Trojský lev - Ze zápisníku ředitele ZOO
Miroslav Bobek
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301693/mid_trojsky-lev-ze-zapisniku-reditele-z-B0n-301693.jpg
4
38
38
Ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek píše každý týden článek o tom, co ho zaujalo. Vzniká tak mozaika příběhů z pražské zoologické zahrady i z dalších, někdy exotických a jindy nečekaných míst. Tyto příběhy, které spojuje zájem o zvířata a lidi kolem nich, dokazují, že velká dobrodružství lze zažít nejen během vzrušujících výprav, ale také v pražské Troji – anebo dokonce jen u stolu nad starou fotografií.... celý text
Přidat komentář
Asi jsem se na přečtení těšila až moc a teď jsem zklamaná. Ne, že by příběhy a události z knihy nebyly zajímavé, právě naopak. Co drhlo byl autorův (pro mě) poněkud kostrbatý styl vyjadřování. Také jsem tak nějak čekala, že v příbězích bude více vyjádřená láska ke zvířatům, texty mi připadaly spíše mentorské.
Nádherná kniha plná milých příběhů, kterou jsem si přečetla jen díky Čtenářské výzvě 2021, děkuji!
Příběhy jsou o českých i zahraničních místech, zoologických zahradách, o různých zvířatech nebo zájmech autora (jako sbírání pohlednic). Mozaika jednotlivých sloupků publikovaných v novinách je opravdu úchvatná a rozmanitá. Při čtení jsem cítila naději, častokrát se pobavila, jako u příběhu s agamou, odchytem ibisů nebo likérem zoo nazvaným Sloní moč.
Bohužel spousta příběhů na mě ale dýchla smutkem, ať už u goril hubených při získávání palmového oleje nebo uvědoměním si, kolik druhů již vyhynulo či je na nejlepší cestě k vyhynutí. Do mysli se mi zapsala věta z knihy: "Jenže říct promiň nestačí."...
Přidanou hodnotou knihy jsou zajisté nádherné fotky, v nichž se opět prokázal můj úžas nad roztomilostí. Čtenářům doporučuji vychutnat si fotky ledních medvědů, lachtana, vypouštění koně Převalského do divočiny, sedícího medvídka ze staré pohlednice či právě narozených mláďátek tapírů.
Koupi této knihy, jsem udělala moc dobře. Sloupky sice byly krátké ale čtivě napsané, některé byly veselé, některé smutné a některé k zamyšlení. Fotky, které doplňují příběhy jsou výborný nápad :)
Jsem nadšená. Krásné i smutné momenty nejen z pražské zoo, které potěší, poučí, nutí k zamyšlení.. Ke sloupkům pana ředitele si v knize dopisuji poznámky (narodil, uhynul, odstěhoval se), abych náhodou, až půjdu s knihou po zoo, nehledala někoho, kdo už tam není :)
Ze života lidí a zvířat. Pan ředitel se, kromě schopnosti řídit zoologickou zahradu, taky může chlubit dobrým čtivým (a místy i vtipným) slohem.
Na některé jeho sloupky už jsem narazila na internetu, některé pro mě byly novinkou. Osobně mě víc bavili příběhy z říše (pražských) zvířat, ale ráda jsem si přečetla i ty ostatní. Navíc je knížka doplněná (někdy) krásnými fotkami, které souvisejí s příběhy.
Nejlepší je pochopitelně bonus na závěr - #ibisdozoo :)
Moje první kniha od Bobka a jsem nadšená, je pravda že mě některé části nebavily, ale toho bylo opravdu málo. Tolik krásných příběhů doplněné o nádherné a zajímavé fotografie.
Stejně jako předchozí kniha(Bobky od Bobka),tak i tato je velice příjemně čtivá,trochu poučná a jako bonus nutí čtenáře k zamyšlení nad světem zvířat nejen v ZOO,ale i na celém světě.
P.S.V roce mého narození vyhynula potápka andská
95%:
K pražské ZOO mám velmi dobrý vztah díky každoročním výletům už od mých osmi let. U spousty zvířat si pamatuju i jejich osobní jména a proto mi příběhy ze ZOO v Praze byly ještě bližší.
Knihu jsem vzala do ruky, právě proto, že jsem jí viděla v suvenýrech když jsme v zoologické byli před pár dny. Ten den jsem strávila asi dvě hodiny okukováním báječných mravenečníků a čekáním jestli na mě vykoukne ten nejmladší - Lecter. (pořád mě baví jeho jméno, stejně jako jméno je otce - Hannibal)
Výběr z článků, který je v knize dán vystihuje asi ty nejdůležitější okamžiky za poslední dva roky až po útěk a chytání ibisů po Praze. Nejvíce mě bavili právě příběhy vztahující se přímo k ZOO, ale i ty ostatní byly důležité a rozhodně ne všechny byly veselé. Ohrožení různých zvířat, chování lidí vůči přírodě, i jejich chování ke zvířatům v zajetí je katastrofální.
Až (a jestli) vyjde pokračování této knihy, tak váhat nebudu a knihu si zase s chutí přečtu. Možná se i vrátím ke knihám předchozím. :)
Předchozí knihy ani aktuální novinové příspěvky jsem nečetla, takže mě zpočátku přišlo trochu ošizené čtení krátkých sloupků, kde jsem mnohdy nevěděla, o jaké zvíře se vlastně jedná (bongo), nebo jak to vlastně bylo/dopadlo (rozmnožování bílých nosorožců severních). Teprve pročtením celé knihy a prohlédnutím fotografií se vše vyjasnilo. Naštěstí jen velice málo příběhů bylo smutných a dojemných, i když takové byly o to důraznější (mizení jednotlivých druhů, pytláctví). Celkově mohu hodnotit na 99%.
jiz treti kniha sloupku od reditele prazske zoo, kratke, na stranku a pul dlouhe zapisky o zivote reditele zoo, vraceni Konu prevalskych, sbirani pohlednic, reakcni na aktualni otazky atd. doplnene o neco fotek
Moje první kniha Miroslava Bobka, výběr byl čistě náhodný. Jeho sloupky jsem nikdy před tím nečetla a byla jsem na ně docela zvědavá. A musím říct, že mě zaujaly i ty, které už jsou pět let staré.
Všechny sloupky jsou doprovozeny obrázky a dozvíte se v nich jednak hodně o zvířatech (to asi lze od ředitele ZOO čekat), ale i o tom, co vše fungování ZOO obnáší a o tom, co je se zvířaty a s provozem ZOO volně spojeno. Miroslav Bobek třeba sbírá staré pohlednice, které se nějak vztahují k zoologickým zahradám. Kromě toho tu najdete třeba i příběh první české dámy, které se podařilo získat doktorský titul. PhDr. Marie Zdeňka Baborová-Čiháková získala na Filosofické fakultě doktorát z přírodních věd. Zaměřovala se na bezobratlé živočichy, zejména členovce.
Nejsilnější jsou asi pasáže týkající se přímo zvířat a jejich ochrany. Můžete si tu vyhledat živočišný druh, který vymizel v roce vašeho narození (Miroslav Bobek nabízí přehled od roku 1930 a „neobsazený“ zůstal pouze rok 1946). Dále tu ale najdete i aktuální informace o špatném zacházení se zvířaty nebo jejich životním prostředím (protože to spolu úzce souvisí).
U některých sloupků se lze dobře pobavit, dozvědět se různé zajímavosti, ale mnohé z nich taky vedou k zamyšlení nad tím, jaký je vlastně náš vztah ke zvířatům a k životnímu prostředí a jestli náhodou nemůžeme někde přiložit k dílu i svou ruku. Díky za to.