Trolí katedrála
Ólafur Gunnarsson
Sigurbjörn je architekt s velkými sny. Na jaře roku 1953 věnuje všechen čas plánování prvního obchodního domu na Islandu. Od svého tchána získá pozemek v Reykjavíku a společně se svým přítelem tesařem Gudbrandurem zahájí stavbu. Jakmile však budova stojí a obchodní dům se má již brzy otevřít, Sigurbjörnův dvanáctiletý syn je kýmsi vlákán dovnitř a sexuálně zneužit. Román vypráví, jak tato zničující událost prorůstá jako rakovina životy všech, kteří jsou jí dotčeni. Sigurbjörn postupně zpochybňuje svoji víru, vztahy s přáteli i své manželství a jeho svět se stále rychleji rozpadá. Když nakonec přijde i o práci, nezadržitelně se řítí do propasti šílenství.... celý text
Přidat komentář
Strašně nesympatické postavy...až otravné. Třináctiletý kluk se občas chová jako padesátiletý chlap a jindy jako dítě ze školky... Zápletka zvláštní...
Kniha o dvou rodinách a jejich osudech, trošku překombinované a ve výsledku nicneříkající. Dle anotace bych čekala hlubší dopady znásilnění syna hlavního hrdiny. Zkrátka a jednoduše něco této knize chybělo :(
Skvělý Host se špatným dárkem
Představme si nakladatelství jako hosta (Host je i název jednoho našeho tuzemského nakladatelství, proto je psáno v názvu velkým počátečním písmenem) a jejich knihy jako dárek, který nám tento host vždy nabídne.
Myslím, že nakladatelství Host je pak opravdu skvělým hostem, jelikož nabízí opravdu skvělé tituly a také je skvěle zpracuje. Nicméně i ten sebelepší, sebeoblíbenější host se někdy sekne a nabídne vám něco, co možná na první pohled vypadá lákavě, ale při bližším prohledání zjistíte, že daná věc až takovou kvalitu nemá. Přesně to se mně stalo u Trolí katedrály.
Čekal jsem psychologickým dramatem nabytou knihu, no nestalo se. Postavy se už od začátku chovali mnohdy nelogicky a hlavně mně přišli všichni vesměs otravné a to už je co říct. Jeden ze stěžejních bodů knihy a tedy ono sexuální zneužití je v knize popsané jen tak hala bala, že by si ho nepozorný čtenář snad pomalu ani nevšiml. Samozřejmě netvrdím, aby o tom autor psal sáhodlouhý popis a zabíhal do detailů, ale trochu více rozvést by tuto událost mohl. Některé chování rodiny po této neblahé události pak už hraničilo se samotným šílenstvím. Co mně nejvíc na knize, ale vadilo byla její děsná nudnost. Dokonce mě jednou uspala a to už je u mě co říct, jelikož to mám kolikrát naopak.
Po dlouhé době jsem se rozhodl číst i něco jiného než detektivky a byla to špatná volba. Tudíž se vrátím k detektivkám a vyberu si pak nějakou jinou žánrovou beletrii. Snad to už tentokrát bude ta správná volba. Za mě 40%. Kniha se mně nelíbila.
Snaha byla,ale po 150 stranách jsem se rozhodla to s nesnesitelným Sigurbjornem skoncovat. Jediné, co můžu přičíst k dobru, byly pasáže popisující můj oblíbený Island. Nedočteno, takže nehodnotím.