Trollové

28.04.2018

Poměrně věrná kniha podle stejnojmenného filmu, které bych ale pár věcí vytknula: prvně, kniha sice obsahuje zmínky o výstřižkových albech, ale není z ní patrné, že Poppy jejich výrobu miluje a alba vytváří na úplně všechny události ze svého života. Potom (a to už je zásadnější) mi chyběla pořádná role mluvícího mraku (který je tak divně zhulený a hippie, že ho se synem milujeme), či informace o funkci trollích vlasů. Ale zejména chybělo vysvětlení toho, PROČ VĚTVÍK NESNÁŠEL ZPĚV a ztratil barvy! Protože filmová scéna, kdy Poppy zešedne a spolu s ní všichni trollové, a Větvík najednou začne zpívat a barvy jí vrátí, je nejsilnějším momentem filmu. A druhý silný moment - samotný konec - kdy se nakonec rozezpívají i Bergeni, je v knížce taky useknutý a nemá takový náboj jako ve filmu.

Pak mi na tomhle typu knížek vadí stylistika, která je zřejmě uzpůsobená dětskému čtenáři, ale při plynulém čtení textu strašně vadí. Příklad: "Král Chroupa byl uchvácen její krásou, a proto se jí zeptal na jméno. Bridget zopakovala to, co jí trollové ukrytí v jejích vlasech napověděli. Král Chroupa ji okamžitě pozval na rande." (1 strana a pokračování na straně další:) "Král Chroupa a Bridget se skvěle bavili. (...)" (Neustálé opakování slovního spojení "Král Chroupa" působí po 10tém opáčku rušivě.) A nebo: "Princ Chroupa se zeptal, co ho teď učiní šťastným, když už nemají žádného trolla, kterého by princ Chroupa mohl pozřít." (Proč je ve vedlejší větě znovu uvedeno "princ Chroupa", když je jasné, že mluví o sobě?!) Popř.: "Trollové vyběhli z Větvíkova bunkru... přímo do cesty Šéfkuchařce a jejím pomocníkům, kteří je polapili a předali Šéfkuchařce!" (2x šéfkuchařka, přestože by větu šlo poskládat jinak a její jméno podruhé nahradit zájmenem)

Jinak jsou ale Trollové hezkým knižním zpracováním filmové pohádky a o jejich oblibě svědčí i non stop čtení před spaním po dobu několika týdnů u nás doma.