Trosečníci lodi Jonathan
Jules Verne
Trosečníci lodi "Jonathan" / Jules Verne ; Přel. J. Nevole ; Illustr. G. Roux. Lipská vazba. Edice: Spisy. Řada II ; 18.
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1910 , Josef R. VilímekOriginální název:
Les naufragés du Jonathan, 1909
více info...
Přidat komentář
Velká bouře zmítala lodí Jonathan sem a tam.Stěžně praskaly.Plachty odlétaly do moře.Z lodi se se stal neovladatelný vrak.Tento vrak narazil na skalisko a námořníci byli po tuto dobu zachráněni.Postupně na tomto ostrově začali budovat svoji budoucnost,které se ze začátku dařilo až moc dobře po tu dobu než se na ostrově našlo zlato.To byla zkáza která ostrov díky přistěhovatelcům a různým individualitám vedl ke krachu nejen zemědělství.Nebylo co co jíst.Množily se loupeže a vraždy.Tak musel Kaw-djer sáhnout k drastickým opatřením.Musel použít zbraně aby nastolil opět pořádek.
Kniha mne oslovila a zejména úvahy se kterými se potýká hlavní hrdina týkajíc se lidské povahy a řešení těchto situací v otázce soužití . Tyto otázky jsou pořád aktuální a čtení tudíž velmi chytlavé. Rád bych si s
Kaw-djerem pohovořil.:)
Ne zcela typická Verneovka. V této knize, ačkoliv ji nechybí některé charakteristicky Verneovy prvky, je kladen důraz na sociologický až politický kontext.
Do dnešního dne pro mě neznámá Verneovka, ke které jsem se dostal už v dospělém věku a bál jsem se, že to, co se mi líbilo kdysi dáávno na autorových románech, už nyní nenaleznu a vše budou jen hezké nostalgické vzpomínky. Tohle se naštěstí nekonalo. Příběh mě bavil i teď, člověk v tom vidí už víc, než jako dítě. Když bych to četl před x lety, asi bych se uzíval u popisu komunistů a dalších. Ztroskotání, různorodé skupiny lidí, kde každý si chce vybojovat jen tu svoji pohodu a svůj blahobyt, spousta vzestupů a pádů, přepady domorodých obyvatel... pořád se tu něco děje.
Tento román dost přesně vykresluje Vernovi politické a fylozofické názory. Samotný děj dost připomíná budovatelské romány.
Příjemný protianarchistický román. Jde vidět, že Verne píše z vlastní zkušenosti, ze své doby.
Kaw-djer, podivný samotář, který má velké znalosti v různých oborech, ale žije z neznámých důvodů se dvěma domorodci v Magellanii, tzn. na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky. Má rád svobodu a volnost. Jednoho dne se ale stane svědkem ztroskotání lodi, která je plná osadníků, kteří se plavili do jiné země začít tam nový život. Kaw-djer posádku zachrání. Lidé se rozhodnou usídlit na ostrově Hoste a počkat na záchranu. Nakonec se v tomto divokém prostředí usídlí natrvalo.
Román na mě působil dost didaktivně. Jediná postava, která dostane prostor, abychom ji poznali trochu do hloubky, je Kaw-djer. Ale to je jenom z toho důvodu, aby Verne ukázal, jak jsou jeho původní svobodné až anarchistické myšlenky mylné, takže se nakonec bude muset uchýlit ke klasickému vládnutí. Ostatní postavy jde popsat pár větami: ti hondí, ti zlí a hloupý dav. Jako studie pro nějakého sociologa to může být zajímavé, ale jako dobrodružný román, mě to moc nebavilo. Verne prostě postavil osadu a dostával ji do různých situací, a přemýšlel, jak by se z toho ti lidé mohli nejlépe dostat: Tak a bude hlad a neúroda, co uděláte? Ok, tak jste se s tím vypořádali. Tak co třeba kmen divokých Ohňozemců... Zvládli jste to. Tak co třeba vzpoura. A nebo se poblíž najde zlato. Cháchá, a teď jste v koncích... :-) Rozhodně nevadí, že román neobsahuje žádné prvky sci-fi, ani nějaké v té době moderní techniky. Ale stejně Verne asi věděl, proč román nevydal :-)
Štítky knihy
dobrodružství ztroskotání, potopení lodě
Autorovy další knížky
1937 | Dvacet tisíc mil pod mořem |
1965 | Cesta do středu Země |
1985 | Dva roky prázdnin |
1963 | Pět neděl v balónu |
1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Neprávom prehliadaná "politologická" verneovka, ktorá ešte nebola preložená do slovenčiny. To je rozhodne škoda. Príbeh jedného anarchistu a skupiny stroskotancov bude asi baviť len dospelých, ale aj po 150 rokoch je stále aktuálny.