Trosečníci lodi Jonathan
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/911/bmid_trosecnici-lodi-jona-911.jpg
4
36
36
Původní název Vernovy knihy zněl En Magellania (V Magellanii), podle toho, že se její příběh odehrává v archipelagu v Magellanově (Magalhãesově) průlivu, který odděluje Ohňovou zemi od nejjižnějšího výběžku jihoamerické pevniny (jde o druhý Vernův román, který se odehrává v této oblasti, prvním byl Maják na konci světa). Podtextem románu je spor mezi pojetím společnosti u představitelů anarchismu, socialismu a komunismu a kniha sama je jakousi netypickou „robinzonádou“. Líčí se v ní totiž osudy velké skupiny (více než tisícovky) vystěhovalců, jejichž loď „Jonathan“ ze San Francisca ztroskotala v průlivu u opuštěného ostrova Hoste. Trosečníci očekávali pomoc od chilského státu, jemuž tato část Magellanie po dohodě s Argentinou v roce 1881, kdy se příběh začíná odehrávat, připadla, ale jeho úřady je namísto toho vyzvaly, aby na ostrově o šířce 50 kilometrů a o délce 100 kilometrů vybudovali svobodnou kolonii (Chile tím chtělo dokázat, že Magellanie je obyvatelná a přilákat tak daší kolonisty). Vystěhovalci se pak rozhodli, že ukončí svou cestu do východní Afriky, kde jim portugalské úřady slíbili zaměstnání, a usadí se na ostrově, k čemuž se jim ze ztrosktané lodi podařilo zachránit dostatek prostředků (nástroje, sazenice, semena, domácí zvířata, drůbež, zbraně, náboje, mouku, konzervy, stany a další hospodářské předměty). „Trosečníkům“ v jejich úsilí pomáhá muž jménem Kaw-Djer, což v řeči místních indiánů znamená „přítel“ ,„pomocník“ nebo „zachránce“. Kaw-Djer pochází z významného nejmenovaného vládnoucího rodu, ale bída, která jej v rodné zemi obklopovala, jej přivedla k nenávisti ke společenskému řádu. Stal se anarchistou, zřekl se civilizace a žije společně s indiány v souladu s přírodou a podle svého rčení „ani Bůh, ani pán“. Jeho vysoké vzdělání a lékařské vědomosti jsou ovšem pro indiány obrovským přínosem. Prvním guvernérem kolonie se stane jeden z vystěhovalců, Francouz Ferdiand Beauval, neúspěšný právník, socialista a demagog. Pod jeho vedením jde však všechno od desíti k pěti, lidé trpí zimou a hladem a někteří dokonce zemřou. Kolonie se rozpadá, protože rozbroje mezi osadníky vedou k rozdělení obyvatel a k bojům mezi oběma stranami. Po roce je Beauval svržen skupinkou povstalců a málem zavražděn. Zdá se, že konec kolonie nemůže již nic odvrátit a tak se Kaw-Djer proti svému přesvědčení postaví do jejího čela, protože zjišťuje, že společnost bez pevně stanovených předpisů nemůže fungovat. Po osmi letech vznikne pod jeho vedením civilizovaný státní útvar, který se ubrání i vpádu patagonských indiánů. Kolonie má pravdidelné spojení nejen s Punta Arenas, ale i s Valparaísem a Buenos Aires, může se chlubit elektřinou a dokonce i divadlem a přibyli také další obyvatelé (celkem je jich již 5000). Roku 1893 se ale na ostrově nalezne zlato, což vyvolá obrovskou anarchii a příval dobrodruhů z celého světa, kteří mezi sebou vedou tvrdé boje o claimy. Sníží se výroba a v kolonii nastane opět bída. Nakonec dojde ke krvavému střetnutí mezi zbytkem rozumně uvažujících obyvatel a zlatokopy, ve kterém se Kaw-djerovi podaří zvítězit. Roku 1894 však svobodnou kolonii kvůli zlatu obsadí chilská armáda pod záminkou pomoci proti dobrodruhům. Unavený Kaw-djer abdikuje a odjede do samoty na opuštěný ostrůvek u Hornova mysu. V dopise svému nástupci, mladému muži Dickovi, kterého sám vychoval a kterého miluje jako vlastního syna, zanechává svůj odkaz: „Znej jen jediný cíl: spravedlonost! Jen jedinou nenávist: otroctví! Jen jedinou lásku: svobodu!“.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 2003 , NávratOriginální název:
Les naufragés du Jonathan, 1909
více info...
Přidat komentář
Velká bouře zmítala lodí Jonathan sem a tam.Stěžně praskaly.Plachty odlétaly do moře.Z lodi se se stal neovladatelný vrak.Tento vrak narazil na skalisko a námořníci byli po tuto dobu zachráněni.Postupně na tomto ostrově začali budovat svoji budoucnost,které se ze začátku dařilo až moc dobře po tu dobu než se na ostrově našlo zlato.To byla zkáza která ostrov díky přistěhovatelcům a různým individualitám vedl ke krachu nejen zemědělství.Nebylo co co jíst.Množily se loupeže a vraždy.Tak musel Kaw-djer sáhnout k drastickým opatřením.Musel použít zbraně aby nastolil opět pořádek.
Kniha mne oslovila a zejména úvahy se kterými se potýká hlavní hrdina týkajíc se lidské povahy a řešení těchto situací v otázce soužití . Tyto otázky jsou pořád aktuální a čtení tudíž velmi chytlavé. Rád bych si s
Kaw-djerem pohovořil.:)
Ne zcela typická Verneovka. V této knize, ačkoliv ji nechybí některé charakteristicky Verneovy prvky, je kladen důraz na sociologický až politický kontext.
Do dnešního dne pro mě neznámá Verneovka, ke které jsem se dostal už v dospělém věku a bál jsem se, že to, co se mi líbilo kdysi dáávno na autorových románech, už nyní nenaleznu a vše budou jen hezké nostalgické vzpomínky. Tohle se naštěstí nekonalo. Příběh mě bavil i teď, člověk v tom vidí už víc, než jako dítě. Když bych to četl před x lety, asi bych se uzíval u popisu komunistů a dalších. Ztroskotání, různorodé skupiny lidí, kde každý si chce vybojovat jen tu svoji pohodu a svůj blahobyt, spousta vzestupů a pádů, přepady domorodých obyvatel... pořád se tu něco děje.
Tento román dost přesně vykresluje Vernovi politické a fylozofické názory. Samotný děj dost připomíná budovatelské romány.
Příjemný protianarchistický román. Jde vidět, že Verne píše z vlastní zkušenosti, ze své doby.
Kaw-djer, podivný samotář, který má velké znalosti v různých oborech, ale žije z neznámých důvodů se dvěma domorodci v Magellanii, tzn. na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky. Má rád svobodu a volnost. Jednoho dne se ale stane svědkem ztroskotání lodi, která je plná osadníků, kteří se plavili do jiné země začít tam nový život. Kaw-djer posádku zachrání. Lidé se rozhodnou usídlit na ostrově Hoste a počkat na záchranu. Nakonec se v tomto divokém prostředí usídlí natrvalo.
Román na mě působil dost didaktivně. Jediná postava, která dostane prostor, abychom ji poznali trochu do hloubky, je Kaw-djer. Ale to je jenom z toho důvodu, aby Verne ukázal, jak jsou jeho původní svobodné až anarchistické myšlenky mylné, takže se nakonec bude muset uchýlit ke klasickému vládnutí. Ostatní postavy jde popsat pár větami: ti hondí, ti zlí a hloupý dav. Jako studie pro nějakého sociologa to může být zajímavé, ale jako dobrodružný román, mě to moc nebavilo. Verne prostě postavil osadu a dostával ji do různých situací, a přemýšlel, jak by se z toho ti lidé mohli nejlépe dostat: Tak a bude hlad a neúroda, co uděláte? Ok, tak jste se s tím vypořádali. Tak co třeba kmen divokých Ohňozemců... Zvládli jste to. Tak co třeba vzpoura. A nebo se poblíž najde zlato. Cháchá, a teď jste v koncích... :-) Rozhodně nevadí, že román neobsahuje žádné prvky sci-fi, ani nějaké v té době moderní techniky. Ale stejně Verne asi věděl, proč román nevydal :-)
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Neprávom prehliadaná "politologická" verneovka, ktorá ešte nebola preložená do slovenčiny. To je rozhodne škoda. Príbeh jedného anarchistu a skupiny stroskotancov bude asi baviť len dospelých, ale aj po 150 rokoch je stále aktuálny.