Trosečníci na kře ledové
František Běhounek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/153359/trosecnici-na-kre-ledove-153359.jpg
5
189
189
Autobiografický román čerpající ze zážitku ztroskotání vzducholodi Italia.
Přidat komentář
(SPOILER)
"Odvážny Amundsen odletěl na pomoc trosečníkům a nevrátil se.Mnohe slavné činy vykonal, ale tento nedokončil. Přesto však jeho jméno bude navždy spjato s těmi, která zůstanou symbolem odvahy, hrdinsky nezištně pomoci a oběti: ITALIA-Krasin-Latham"
Dovolila jsem si místo komentáře závěrečnou citaci z knihy. Víc asi k obsahu není co dodat. Snad jen to, že mám výtisk z roku 1957 s nádhernými ilustracemi a doložené fotografie podtrhují celý děj.
Tohle byla asi nejslavnější Běhounkova knížka, vysla v mnoha jazycích a myslím ze si to rozhodne zaslouží. Autentické vyprávění člověka, ktery akci zažil, aktery znal a rozhodne byl zkuseny polarnik i vedec. Navic docela slušně psal.
O to vic mi pak mrzelo, ze ve filmove adaptaci Rusko Italské se jeho postava tak nejak vytratila. Samozřejmě, Claudii Cardinale se rovnat nemohl.
No s Italy za zády bych asi na sever neletěl. Kniha jen potvrzuje to, co se později potvrdí dějinami 2. Světové války, ze Italové jsou banda neschopná. Trochu jsem uvažoval nad smyslem záchranné výpravy, kde zahynulo víc zachránců než bylo zachráněných. Má takové hrdinství vůbec smysl?
V globálu mě kniha obohatila o nové vědomosti severních oblastí, názvy ostrovů, zátok, moří atd. Moc pěkné a přehledné vysvětleny, většině lidí neznámé pojmy, jako třeba jak se používá astroláb, co je pack-ice, jak driftují ledové kry po moři, jaké je tam v létě počasí, jak funguje ledoborec a na jaký led si troufne a že létat s letadlem na severu a přistávat je velice nebezpečné. Za mě super naucne-vzdelavaci kniha.
"Spojení se světem, které se po tolika dnech přece jen uskutečnilo, zlepšilo neobyčejně náladu šesti mužů na ledové kře. Až dosud žili jen ze dne na den /.../. Nyní nastal úplný obrat. Zdálo se jim, že záchrana je na dosah ruky, že je otázkou nejbližších týdnů, možná dnů. Tak aspoň soudil největší optimista Cecioni/.../. Bručel často na to, že na svých kožešinových botách vnášejí do stanu sníh, který pak rychle taje a nepříjemně promáčí plst, kterou je stan vyložen.
'Udělej jim boty!' vyzval ho jednou s úsměvem Nobile.
'Taky že udělám!' odvětil Cecioni. 'Každý dostane domácí střevíce a budou se přezouvat, když přijdou zvenku!' "
(Fr. Běhounek: Trosečníci polárního moře. Vzducholodí na severní pól)
Překvapuje mě, že to chce číst i sedmiletý... Nemůžou se toho nabažit...
#letnicteni #3K #klubklatovskychknihomolu #detiknihomolu #12
Ač látka nesmírně zajímavá, je zpracována poněkud suchopárně a popisně. Možná je to i lepší, protože v pasážích, kde se autor poněkud emočně rozjede ("vtipkování" mezi ruským letcem a jeho mechanikem, děj na krasinovi), čtenáři naskakuje husí kůže, ačkoli není u pólu, ale ve vytopeném pokoji. Navíc mi i vadí, že tyto pasáže si autor musel vybájit, nemohl je znát. Jinak si člověk při čtení uvědomí, že stereotypy o Italech nejsou stereotypy, ale prostě pravda. Fascinuje mě v negativním slova smyslu, že se vůbec nesnažili pátrat po zbytku výpravy, co uletěla na poškozené vzducholodi, a prostě je nechali zahynout. A co se týče Malmgrena, já hlasuju pro variantu, že ho ti dva Italové zabili a táhli s sebou jako zásobu jídla. Pak, když se blížil krasin, ho prostě strčili do vody. To vysvětluje, proč letec viděl tři postavy a krasin zachránil pouze dva. Marianovi lidové nechutnalo, proto byl vyzáblý, zatímco Zappimu Malmgren chutnal, proto byl vypasený.
Ano, četl jsem ji jako kluk (tedy před více, než šedesáti lety) s velkým zájmem, ale více si pamatuji její zpracování ve formě rozhlasové hry z přibližně stejné doby. To napětí, se kterým jsme ji s kamarádem Pepíkem Ryšlavým poslouchali, si vybavuji dodnes.
Ovšem tehdy se, samozřejmě, akcentoval především podíl sovětských letců a námořníků na záchraně trosečníků.
Desetiletí jsem měl knížku v poličce knihovny, ale až nyní jsem se k ní dostal. Je škoda, že jsem ji nečetl jako kluk, když jsem prožíval Verneovky. Mělo by to tehdy větší kouzlo. Dneska mi ta knížka pro současné kluky přijde jako mimo, neumím si představit, že by ji četli a prožívali osudy s trosečníky.
O osudu trosečníků jsem něco věděl, hlavně v souvislosti s Běhounkem, ledoborcem Krasinem a Amundsenovou smrtí. Ale až tady na stránkách Běhounkova románu jsem pochopil, jak to ztroskotání bylo náročné.
Ze začátku mi přišlo zvláštní, že autor o sobě píše ve třetí osobě, ale pak jsem si řekl, že je to tak lepší, protože tak lépe může popsat, co se děje na ledoborci, na Špicberkách apod.
Děj knihy je zajímavý, ale jak níže píše mgeisselreiter, je to takové suché líčení, bez čtivosti. Zvláštní byla také ta pasivita trosečníků.
Asi navždy mi bude vrtat hlavou, co se stalo s Finnem Malmgrenem…
Výborná a hlavně zajímavá kniha, která obsahuje fakta a přitom je náramně čtivá. I když člověk ví, jak to dopadne, stejně se neubrání napětí. Nenapadlo by mě, jak bylo i při sdělení polohy těžké je najít. Jak malý cíl vlastně pro hledače byli, nehledě k tomu že se s nimi led furt pohyboval. A jak problémem nebyla zima ale teplo, aby pod nimi ten led neroztál. Doporučuji.
Pěkná a čtivá kniha pro všechny dobrodruhy a milovníky tajemných a dalekých cest s malou dávkou nebezpečí. Připomínala mi Verneovky.
Ač jsem knihu znal z mládí, tak stejně znovu po přečtení, je to bomba. Jenom se zamyslet a popustit fantazii, jak to na té kře asi vypadalo: zima, vlhko, světlo, hlad, zranění, nevyspání, oblečení, medvědi, nic moc spojení se světem, atd. I takové podmínky, kdy nevíte, kdy se ten led pod vámi rozjede nebo roztaje, na psychiku nic moc a to vše zvládnul Franta poměrně s grácií, Bear Grylls by mu určitě záviděl. Zase jsem o maličko hrdější, že to byl krajan a jak bravurně se s tím vypořádal i když tam šlo každou minutou opravu o hodně.
Drama Nobileho polární výpravy zachytil její přímý účastník František Běhounek zdánlivě nezúčastněně, nicméně také poněkud nekriticky. Ve srovnání s dalšími publikacemi je však tato kniha více optimistická a bohužel také dějově trochu roztříštěná, což při snaze posádku nešťastné vzducholodi Italia zachránit nemohlo dopadnout jinak. Lze ji bez nadsázky označit za oblíbenou mezi tehdejšími spolužáky a dokonce jsme se zkoušeli, kdo vyjmenuje bez zaváhání všechny trosečníky na kře ledové...
Naprosto se schoduji s komentářem Babyjagy11. viz níže.
Takže můj komentář ke knížce by byl jen opakování již dříve vyřčeného.
Jedna z nejsilnějších knih, co jsem četla v dětství. Četla jsem ji několikrát a dodnes si pamatuju většinu jmen, událostí, výjevů, motivů. Ta knížka je psaná neuvěřitelně živě a poutavě. Doteď mám v paměti, jak jsem si představovala rozervanou mizející vzducholoď v dáli, pruhy anilinové fialové na ledu, poučku, že je třeba na pitnou vodu používat co nejstarší a nejošklivější kry, z nichž už sůl snad sklesala dolů či co... sněžnou slepotu... představovala jsem si odpornou, bobtnavou chuť pemikanu a dalších nouzových potravin...
Tohle bylo nesmírně silný čtení, když po více než dvaceti letech takhle sázím z hlavy tolik výjevů. Skvěle napsáno, neuvěřitelně napínavý, uvěřitelně to líčí vztahy mezi jednotlivými trosečníky... fakt, život někdy píše lepší dobrodružný příběhy než sebelepší autor (čímž nechci říct, že by Běhounek psát neuměl, ba naopak! Na to, že to byl vědec, fyzik, je kniha velice čtivá a Běhounek měl očividně i buňky literární). Ale ty zvraty v ději - zejména ten při Lundborgově příletu a jeho ztroskotání... to prostě je jako vystřižené ze struktury klasického antického dramatu. Nu.. tahle knížka je skvělá. A stojím si za tím i po přečtení teď v roce 2020 v e-verzi. Musím to vyhrabat doma ve věcech u rodičů a vzít si ji k sobě.
Zajímavé čtení se kterým padla moje představa, že ztracení polárníci zapípali rádiem, letadlo, pokud uměli udat polohu, pro ně doletělo, nabralo je a bylo hotovo. Místo toho se kolem trosečníků rozjela mašinérie záchranných výprav, základna vysílala, ale neposlouchala, házela klacky pod nohy ostatním, letadla se otáčela zpět na dohled trosečníků, lodě si razily cestu ledem, který byl na hranici jejich možností, a trosečníci spolu se "záchrannou" výpravou (Malmgren) a troskami vzducholodi pluly po moři v podivném tanci driftu ledových polí.
Potěšil mě autor, který i v těžkých podmínkách nezapomněl na svůj výzkum a běhal po ledě s měřáky kosmického záření, aby o chvíli později výpravě vysvětlil, že to nejsou vůbec odtažité věci, ale že měří jevy, které jim třeba aktuálně neumožňují spojit se se základnou. Autor do knihy samozřejmě neopomněl vložit schema rádiového přístroje Giuseppe Biagiho.
Dokumentární styl knihy se mi zdál poněkud vleklý, ale na druhou stranu pokud někdy dojde na diskusi o tématu, měl bych být schopen přispět s hodně přesným přehledem celé akce. A až se mi podaří přechroupat jeho knihu o záření, dám si od něj určitě i nějakou akčnější knihu.
Tuto knihu dostal můj otec při ukončení základní školy. Já ji četl poprvé ve 13 letech a stále ji měl v paměti. Nyní jsem ji přečetl po hodně dlouhé době podruhé a byl poměrně zklamán. Kniha samotná je velmi dobře provedená - spoustu mapek, fotky apod. Vše ale sráží z knihy čišící komunistická propaganda SSSR. Domnívám se, že mnoho v tomto smyslu bylo doplněno do novějšího vydání. Působí to mnohdy až legračně a směšně (všichni volali hurá; topič z lodi přišel na palubu a měl v očích slzy...).
Text Běhounka je celkem čtivý, snaží se být věcný, ale chybí mu náboj, zaujetí, prostě je to poměrně suché líčení a nějak mi to celé přišlo jaksi podivné. Samotní ztroskotanci se prakticky k ničemu neměli a jen čekali, až je zachrání. To je v prudkém kontrastu s opravdu neskutečně hrdinnými dobrodružstvími o cca 25 let zpět při dobývání obou pólů bez techniky, jen pěšky.
Celé ztroskotání a záchranné akce by šlo podat mnohem zajímavěji. 3* by bylo i přes mou kritiku málo, ale je to na hraně, 70%, 19. 8. 2019.
Ač je kniha určena mládeži, podle mého názoru zaujme i starší čtenáře. Jde o napínavé líčení záchrany trosečníků ze vzducholodi Italia v roce 1928. Autor byl jedním z nich, přesto se však snaží o nezaujatý pohled (nejspíš i proto není kniha psána v ich formě, jak by člověk tak nějak čekal). Na záchranu trosečníků byla vynaložena velká spousta energie i peněz a podílely se na ní záchranné týmy několika států. Povedlo se zachránit většinu přeživších, ale za cenu dalších obětí. Při čtení se neubráníte dojmu, že zejména italská strana postupovala velmi chaoticky a že vše mohlo dopadnout možná i lépe. V knize je hezky vykreslena psychologie jednotlivých postav, jednání člověka v extrémních podmínkách a že ani na straně záchranářů nešlo vždy jen o ušlechtilé cíle.
Poměrně starý příběh vlastních zážitků trosečníka v nehostinné pustině Severního ledového oceánu. Snad právě pro tuto zkušenost sepsal řadu dalších knih, které rekonstruovaly příběhy skutečných trosečníků. Čeština už poněkud postarší, příběh zajímavý.
Štítky knihy
trosečníci dobrodružství pro mládež vzducholodě podle skutečných událostí polární expedice dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 1955 |  Trosečníci polárního moře |
| 1944 | Kniha Robinsonů |
| 1973 | Robinzoni vesmíru |
| 1956 |  Akce L |
| 1949 | Swansonova výprava |
Trosečníky polárního moře jsem měl dlouho v seznamu knih, které jsem si chtěl přečíst. Lákalo mne zejména to, že se jedná autentický popis událostí, které vedly ke ztroskotání vzducholodi Italia za polárním kruhem v roce 1928 a následně k záchraně trosečníků. Navíc autorem knihy je český vědec František Běhounek, který se této mezinárodní expedice osobně zúčastnil.
Jaká ta kniha vlastně je? Mě osobně se nečetla moc dobře, protože mi její styl přišel takový těžkopádný a ne moc záživný. Dovedu si představit, že podobný příběh lze vylíčit mnohem lépe. Nicméně já osobně jsem četl vydání z roku 1957 a je možné, že novější verze mohla projít korekcí a úpravami a čte se o něco lépe, ale to nedovedu posoudit.
Přínos této knihy spatřuji zejména v historické autenticitě, ale jinak jsem si čtení z výše uvedených důvodů moc neužil. Pokud máte o tuto knihu zájem, tak doporučuji zkusit novější vydání. Za autentický popis dávám tři hvězdy.