Trosečník sibiřský
Světlana Glaserová
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386057/bmid_trosecnik-sibirsky-BM6-386057.jpg
4
149
149
Skutečný, sotva uvěřitelný příběh malého českého chlapce na cestách po obrovském sovětském impériu. Kniha je volným zpracováním autentických vzpomínek otce autorky, který se narodil v roce 1925 v Sovětském svazu a mapuje jeho dětství a dospívání. Na jedné straně bolševické impérium třicátých let minulého století živořící pod krutým diktátem soudruha Stalina a na druhé malý kluk napůl Čech - napůl Rus, který se do té zvrácené doby a rozvrácené země narodil. Po několika málo klidných letech strávených na Sibiři v rodinné zemědělské usedlosti, přichází éra tak zvaného rozkulačování zemědělců a rodičům nezbývá, než se pokusit před komunistickými represemi uprchnout. Rodinná anabáze začíná na Transsibiřské magistrále, když otec s matkou a čtyřmi malými dětmi několik týdnů cestují společně s krávou Stračenou v dobytčáku do Vladivostoku. Ani zde na březích Japonského moře ale nenacházejí klid a tak se přesouvají znovu a znovu. Většinou vlakem, ale taky na velbloudech přes pouště Tádžikistánu i ruskou trojkou přes zasněžené pláně Západní Sibiře a mezi tím vlaky a zase vlaky, přes hory i nekonečné stepi té obrovské země. Železná Stalinova ruka je ale v roce 1937, v Západosibiřském hornickém městečku Prokopjevsk, nakonec stejně dostihne. Otec je zatčen a z poměrně slušně situované rodiny se rázem stanou hladoví otrhaní psanci. Maminka, které se mezi tím podaří získat československé občanství, se v zoufalství přesouvá již sama s dětmi do vytoužené vlasti svého muže. Československá republika ale v tu dobu stojí na samém prahu druhé světové války a tak bída, hlad a peripetie tímto přesunem ani zdaleka nekončí. Je pravda, že o ukrutnostech stalinismu toho bylo napsáno i nafilmováno již poměrně hodně a to většinou z pohledu dospělých perzekvovaných osob. Trosečník sibiřský je však pozoruhodný právě tím, že ty zlé a nepochopitelné časy jsou tentokrát viděny očima malého chlapce, což dodává příběhu jistou odlehčenost a kniha tak má všechny předpoklady stát se doporučovanou četbou pro starší děti.... celý text
Přidat komentář
Za mě výborné! Slávek je zajímavá osoba - styl knížky je moc hezký - ještě bych klidně pár stránek navíc brala! Jenom jsem si tak říkala, že dnes neustále naříkáme, jak je "doba těžká", ale tohle by měl být povinná literatura, aby všichni zjistili, co je opravdu "těžká doba". Za mě 5*
Tušila jsem, že by to mohlo být dobré, ale že až tak! Trosečník sibiřský je vyprávění malého chlapce o dobrodružství, které zažil se svou rodinou při harcování tam a zpět, na východ i západ po kruté Sibiři kvůli tatínkově práci. Je to živé, plné víry a odhodlání, že může být život lepší, a proto je třeba se vydat na cestu! Bude bavit děti školou povinné i dospělé. A co musím absolutně vyzdvihnout - famózní ilustrace, titulní motiv vazby, mapa uvnitř, dobové fotky s vloženou kresbou jsou tak na zlatou medaili pro ilustrátora! Neznám autorovu minulost a celý život, proto se vůbec nezabývám faktickou správností příběhu. Až z recenzí ostatních jsem vyčetla, že se možná vše nestalo úplně podle knihy, ale je mi to jedno, to vyprávění za to stojí.
(SPOILER) Líčení cest malého chlapce po široširých zemích SSSR je poutavé, ale zažít bych to nechtěla. Druhá část, po příjezdu do Československa, už mě tak nevtáhla. Václav se mi stal protivnějším. Lehkomyslný puberťák, který se žene s průšvihu do průšvihu. A doslov autorky mě úplně rozštípnul. Jak se někdo mohl dobrovolně vrátit do SSSR a navíc v roce 1968?
Paní Glaserovou jsem potkala prvně jako autorku pozoruhodné knížečky Kdopak by se šmejdů bál; což nebyla ani tak beletrie, jako literatura naučná (a to značně poučná :)).
Pak jsem si líčila na Rusandu, ale Trosečník se mi dostal do ruky dřív.
Bavilo mně to i jako dospěláka. Ale moc oceňuju, jak prostřednictvím celkem jednoduchého popisu putování (byť úctyhodné délky), skvělého zachycení atmosféry jednotlivých etap a vyspívání Slávka, coby vypravěče, vyvstávají přímočaré odpovědi na případné otázky mladší generace, které by jinak v celé té ohromné šíři souvislostí bylo nesmíně obtížné zargumentovat.
A ponechávám stranou své osobní sympatie :), protože jsem si vědoma, že - zkrátka a dobře - takovéhle dětství a dospívání člověka nerozmazlí a doba i okolnosti jsou mimo mou představivost.
Ale na Rusandu se těším taky, protože se možná dozvím odpovědi na své otázky.
Nesmím zapomenout - knížka je nádherně ilustrovaná!
SPOILER
Dědeček Klička, který strávil 4 roky v ruském vězení kvůli podezření, že je německý špion, byl jednačtyřicátém propuštěn za rodinou (do konce války pracoval jako redaktor několika časopisů), aby byl v pětačtyřicátém odsouzen za "psaní na zakázku" gestapa, a tedy sympatizování s nacisty. Obhajoba, že napsal jen to, co viděl (Žil jsem v SSSR a Neznámé Sověty) a s nacisty nesympatizoval už proto, že mu zatkli a umučili staršího syny Evžena za tajné nošení jídla ruským zajatcům, neprošla. Byl odsouzen na 15 let a propuštěn na amnestii v r. 1953. S těžce podlomeným zdravím podlehl r. 1957 tuberkulóze.
Václav, jeho horkokrevný inteligentní syn s uměleckými ambicemi studuje Ruské gymnázium, píše básně, bere hodiny klavíru, v klubu ruských emigrantů objevuje poklady ruské literatury.
V roce 1945 se žení, po válce léta doplácí na otcovo uvěznění a důvody k němu; končí - vzdor schopnostem a vzdělání - v dolech na Kladně, kde fárá až do úrazu v pětapadesátém.
A teď, ty otazníky... Nechápu, jak to, že najednou bylo možné, aby:
...Během rekonvalescence začíná psát, později i romány v ruském jazyce a publikuje je v SSSR pod pseudonymem Alexandr Lomm...
A taky nerozumím, jak to, že muž, který zažil všechno popisované předchozí, emigroval, právě v osmašedesátém, právě do SSSR.
A není mi zatím jasné, proč tomuto "navrátilci" neprodloužily sovětské úřady povolení k pobytu a musel - tentokrát definitivně - SSSR opustit a nalézt na dlouhých (skoro dvacet let) konečné útočiště zpátky v Praze.
Snad se mi v knížce Rusanda na větvi aspoň něco z toho osvětlí...
První část je výborná, absurdistán cestování sem tam po Sovětském svazu podaný jako jedno velké dobrodružství. Ale po příjezdu do zaslíbeného Československa se to nějak zasekne. A při závěrečném odhalení identity povedeného tatínka mi doslova spadla brada. :)
Jedná se o skutečný příběh českého chlapce, jehož otec pocházel z Čech a jeho mamka pocházela z Ruska. Děj knihy zachycuje 15 let jeho života (1925 - 1940). Kniha má krátké kapitoly, jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány. Příběh je vyprávěn očima chlapce SLÁVKA. Je neustále na cestách po různých oblastech Ruska a také se potom dostává do Československa. Musím říci, že se mi více líbily části, které prožil v Rusku. Jak je na zadním přebalu uvedeno, jedná se o sotva uvěřitelný příběh a s tímto konstatováním musím souhlasit. Pokládal jsem si otázky, zejména v posledních částech, jestli jsou veškeré informace, které jsou v knize uvedeny, podle skutečné události a autorka si něco nepřibarvila podle sebe. Knihu hodnotím na 80 %.
SLÁVEK zažívá různá dobrodružství, seznamuje se se svými vrstevníky, nějaký čas s nimi stráví a následně odjíždí do jiného místa v Rusku, kam dostane jeho táta umístěnku. V některých situacích docela hodně riskoval, a pokud bych se nacházel na jeho místě v jeho věku, tak bych měl strach a určitě bych nepodnikl taková rozhodnutí jako Slávek. Měl jsem pocit, že u ničeho dlouho nevydrží, v pozdějším věku hledal sám sebe. Nicméně líbilo se mi Slávkovo rozhodnutí v závěru knihy.
Autorka zpracovala příběh na základě knihy, kterou napsal její táta, ale autorka musela ještě na tomto díle zapracovat, poněvadž jak uvádí „táta se vlastně nikdy pořádně nenaučil s českým jazykem zacházet, ale i samotný rozsah této autobiografie, tedy šest set třicet osm stran psaných na starém psacím stroji, by nejspíš každého soudného nakladatele musel v dnešní uspěchané době vyděsit.“ Kniha obsahuje také doslov.
Kniha je vhodná pro dětské čtenáře, ale zároveň osloví dospělé čtenáře. Kniha je určitě zajímavá a čtenář se může podívat do míst a života lidí v různých částech Ruska. Některé informace byly pro mě nové. Určitě jsem rád, že jsem si knihu přečetl a myslím si, že kniha stojí za přečtení. :)
Velmi se mi líbily ilustrace. Kniha má také pěknou předsádku. Barva písma není černá, ale šedá.
Kniha se mi velmi líbila. Je obdivuhodné, jak všichni snášejí těžkosti té doby. Velmi tuto knihu doporučuji.
Výborná kniha o evropských a asijských dějinách první poloviny dvacátého století očima postupně dospívajícího chlapce. Já jsem si ji přečetla v rámci Čtenářské výzvy 2019 "Kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě". To, že v rámci svého evropsko-asijského putování Slávek zavítá i do Ostravy sice není tak podstatné, ale vůbec nelituji, že jsem si tuto knihu přečetla.
Tato kniha je pro mě unikátní v jednom: půjčila jsem ji už více než dvaceti dalším lidem - svým přátelům, dokonce i některým žákům na 2. stupni základky, kteří rádi čtou - a všem se líbila. Nedokážu si představit jinou takovou knihu. Většinou musím pečlivě vybírat, co se bude komu líbit, ale tahle kniha má potenciál oslovit opravdu široký okruh čtenářů. Mimo jiné jsme ji přečetli i s našimi dětmi, které měly 9 a 11 a opět to byl dobrý odrazový můstek, jak s nimi mluvit o historii 20. století.
Za sebe mohu jen doporučit a děkuji autorce, že vzpomínky svého otce sepsala.
Pěkný cestopis a zároveň popis předválečné doby. Kniha mne dostala do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl a ani asi nebudu. První polovina knihy mi přišla mnohem zajímavější. Ale četl jsem ji celou jedním dechem. Na 5 hvězdiček my chyběl jen takový ten pocit: "jak je to dobře vymyšlené, napínavé, jak to bude dál?". Kniha popisuje reálný příběh, který je ale opravdu nevšední.
Takové laskavé čtení to bylo. Sice téma neradostné, z doby velice pohnuté, z míst, na kterých by se asi nikdo z nás nechtěl ocitnout. Zvláště ne mezi lety 1920-1940...Přez to však, snad že kniha je vyprávěna ústy malého chlapce, četlo se mi samo a lehce. Neřeším co všechno si ve svých pamětech Slávek přidal s co pozměnila autorka. Ať to bylo jakkoliv, samo putování po Sovětském svazu muselo být v té době mega dobrodružství. Závěrem jen poznámka, Trosečník není četbou jen pro větší děti. Možná je to právě naopak, spíš dospělý, který zažil rudé zatmění, pochopí.. A že u nás to byla v době Velké čistky ve srovnání s tím, co se dělo v Sovětském svazu ještě pohodička...
poutavé a věrohodné vyprávění; velmi často ale autorka vkládá "do otcova pera" vlastní názory
Hezká knížka, ačkoli jsem čekala něco jiněho. Ovšem Václav - Vjačeslav mně až tak sympatický není.
Skvělá a velice čtivá kniha,koupila jsem ji hlavně pro děti(až tedy trochu povyrostou).
Trosečník sibiřský rozhodně nepatří mezi knihy, jejichž obsah do týdne zapomenete.
Skvělé! Knihu jsem zvládla za dva večery s atlasem při ruce, hodil se mi, abych si lépe dovedla představit ty šílené vzdálenosti, které rodina malého Slávka musela absolvovat... :-) To, o čem příběh je, je psáno nade mnou i pode mnou, takže to nebudu opakovat, zmíním jen, co se mi této knize připadalo zvláštní, poutavé a osvěžující. To byl hlavně dětsky naivní, upřímný a bezelstný pohled malého chlapce na ty šílené krutosti, které se odehrávaly v Rusku za Stalinovy vlády, to by myslím dětský čtenář nemohl postihnout a zhodnotit v celé té absurditě a děsivosti, kdy umíraly miliony lidí jenom proto, že měli jiný názor, někdo je udal nebo se bránili násilné kolektivizaci a už se vezli na Sibiř do koncentráků nebo pracovních táborů... Proto si myslím, že kniha je spíše pro dospělého čtenáře. Nicméně pro malého Slávka to bylo jedno velké dobrodružství, které si v podstatě užíval. Slávkův otec byl v tomto velmi prozíravý, že se dobrovolně vzdal svého hospodářství a tak se vyhnul represím, které by ho jistě čekaly... knihu určitě doporučuji k přečtení, místy je i velmi humorná /Stalinovi býci mě naprosto odrovnali :-) / a je napsána dle autentických zážitků, což je vždy jakási přidaná hodnota ..
Popis života v SSSR ve 20. a 30.letech očima malého chlapce, který díky své zvědavosti zažívá různá dobrodružství a chce se stát pionýrem a ruským básníkem, je velmi poutavý. Příběh jedné česko-ruské rodiny, která se raději dobrovolně vzdala statku, aby se nestali kulaky, a putovala po ruských dolech, kde otec pracoval jako zahraniční odborník, vykresluje nelehký osud miliónů obyčejných lidí ve stalinistickém pekle. Malý Václav (Věnčeslav- Slávek) měl boty z toulavého telete a bezhlavě se vrhal do každého dobrodružství. Maminka Antonie byla hotová světice.
SPOILER:Bylo mi líto bratra Evžena, kterého popravili Němci za to, že ruským zajatcům donesl jídlo.
Štítky knihy
vlaky stalinismus životopisy, biografie dětství Sibiř Sovětský svaz dětský hrdina zločiny komunismu pro dospívající mládež (young adult) podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2018 |  Trosečník sibiřský |
| 2020 | Osiánův cestovní kotlík aneb S Kelty nejsou žerty |
| 2016 | Rusanda na větvi |
| 2015 | Kdopak by se šmejdů bál? |
| 2022 | Bedřich z Ořecha |
Uff! To tedy bylo silné čtení. Doporučuji z celého srdce. Příběh českého kluka, který se harcoval z Ruska do Čech, tam a zpět si určitě přečtěte. Dávám 5 hvězd.