Truly
Ava Reed (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458889/bmid_truly-HPU-458889.png
4
485
485
Truly, Madly, Deeply série
1. díl >
Andie přijíždí do Seattlu. Pochází z venkovské farmy, nemá byt, konto prázdné a za sebou těžké časy. S nejlepší přítelkyní June si chtějí splnit sen a začít společně studovat na univerzitě, aby mohly založit firmu. Po chaotickém začátku sežene konečně podnájem. A najde si práci v populárním tanečním klubu za barem. Tam se začne odvíjet příběh osudové přitažlivosti – Cooper, nemluvný, magický mladý muž pro ni zůstává záhadou. Pomáhá jí, kde může, ale zároveň je odtažitý a drží si odstup. Andie chce vědět, co se za tím skrývá a kdo je Cooper doopravdy. Křehké pouto, které mezi nimi vzniká, je podrobováno zkouškám, protože šrámy, které na obou život zanechal, jim sbližování právě neulehčují. V kulisách studentského Seattlu, kolejí, večírků a barevného světa se odehrává milostný příběh plný zvratů a překvapení. Ke sblížení je potřeba se ponořit do vlastní minulosti a otevřít své třinácté komnaty. O to krásnější a cennější je to, co přijde potom. Není snadné udělat krok do dospělosti. Ale láska hory přenáší. A Andie najde v cizím městě přátele, domov a hlavně Coopera. A nový život začíná…... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mi trvalo zhruba prvních cca 40 stran, než jsem se do knihy pořádně začetla, ale poté jsem ji už neodložila, jak byla neuvěřitelně čtivá. Věděla jsem, co od knihy mohu očekávat, a tak jsem také k jejímu čtení přistupovala. Chtěla jsem něco romantického, pohodového se sympatickými postavami - to vše se mi v knize dostalo. Truly má určitý přesah, kdy se v knize nakousává vážná tematika fyzického napadení. Hodnotila bych ji jako lepší průměr.
Ze začátku knihy jsem byla nadšená a obzvlášť prolog, kdy mladá Andie pláče a mokne před restaurací, protože ji někdo ublížil, mne velmi navnadil. Okamžitě jsem v knize viděla potenciál a na dalších stranách jsem našla mnoho dalších zajímavých témat. Bohužel nakonec se z toho vyklubala taková ta klasická zápletka nenávidím tě, ale miluji tě a ta obsahuje cca 2/3 knihy. Na tom mě bohužel autorka utahala. Myslím, že kdyby se věnovala spíše vážnějším tématům, které v knize použila a více je rozpracovala, mohla to být úžasná kniha s přesahem. Bohužel potenciál tématu úplně nevyužila a jedná se tedy celkem o klasickou Young Adult romantiku s již zmíněnou zápletkou. Oddechovka na léto, na prázdniny po maturitách nebo zkouškách asi ideální. Bohužel bez přesahu.
Za mně tedy krásná knížka! Trochu více předvídatelné, ale mně to nevadilo. Autorku jsem si zamilovala stejně jako její kamarádky Lauru Kneidl a Biancu Iosivoni ! Taková spíše oddechovka, ale kterou určitě doporučuji, protože hlavně Andie, ale celkově všechny postavy jsem si zamilovala
Mě to bohužel příliš nezaujalo. Neustále mám pocit, že autorka vlastně "vykradla" postavy, dějové linky i některé pasáže z jiných (mě více oblíbených) knih a dohromady to k sobě ani nesedlo. Chápu, že vymyslet v téhle kategorii něco nového je složité, ale mám pocit že autorka se ani nesnažila. Celkově mám i problémy s Redem pod kterým kniha vyšla, jsou tam chyby, některá slovní spojení nedávají smysl a neustále oslovení : maminka / tatínek mi vyloženě zvedá tlak.
Mě se to vlastně líbilo,sice mě občas vadilo jak se to chvilkama opakovalo i když z jiného pohledu(ale bylo to zbytečné natahování) Jinak to bylo čtivé a moc se těším na pokračování
Romantiky jsou můj žánr a já tyhle příběhy jednoduše miluju. S Truly jsem ale trošku při hodnocení vybočila z řady, protože za mě je tam pár věcí, na kterých autorka mohla trochu více zapracovat. Velice mě mrzelo, že jsem postavám jejich lásku vůbec nevěřila. Chyběly mi mezi nimi dialogy, které by dokládaly tu uvěřitelnost. V podstatě spolu za celou knihu prohodili pár vět a víc smýšleli pouze ve svých hlavách. Přesto se tomu nedala upřít čtivost a svižnost. Madly má být o jiných postavách, které zde byly jako vedlejší a upřímně se na to těším více, jelikož Mason byl zde nejlepší postavou :). Co ale chválím je velice krásná obálka! :)
Čtivý příběh, děj mě vtáhnul. Jen jsem si občas říkala, že je Andie až příliš nesmělá. Někdy mě s tím dost vytáčela...
Opravdový milenec je takový muž, který tě dokáže vzrušit polibkem na čelo, pohledem do očí nebo klidně jen tím, že zírá do blba.
Konec jedné cesty je zpravidla začátkem jiné.
Pěkně jeden krok po druhém, jinak člověk zakopne.
Nejodvážnější jsme, když máme strach. Neměj žádný strach ze strachu, neboj se být odvážná. Když přijmeš jednu stránku života, ber i tu druhou.
Není růží bez trní.
Jenom okamžiky, ve kterých ztratíte řeč, za něco stojí.
Někdy to trvá dlouho, než člověk přestane sám sebe obelhávat a konečně si začne rozumět. Někdy to trvá, než člověk pochopí co vlastně chce.
Člověk často ani netuší, jak mohou být některé věci dobré a příjemné - i když si myslí, že se nemají dělat.
Život je sled bláznivých okamžiků.
Každé naše rozhodnutí má vliv na řadu dalších. A někdy se rozhodneme špatně. To je v pořádku. Někdy vlastně ani ještě nejsme připraveni.
Když máš něco rád, drž to pevně. Drž to celým svým srdcem a duší, než přijde čas to pustit.
Má člověk vždycky volbu? Ne. To je lež. Spousta věcí se prostě jenom stane.
Život s tebou smýká ze strany na stranu, až nakonec nechápeš už vůbec nic.
Život někdy bolí.
Někdy je kopec tak vysoký, že si člověk musí během cesty nahoru udělat pauzu.
Jsou dny, kdy musíme udělat i věci, které bolí. Například mluvit o svých stínech.
Nejlepší je vždycky dost dobré.
Opravdový milenec je takový muž, který tě dokáže vzrušit polibkem na čelo, pohledem do očí nebo klidně jen tím, že zírá do blba.
Konec jedné cesty je zpravidla začátkem jiné.
Pěkně jeden krok po druhém, jinak člověk zakopne.
Když je život podezřelé klidný, příliš jednoduchý, znamená to pravděpodobně klid před bouří.
Život je jako chůze po laně mezi: "To dobře dopadne" a "Do prdele, do prdele, do prdele!"
Věci, které se nám nelíbí, nezmizí tím, že před nimi zavřeme oči. A možná je to dobře.
Někdy člověk prostě nemůže udělat víc, než co právě dokáže.
Existují okamžiky, které jsou jako dobrá píseň: Dojmou tě.
Když říkáš: "Já to nechci," život se směje a odpovídá: "To mě přece nezajímá!"
Zavři oči a kupředu!
Každý v životě utrží spoustu hlubokých ran. Jen o tom neradi vypravíme. Proto si všichni myslíme, že se to děje jenom nám.
Můžeme všechno ztratit, ale nesmíme
Přijít o naději. O všechno, jen o ni ne...
Mizerné dny v životě vlastně existují jen proto, abychom se rozlétli k těm úžasným. Když se dorazíme ode dna, doletíme totiž nejvýš.
Nejzávažnější jsme, když máme strach.
Když přijmeš jednu stránku života, ber i tu druhou.
Jenom okamžiky, ve kterých ztratil řeč, za něco stojí.
Někdy to trvá dlouho, než člověk přestane sám sebe obelhávat a konečně si začne rozumět. Někdy to trvá, než člověk pochopí, co vlastně chce.
Občas by se měl člověk ohlédnout, co už všechno dokázal, nejenom se zabývat tím, čeho chce ještě dosáhnout.
Hm… chápu ne zas tak skvělé ohlasy, ale na druhou stranu je i nechápu.
Uznávám, že začátek byl fakt hrůza. Ne, že by to nebylo čtivé, protože bylo a do knihy jsem se hned ponořila, jen mě strašně štvala Andie. Kolik jí mohlo být? Kolem dvaceti? Mně připadalo, že jí je tak patnáct. To její vyjadřování nic moc a hlavně když byl nějaký konflikt, tak jen stála, koukala, potila se a nezmohla se na odpověď. Vždycky jí nějak zachránila June. A ty její vnitřní monology typu: Do toho June. Fandím ti. Bla, bla, bla… děs. Proč se za sebe prostě nepostavila sama? Já takové hrdinky prostě nemám ráda už jen proto, že já bych se takhle nezachovala. Já bych se ozvala hned a nenechala si (pardon za to slovíčko) srát na hlavu. Takže tohle mi na ní opravdu vadilo a nějaký čas jsem se přes to nedokázala dostat, ale nakonec jsem si zvykla. Ale abych jen nekritizovala… vlastně jsem si jí i oblíbila, protože ona byla tak strašně hodná, přátelská a snažila se být furt veselá. Neměla to lehké a obdivovala jsem, jak se se svojí situací dokázala vypořádat a jak se snažila být furt pozitivní.
A Cooper to stejné. Také mi vůbec nepřišlo, že se chová na svůj věk. Štvalo mě, jak chvíli je přátelský a další zase odměřený. Avšak snažila jsem se to pochopit. Ani on to neměl lehké a bylo mi opravdu líto, čím si musel projít. Když jsem zjistila, co se mu stalo (tak nějak jsem předtím už něco tušila), tak jsem hned pochopila jeho chování k Andie. Furt ho to ale neomlouvalo, protože se občas zachoval jako hovado.
Takže shrnutí. Kniha je velmi čtivá, bavila mě, ale na Monu Kasten to opravdu nemá. Postavy byly celkem super, takové průměrné. Ovšem děj se mi líbil. Líbilo se mi, jak to autorka vymyslela. Četla jsem vlastně jejich cestu, jak se vyrovnávají se svojí minulostí, která ani u jednoho nebyla pěkná. Také jsem četla to, jak si postupně k sobě tvoří pouto a tak nějak si k sobě byli neustále blíž a blíž. Byly tam krásně popsané jejich pocity i prostředí, kde se nacházeli. Už jenom doufám, že se přeloží i další díly, protože jsem si June i Masona opravdu oblíbila.
Jo a co se mi ale fakt líbilo bylo to, že kapitoly byly i z pohledu Coopera. A také to, že na začátku každé kapitoly byl nějaký citát, který tak nějak tu určitou kapitolu vystihoval. Tohle autorka udělala fakt skvěla a jsem jí za to vlastně i vděčná. Bylo to pěkné zpestření.
(SPOILER) Kniha se čte velmi dobře, člověk může při čtení vypnout a nemusí se nijak zvlášť soustředit. Vzhledem k tomu, že se jedná o žánr young adult, nečekala jsem od děje nic dramatického nebo přelomového. Musím ale říct, že v tomto žánru jsou napsány daleko lepší knihy. Asi největší problém jsem měla s psychologií hlavních protagonistů, která je velmi nepropracovaná a mělká. A to je velký problém u knihy, která nemá zápletku či akci. Vztah Andie a Coopera byl postaven čistě na fyzické přitažlivosti. Při čtení knihy jsem se sama sebe ptala, kdy se vlastně do sebe stihli zamilovat, když za celou knihu prohodili cca 10 vět. Neproběhlo téměř žádné poznávání a hlubší rozhovory. Ačkoliv je do příběhu zaneseno citlivé téma (rodinná tragédie, znásilnění), postavy se chovají nevěrohodně a šablonovitě. Z postav mi nejméně otravný přišel překvapivě Mason. Pozitivně hodnotím především styl psaní autorky a Ponožku.
Další z německých spisovatelek píšících new adult literaturu... Za mne lepší než Iosivoni, ale horší než Kneidl a Kasten. Kniha se dobře četla. Zápletka byla jednoduchá, uvěřitelná. Takový je život. Musím říct, že právě ta všednodennost a obyčejnost mi byla sympatická. Nic nebylo přehnané, nadnesené. Zkrátka oddechové čtení od kterého nečekejte velké drama - plyne klidně jako voda. Do dalších dílů se určitě pustím.
Do knížky jsem se pustila protože má malé hodnocení.... anotace mě zaujala tak jsem si chtěla udělat svůj obrázek a musím říct nelituji toho že jsem se do ní začetla a jistou mírou mě i bavila natolik že se těším na další díl . ♡
Začátek nic moc, po dlouhé době jsem se musela trochu nutit, abych pokračovala. Pak mě dvakrát rozsekal překlad, písnička Taylora Swifta :D netuším kolik je překladatelce, ale bylo to tam dvakrát :D selhala asi korekce. Hodně mě bavil Mason s June, doufám, že kniha o nich bude tak vtipná, jako se jevili v této.
(SPOILER)
Určitě si řeknete - další zaláskovaní studenti, ale na tomto příběhu není to hlavní. Probírají se tady těžká témata, jako znásilnění a úmrtí. Když je člověku nejhůř a může se obrátit na rodinu a přátelé, tak to je nejvíc.
„Prosím, příště mě neodháněj. Mluv se mnou. Všechno ostatní mi jenom ubližuje. Mně i tobě.“
„Udělám to nejlepší, co budu moct. Možná to pořád nebude dost.“
Usměju se. „Nejlepší je vždycky dost dobré. Protože se o to pokusíš.“
Ach jo, asi jsem čekala trochu víc, nebylo to špatné, ale mi se to táhlo jako med.. Hodně uvažování, co by kdyby, málo přímých vět - tohle když mi chybí tak už většinou vím, že budu mít,, malér,, s dočtením.. Doufám, že další díly budou o něco lepší... Jdu si spravit chuť pořádným thrillerem...
Na Truly jsem se neskutečně těšila. Jednak proto, že mě anotace opravdu nalákala na romantický příběh plný zvratů a druhak jsem čekala knížku, kterou si užiju stejně jako si vždycky užívám knížky Mony Kasten. Bohužel moje nadšení rychle přešlo ve velké zklamání.
Už od samého začátku jsem měla problém se do knížky začíst. Stále jsem vyčkávala, kdy přijdou ty slibované zvraty a já se od knihy nebudu moc odtrhnout. Bohužel nic takového nepřišlo a já se naopak musela hodně přemáhat, abych Truly vůbec dočetla.
Velký podíl na tom měli hlavní hrdinové Andie a Cooper, kteří mi nebyli sympatičtí. V podstatě jsem ani nepochytila, kdy se do sebe stihli zamilovat, protože spolu za celou dobu prohodili tak maximálně 10 vět! A to minimum přímé řeči, na úkor rozepisování jejich myšlenek a pocitů, mi prostě nesedlo a rozčilovalo mě to! Aby toho nebylo málo, tak jsem si nesedla ani s vedlejšími postavami. Nejsympatičtější byl rozhodně Ponožka, ten byl super!
Abych jenom nekritizovala, tak musím vyzdvihnout to, že autorka tentokrát přiřadila psychické problémy mužské postavě, to byla příjemná změna. Líbilo se mi i to, jak každá kapitola začínala citátem, který více či méně souvisel s příběhem. A taky ta krásná obálka, ta se opravdu povedla!
Myslím si, že pokud v tomhle žánru nemáte ještě tolik načteno a nebudete mít příliš vysoká očekávání, tak by se vám knížka mohla opravdu líbit. Já bohužel na svoje vysoká očekávání doplatila a jsem zklamaná. Vůbec nevím, jestli se chci pouštět i do dalších dílů, asi spíš ani ne!
Bavilo mě to! Četlo se to samo. Jindy bych řekla, že málo komunikace mezi hlavními postavami bude problém... Ale já jim dokonce snad i rozumněla. Někdy Vás to k sobě prostě táhne a vy se tomu snažíte vyhnout. Mluvit s tím člověkem co nejméně, vyhýbat se mu. Ale city nezmizí... I přes málo komunikace je tam prostě něco, co nevymažete... Já nemám moc slov, snad jen, že je opravdu chápu...️
Trošku slabší 4*. Kniha byla dobře napsaná a i když byl místy špatný překlad, četla se dobře. Těším se na díl s June a Masonem.
„Mizerné dny v životě vlastně existují jen proto, abychom se rozlétli k těm úžasným. Když se odrazíme ode dna, doketíme totiž nejvýš."
.
Truly od Ava Reed má milý příběh plný hudby, přátelství, lásky, ale také i bolesti… opravdu jsem nečekala, že mě knížka až natolik chytne, autorka píše velmi čtivě a stránky mizely doslova pod rukama, ale na druhou stranu jsem nechtěla konec… A i když se v knize neodehrávají velké zvraty, neskutečně mě to bavilo. Konečně taky další kniha, kde hlavní hrdinka nosí brýle a její mazlíček Ponožka neměl chybu! Líbilo se mi i prostředí baru a vedlejší postavy… Jack, Susan a hodný šéf, který má své trable… (Doufám, že se v dalším díle o všem dozvíme víc). A drzá June, která byla někdy na zabití, ale i tak byla skvělá… hlavně její ananas...
Co bych chtěla zmínit, je konec, který mi přišel možný svým způsobem zvláštně dopsaný a uzavřený, a naopak musím vyzdvihnout soundtrack a taky citáty v knize před každou kapitolou, které jsem si oblíbila.
.
Na jarní dny naprosto ideální odpočinková knížka, kterou přečtete během chvilky … Už se nemůžu dočkat na další pokračování Madly a Deeply, které snad u nás vyjdou co nejdříve. :)
Štítky knihy
přátelství láska německá literatura rodina romantika
Truly
Mě se příběh moc líbil, knížku sem přečetla jedním dechem. Myslím ze by si zasloužila lepší hodnocení :)