Trůn bohyně Isis
Judith Tarr
Kleopatra, nejmocnější žena starověkého Středomoří, která jako jediná stála mezi Římem a jeho nadvládou nad tehdejším světem. Byla ženou Julia Caesara a matkou jeho jediného syna. Po Caesarově smrti se sblížila s jeho přítelem a slavným vojevůdcem Markem Antoniem, který se stal nejen jejím milencem a druhem, ale také partnerem v politických výbojích směrem na východ. Z historie víme o Kleopatřině oddanosti Egyptu a o její válce s Římem. Shakespeare zase vypráví o tragickém milostném vztahu. Ale v díle Judith Tarr je Kleopatra vylíčena jako královna, která navzdory úsilí Říma vládne Egyptu po celá desetiletí, jako velmi vzdělaná, duchaplná a výjimečně inteligentní panovnice, která hovořila jedenácti jazyky, studovala filozofii a byla schopna diskutovat s největšími učenci a řečníky své doby. V neposlední řadě nám autorka ukazuje Kleopatru jako ženu, která se zamilovala do muže, jehož chtěla využít, a která se v posledních okázalých chvílích svého života stala nesmrtelnou.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1997 , DominoOriginální název:
Throne of Isis, 1994
více info...
Přidat komentář
Kleopatra mě, ostatně jako spoustu jiných, velmi inspiruje a zajímá. Její život, příběh, velikost a mooudrost. A to byl asi ten největší problém této knihy. Autorka se nemohla rozhodnout jestli dát větší prostor Kleopatře nebo "průvodkyni knihou" - Dione.
O Kleopatře ví každý z nás a myslím, že by mi ani nevadilo, kdyby se autorka nedržela až tak přesně známé Kleopatřiné "cesty" a Dione od ní někam odvlekla. I v obsahu knihy se mluví o tom, že tato kniha je a bude o Kleopatře, ale tak nějak mi tam působila spíše jako rušivý element.
Ale i tak to bylo opět skvěle zpracováno a odvyprávěno. Ale tato kniha je, bohužel, z všech těch, které jsem od Judith Tarr četla, pro mě osobně nejslabší. A to jsem si od tohoto tématu slibovala více.
Autorovy další knížky
2006 | Král a bohyně |
1997 | Trůn bohyně Isis |
1997 | Sloup ohně |
1998 | Pán dvou zemí |
2003 | Válečný svět: Krevní msty |
Po týdnu jsem knihu konečně dočetla.
Zavedla mě to světa, který vůbec neznám. To je fajn.
Příběh mě ale nijak extra neoslovil. Zřejmě jde o styl, jakým je psána. Hlavně na konci, když je Řím ve válce, mě už kniha vůbec nebavila. Znovu ji asi nikdy číst nebudu.