Tučňák a smrt
Andrej Kurkov
Hlavním hrdinou románu je snílek Viktor Zolotarjov. Život v Kyjevě let devadesátých, plném zbohatlíků a městě mafie, je těžký. Bez peněz a bez přítelkyně sdílí domácnost s tučňákem Míšou – zoologická zahrada už byla zcela bez prostředků, a tak věnovala zvířata těm, kdo je mohli uživit. Viktor píše jen nedokončené romány a všechno do šuplíku. Jednoho dne se na něj však přece jen usměje štěstí – šéfredaktor známého kyjevského deníku mu nabídne stálou práci a dobře placené místo: Viktor má do zásoby připravovat nekrology o známých, bohatých a významných lidech, kteří zatím ještě nezemřeli. Jako každý autor by své texty rád viděl otištěné, ale jak se bohužel zdá, mají VIP osoby velice tuhý kořínek. Při sklence vodky si na to Viktor postěžuje jednomu příteli svého šéfa. Když pár dní poté otevře noviny, vidí, že se jeho přání vyplnilo až znepokojivě rychle…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , GalénOriginální název:
Smerť postoronnego, 1996
více info...
Přidat komentář
moc hezky se četla...upřímně jsem fandila spíš tučňákovi než hlavnímu protagonistovi, ale člověk nemůže mít všechno
Když jsem si knihu kupovala v Levných knihách, neměla jsem velké očekávání. Zajímavý příběh a určitě stojí za přečtení a vydržet až do konce, který jsem naprosto nečekala :o)
Jelikož je tato knížka od ukrajinského autora, hlavní hrdina je vodku chlastající maník mající na starosti nekrology, přičemž mu po bytě chodí tučňák, kterýho si vzal ze ZOO. Poté, co jsem si domů z hospod dotáhl minimálně 20 pořádnejch opic a tak deset krav, můžu velmi fundovaně říct, že to moc dobrej nápad není. No a jen co frajer sesmolí pár nekrologů do šuplíku, začnou některý osoby ze seznamu umírat, přičemž mu nějakej tajemnej borec a ještě i šéfredaktor řeknou, že za to vlastně svým způsobem může on a že ho asi bude chtít někdo zabít. Inu, logika očividně funguje na Ukrajině hůř než parlament.
Během toho se ještě ujme jedný malý holky a začne nandávat chůvu, která ji chodí hlídat. Trochu mě to zklamalo, protože po předchozí ukrajinské literatuře kterou jsem četl, jsem si myslel, že se tam zmocňují žen jen znásilněním, ale zde se do sebe očividně zakoukali. Ne že bych podporoval znásilnění, ale aspoň by se v knize něco dělo. Místo toho tam jen chodí tučňák do kuchyně a kejve se ze strany na stranu - hihihi hahaha no toto. A pak se to začne nějak rozmotávat, ale to už mě kniha zajímala asi jako slevy v Tescomě.
No, moc humoru v knize není, jak by se mohlo zdát z obsahu, tučňák Míša, stejně jako jeho spolubydlící si totiž nesou každý svou vlastní samotu a pochmurné prostředí nastupující zimy a bujícího mafiánského kapitalismu moc důvodů k veselí také nepřidají. Zato o absurdní, zvláštní události a přibývající úmrtí, které narušují poklidný život "spisovatele" nekrologů nouze není. Z knihy je spíš cítit melancholie, snad i rezignace...asi nejlíp ji vystihuje novoroční přípitek jednoho ukrajinského řezníka: „Připijme si na to, aby nám nebylo hůř. Líp nám už bylo.“
Humorné spracovanie témy nástupu kapitalizmu na Ukrajinu. Ide o jeden z najlepších románov modernej ukrajinskej literatúry. Kniha je plná kontrastov, tak ako život na na súdobej Ukrajine - chudobný dôchodca a zbohatlíci, platiaci neuveriteľné sumy za neuveriteľné veci. Jagavé kasíno a tľapot nožičiek tučniaka Míšu po tichom byte v jednom z kyjevských panelákov. Autor dokáže majstrovsky obaliť závažné veci do vtipných šiat. Nevysvetľuje všetko, čo sa deje, čitateľ vie často o pozadí deja len toľko, čo samotné hlavné postavy. Mnoho záležitostí autor vôbec neosvetlí, ale napokon, ani na divokej Ukrajine ani nie je vhodné vedieť príliš veľa, ako sa o tom hlavný hrdina Viktor Zolotarjov nakoniec presvedčí aj sám.
(SPOILER) Zajímavé čtení i když ty příběhy se šéfredaktorem jsou uvěřitelné asi tak jako domácí mazlíček tučňák s transplantovaným srdcem dítěte nebo dva dny nepřetržitých výher v kasínu. 60%