Tudy jenom procházíme

25.08.2020

Miroslav Ondříček měl dar, že uměl poutavě vyprávět o čemkoli. Jeho biografie to plně dosvědčuje, protože je čtivá, vtipná, věcná a zároveň plná zajímavých postřehů, o nichž se moc nemluví. Svým umem a pílí se zařadil k nejlepším evropským kameramanům své doby a díky své skromnosti a soudnosti nikdy nenatočil nic, za co by se musel vysloveně stydět a navíc odmítl i režírovat. Na jeho vyprávění je výborně ukázané, jak funguje filmový průmysl, a že mnohdy záleží na štěstí, ale především na známostech. Je moc fajn, že se Šmídmajerovi nakonec docela otevřel a promluvil i o tom, o čem by asi normálně nemluvil (první manželka, pár špatných rozhodnutí), čímž samozřejmě ze sebe dělá normálního smrtelníka. Jediné, co se snad dá vytknout, že kniha je možná až moc stručná, některým věcem se moc nevěnuje a o některých filmech zase tolik nemluví, méně znalý čtenář by asi ocenil i vysvětlení některých technických pojmů, kterých je u kameramana docela dost, většina tu ale není vůbec vysvětlena, takže pak si ten, kdo neví, o čem je řeč, neumí udělat představu. Jinak ale jde o výbornou biografii, která má nádech nostalgie a přesně pojmenovává to, proč dnešní filmy mnohdy nemají duši a čiší z nich komerční kalkul. Důvody, proč Ondříček skončil s filmováním, mi úplně mluví z duše. 80 %

05.11.2018

Po knize Úcta ke světlu další skvělá kameramanská biografie. Jen škoda, že některé termíny a historky jsou ponechány jen v náznaku, bez vysvětlení... Ale to byl asi i záměr pana Ondříčka, některé věci takříkajíc "nevykecat" každýmu. Ondříček (stejně jako Nykvist) patří bezpochyby k těm nejlepším evropským kameramanům druhé poloviny 20. století. A dvojice Forman/Ondříček je dnes již legendární. (Výhledově: snad by i stálo za úvahu, pokud k tomu někdy dojde, mít Formanovu ulici hned vedle nebo navazující na tu Ondříčkovu.)

Zajímavá je kapitola o Amadeovi a o tom, jak se tu málem netočil, ale dopomohl k tomu mizerný stav ČS ekonomiky. Kapitalističtí filmaři tady totiž slíbili nechat víc jak dva miliony dolarů, což byl dostatečný důvod natáčení povolit. Navíc se i díky výpravě a stavbě opravila spousta chátrajících budov a ulic.

Je to taková ta stará dobrá kameramanská škola, kde kameraman ještě musel přemýšlet nad každou minutou a nebylo možný jen tak zbůhdarma natočit tisíce hodin a pak to nějak sflikovat ve střižně nebo postprodukčně upravit. Je to svědectví o světě, který je pryč, ale který stále inspiruje; je to asi jako psaní na psacím stroji versus PC se zapnutými opravami chyb etc. Doporučuji.

PS - Zajímavý je Ondříčkův postřeh o tom, proč se v USA neprosadil fotbal. Je to prý proto, že se hraje bez přerušení, tj. bez možnosti vstoupit reklamou do dění, a proto není pro televizní společnosti a přímé přenosy tak zajímavý jako jiné sporty, kde se často pauzíruje (americký fotbal, baseball, hokej, basket).