Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130/bmid_tulak-po-hvezdach-6GG-130.jpg
4
3158
3158
Tulák po hvězdách vyšel poprvé v roce 1915. Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , LabyrintOriginální název:
The Star Rover, 1915
více info...
Přidat komentář
Se zdejšími kladnými recenzemi se bohužel ztotožnit nemůžu. Vše mi začalo dávat smysl až ke konci, kdy jsem se dostala k "životopisu" autora - myslím, že geniálně zpracoval své zájmy a profese. A zpracovat je do toulek po hvězdách, pěkný nápad:) Líbilo se mi, jak hlavní hrdina oslovuje čtenáře, myslím, že to podněcuje ještě více se zamyslet nad tělesnou schránkou a duší.
Bohužel mě některé životy hlavního hrdiny nebavily, přeskočila jsem je.
Pro mě je, po několikerém čtení, Tulák po hvězdách už spíše o kontextu, než o příběhu a jeho odnožích. Ne že bych si neužila ta nekonečná dobrodružství a vášnivé zvraty, ale myslím, že stejně působivě vyjádřil London i to, co je přesahuje. Čtenářský dojem pak zůstává v podobném duchu, v jakém nakonec Standing sám své osudy prožíval: začaly se mu slévat do jednoho víru té nekonečné síly, která dává žít, milovat a donekonečna usilovat. Je to silné vyznění, ať už se vám myšlenka reinkarnace líbí, nebo ne: obsahuje hodně z toho, co je nám lidem navzájem společné a co vždycky zůstane v jádru našeho já, ať už si nás civilizace učesala jakkoliv.
Žasnu, jak nadčasový Tulák je a moc se těším, až ho jednou objeví (třeba) moje děti...
Je to legenda! Naprosto plnotučné čtení, žádná hluchá místa ani "vycpávky". Prostě nádherné čtení. Už ji čtu podruhé a zase mě okouzlila.
Skvělá, čtivá kniha, popisující zkušenosti astrálního cestování, je obžalobou amerického vězeňského systému na počátku 20. století.
Velmi poutavý román o vůli žít, síle myšlení a neotřesitelném duchu člověka, který žije, ať už jeho fyzické stránce způsobíme cokoliv.
"Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."
"Všeobecně řečeno, v podstatě kterákoli žena má kouzlo pro kteréhokoli muže. Stane-li se z něho kouzlo zvláštní, říkáme mu láska."
tak TOHLE bylo něco, tolik minulých životů, dopodrobna vyprávěných! kladen důraz na kruté vězení, ve kterém se děj odehrával. vlastně nikde jinde se neodehrával.. kromě vzpomínání na minulé životy, ve kterém se vypravíme na divoký západ do francie, koreji nebo dokonce do jeruzaléma v době Ježíše.
(malý spoiler)
jediné nad čím jsem se pozastavil, byla úvaha o minulosti lidstva, kterou prožil, ve které často zmiňoval ženu.
"Neboť žena je krásná - pro muže. Je sladká jeho jazyku a voní jeho chřípí. Je oheň v jeho krvi a třesk polnic, její je jeho uším nad všechnu hudbu..."
a co homosexuálové..?
Pevně doufám, že až to bude potřeba, vzpomenu si na to, že tělo je schránka, co umírá, ale duch je život a trvá. Že se tím dokážu uchlácholit do stejného pokojného klidu jako Darell Standing čekající na oprátku. Že namísto paniky a ochromujícího strachu z konce budu moct říct: "Čím budu, až budu zase žít? To bych ráda věděla."
Kniha úžasně ukazuje touhu zoufalého člověka uniknout realitě, vymluvit si strach ze smrti tím, že nás čeká ještě stovka dalších po těch, které jsme už prožili (kdo ví...). Proto se s hlavním hrdinou, který je spravedlivě uvězněn, avšak nespravedlivě je s ním zacházeno, čtenář může toulat po hvězdách jeho minulých životů a nahlédnout z jiného úhlu na historii, naučit se, že tělo je pouze schránka pro duši, která neumírá.
Také je ale možné, že kniha měla ukázat, jak zoufalému a týranému člověku může, s prominutím, "hrábnout".
Život je boj o život ...
Nejoblíbenější kniha mého přítele, byla mou motivaci k jejímu přečtení.
Alespoň duše musí uniknout kruté realitě, aby přežila ... a je vlastně jedno jestli do snů nebo minulých životů. A jako červená nit spojuje všechny toulky jeho rudý hněv.
I my máme svá trápení, před kterými alespoň občas chceme uniknout. Ale před realitou neunikneme. Můžeme jen doufat, ze v příštím životě bude vše jinak ...
Ten chlap (JL) musel na něčem frčet. Nebylo by špatné umět opouštět své tělo a cestovat světem minulém i budoucím
Několik let jsem Tuláka po hvězdách odkládala i když Londona miluju a Bílého Tesáka jsem četla mnohokrát už v dětství. Tulák není lehká četba, trošku dobrodružství, filosofie, fantazie a hlavně podnítí k přemýšlení. Mladý Darell Standing je ve vězení odsouzen k smrti a aby neprožíval bolest, když ho vázali do svěrací kazajky, naučil odpoutávat se od těla a prožíval mnoho let a mnoho svých dřívějších životů.
"Zde končím. Mohu se jen opakovat. Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, neustále se plazí dík chemickému fermentu, který mu dává informace, věčně je tvárné, věčně krystalizuje jen proto, aby zase roztálo v tekutý stav a znovu krystalizovalo v nových a rozmanitých formách, které mají jepičí život. Jen duch trvá a dál buduje sám sebe postupným a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu. Čím budu, až budu zase žít? To bych rád věděl. Rád bych to věděl....."
Život v cele smrti byl opravdu tvrdý, proto jsem chtěla knihu několikrát odložit, ale London je úžasný vypravěč, toulky po životech jsou úžasné a zajímavé, že se kniha bude líbit i když je sto let stará.
"Čím budu, až budu zase žít?
To bych rád věděl. Rád bych to věděl." .... a já taky! :)
"Celý život se mi zdálo, že jsem žil jindy a jinde..."
Zkušeně napsaná kniha o naději, síle vůle a touze po svobodě, která je silnější než temné zdi samotky. Hlavní hrdina každým svým slovem inspiruje čtenáře, dává jim na obdiv cenu lidské duše a zcela překopává systém současných hodnot. Jeho myšlenky jsou skutečně velmi uvěřitelné a příjemně pošetilé, takže na jednu stranu o síle jeho mysli pochybujete, ale v dalším okmažiku si uvědomíte, kolik krásy se skrvá v jeho světě. Toulat se po hvězdách vyžaduje pevnou vůli, a tu Jack London rozhodně v době psaní této knihy měl.
Můj zdaleka nejoblíbenější Jack London, a jedna z mých nejinspirativnějších knih vůbec.
Jsem ráda, že jsem u knihy vydržela, i když byla chvilka, kdy jsem ji chtěla odložit. Musela jsem i zvednout hodnocení, protože se ukázalo, že mě vlastně všechny ty inkarnace baví a způsob vyprávění zajímá. Krom kapitolky, kdy se hrdina ometal kolem Ježíše. No, asi to tam být muselo.
Vynalézavý způsob, jak si zpříjemnit i pobyt na samotce, bych chtěla praktikovat v práci :). Jen kdybych si vybavila minulé životy :). Nejspíš by se ukázalo, že jsem vždy byla otrokem.
Když mi bylo náct, uvažovala jsem podobně, četla historické knížky a představovala si život v dobách dávno minulých. Z tohoto ohledu byla knížka fakt jedinečná.
A linka z vězení hnusně skutečná.
Tak tohle je jedna z těch knih, u kterých se bohužel neztotožňuji s vysokým hodnocením uživatelů na databázi knih. I když jde o knihu od světoznámého Jacka Londona, skvělého spisovatele, kterého netřeba blíže rozebírat, tak tahle kniha mě nijak zvlášť neoslnila. Myšlenka to byla parádní, pokud jde o tu reinkarnaci hlavního hrdiny ve vězení, osvojení si schopnosti potlačovat bolest aj., ale čekal jsem prostě víc. Některé příběhy z minulosti mě navíc ani moc nebavily a tak nemohu dát více, než tři hvězdičky. Každopádně kniha je inspirována skutečným příběhem, jak zní v anotaci, z čehož až mrazí a dílu přidává na zajímavosti. To byl také jeden z hlavních důvodů, vedle vysokého hodnocení, proč jsem se do této známé knihy pustil, ale nebyl to zkrátka můj šálek kávy...něco mi tam zkrátka chybělo, abych šel s hodnocením výše.
Od Londona jsem v minulosti četl několik knih, například Bílý tesák, Martin Eden a další knihy. Po čase jsem se rozhodl, že vyzkouším také knihu Tulák po hvězdách. Musím říci, že kniha byla zajímavá svým námětem. Na knihu jsem se musel více soustředit, nebyla úplně jednoduchá na čtení. Jak se v anotaci píše, je na pomezí dobrodružného, filosofického a vědeckofantastického žánru. Knihu hodnotím na 4*.
Hlavní hrdina Darell Standing si odpykává svůj trest ve vězení, popisuje surovost dozorců včetně ředitele věznice. Nejhroznější bylo, když Standingovi nasadili svěrací kazajku. Nedovedu si představit, že bych se ocitl na jeho místě. Zřejmě bych to fyzicky ani psychicky nezvládnul jako náš hrdina. Standing se seznamuje s vězněm Edem Morrellem, který mu vysvětlí, jak „umrtvit“ své tělo a tímto způsobem může cestovat časem. Standing se řídí jeho radami a plně se ponořuje do „umrtvení“, aby se dokázal vyrovnat s bolestí ve svěrací kazajce a mohl se tak navracet do minulých životů. Sledujeme našeho hrdinu v různých časových dobách a v různých postavách, například jako hraběte, hladového poustevníka v Egyptě, malého chlapce, jehož otec vedl konvoj 40 vystěhovaleckých vozů na daleký Západ, jako námořníka, který ztroskotal na pustém ostrově, jako válečníka, který se ocitne v době ukřižování Ježíše Krista. Některé příběhy putování časem jsou delší, jiné naopak krátké.
Často v knize nalezneme myšlenku, že duch přetrvává a tělo umírá. Pokud zemřeme, zase se narodíme do podoby někoho jiného. Myslím si, že když člověk zemře, tak duše se osvobodí od těla a žije v jiných dimenzích, anebo je také možné, že se člověk může znovu narodit a znovu prožít život jako někdo jiný v různých časech. Těžko říci, jak je to ve skutečnosti, ale každopádně zamyšlení nad tímto tématem je zajímavé. Zajímavá byla také myšlenka, jak docílíme procesu „umrtvení“, které podstupuje Standing. Standing byl statečný, zůstal sám sebou a bojoval se svými vězniteli do poslední chvíle.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Život se nedá vysvětlit smyslovými pojmy. Jak již dávno předtím řekl Konfucius: Když toho tak málo víme o životě, jak můžeme něco vědět o smrti? Popravdě toho víme málo o životě, když ani nejsme schopni, abychom si ho vysvětlili srozumitelnými pojmy. Dovedeme žít jen v mlze a život známe asi tak jako divoch dynamo – nic nevíme o jeho podstatě, nic o jeho přirozenosti a nic o jeho vnitřním účelu.
Smrt není. Život je duch, a duch nemůže zemřít. Pouze tělo umírá a zaniká, neustále se mění díky chemické podstatě, která je tvoří, neustále je tvárné, neustále krystalizuje, aby se zase rozpustilo do tekutiny a znovu krystalizovalo do nových tvarů, které mají jen jepičí život a opět se rozpouštějí v nové směsi. Jen duch trvá a pokračuje v budování sama sebe, stupeň po stupni a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu. Čím budu, až znovu obživnu? To mě zajímá! To mě opravdu zajímá…
Tuto knihu jsem si opravdu užila. Nebylo to chvílemi snadné čtení, zejména zpočátku, kdy se čtenář musí zorientovat v mnoha útržcích z minulých životů hlavního hrdiny, ale s každou další stránkou jsem se víc a víc těšila na další "život", který budu mít možnost poznat. Jedná se o knížku, ve které člověk skutečně netuší, kam se bude její příběh vyvíjet... Překvapí Vás svým optimismem, a to i navzdory svému nevyhnutelnému konci.. Po jejím dočtení jsem se zamyslela nad tím, že člověk a jeho tělo jsou doopravdy jen "schránky" pro naše duše, které mohou zažívat a přežívat neuvěřitelné věci. Jediná škoda je, že si bohužel narozdíl od hrdiny nepamatuji, zda jsem někdy byla Vikingskou ženou, ztroskotancem na moři, římským vojákem, korejskou vůdkyní, či francouzským šermířem. Skvělá kniha.
Je až s podivem jaký pozitivní nadhled a kolik naděje se dá vepsat mezi řádky téhle mizérie a opakovaného utrpení...
"Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty."
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Krásná a čtivá kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Zaujalo mne propojení příběhů tolika existencí a amerického krutého vězeňského prostředí.