Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/210356/mid_tulak-po-hvezdach-E2A-210356.jpg
4
3162
3162
Darrell Standing byl nespravedlivě obviněn, že zabil svého profesora, a odsouzen na doživotí. Po konfliktu s dozorcem ho zavřou na sto dní do samovazby. Zažívá mučení a trýznění. Aby utrpení unikl, nechá Darrell své tělo zdánlivě umřít, zato duše dostane volnost a putuje za dobrodružstvím. Kniha byla inspirována pravdivým případem.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , AlpressOriginální název:
The Star Rover, 1915
více info...
Přidat komentář
MissiPippi
Je třeba se zamyslet trochu hlouběji..
Ten příběh jako celek nemá mít asi žádnou spojitost. Hlavní "hrdina" popisuje putování minulými životy do kterých se vrací právě v kazajce, protože v jejím uvěznění dochází k prozření. Bohužel si myslím, že mnoho lidí tuto knížku vůbec nechápe. A i já jsem ji pochopila až po čase a přelouskat ji, mi trvalo opravdu hodně dlouho :)
Dumám, čím to, že kniha okouzlila tolik čtenářů.
Prolínání pochmurné situace ve vězení dobrodružnými nesouvisejícími příběhy, knize spíše škodí a brání čtenáři se do vžití příběhu. Neustále opakování popisu situace v kazajce působí dojmem, že každý čtenář je asi postižen Alzheimerovou chorobou. 300 stran občas padne ženské jméno, bez jakéhokoliv projevu citů a na závěr má být pointa, že všechno je jen o lásce k ženě?!
Občas padne nějaká kloudná a zajímavá myšlenka, která se ztratí v dlouhým nudným popisování a opakování, že je na samotce ve vězení. Nebýt shrnutí všech těch jmen na konci, věřila bych tomu, že autor na konci neměl absolutně ponětí, co psal na začátku.
Na megalomantsví v podobě superúžasných postav jsem si zvykla už od Wilbura Smithe, tak už mě to tak nepohoršovalo.
Námět je jistojistě originální a slibný, ale pan London se v něm naprosto utopil. Autor se nemohl rozhodnout jak pro žánr (historický, faktu, fantasy, dobrodružný, filosofický...) tak ani pro konečnou pointu knihy (láska k ženě, poměry ve věznici, náboženství, síla ducha, síla přátelství....).
Jedním slovem slátanina všehomožného. Pfff.
Úžasná knížka, kterou jsem četla jedním dechem. Dala mi zajímavé náměty na přemýšlení, otevřela nové obzory, ukázala, jak krutí a nespravedliví mohou být lidé a jakou sílu má lidský duch, který je nesmrtelný. Krásně se četlo, jak je možné prožít úžasné příběhy (nebo se k nim vracet) i v tom nejhorším místě a situaci. Ráda se toulám po horách a lesích a kniha mi ukazuje, jaké by to bylo, kdybych se mohla toulat také časem a prostorem...
Mnohovrstevný příběh, kdy čas se stává subjektivní záležitostí ... skrz putování historií lidstva, za hledáním svých dřívějších "já" se dostáváme k jádru příběhu ... stačí pokládat ty správné otázky ... o lidské morálce, o našem deklarovaném "pokroku", o soucitu ...
... a když se budeme správně ptát, dostaneme také hledané odpovědi ... jaké jsou souvislosti mezi povahou krajiny a lidmi, kteří ji obývají, ... odpovědi na otázky o vlivu prostředí ve výchově, ... srovnání "moderních" vězeňských systému se starověkými praktikami, které vede až k otázce smyslu instituce "vězení", ...
... abychom nakonec zjistili, že se lidstvo během svého vývoje vůbec nezměnilo, je stále stejně barbarské, že své činy jen ukrývá pod masku civilizace ... abychom se tedy nakonec dopracovali až k definici lidskosti ...
To co London stvořil je oslavou lidství ... oslavou života ... brilantně zaznamenanou v tomto příběhu.
Tak mi asi zase něco uchází, když vidím ta hodnocení tady... Po první třetině, mě kniha začla nudit, ona nudila i dříve, ale tady se to zlomilo a začal jsem dost přeskakovat a nakonec ani nedočetl. Skoro celý jsem si pak přečetl ještě příběh s Pánem Ježíšem, který mě jako křesťana celkem zajímal a svým způsobem i zaujal pohledem ze strany Římana. Ale celkově je ta kniha strašná nuda, je to v podstatě spíše sbírka povídek, které nemají žádnou spojitost. Zajímavé pro mě byly jen pasáže přímo z věznice, ale těch bylo relativně málo a více se věnovalo údajným minulým životům... Nevěděl jsem, že čtu asi nějakou budhistickou agitku. Nebo byl London budhista? A pokud se ke konci (jak píše JP) srovnává s Pánem Ježíšem a shazuje tak i víru, tak je to hodně mimo. Zvažoval jsem odpad, ale tak jednu hvězdičku to snad snese...
Moc se mi líbily úvahy kolem myšlenky "hmota je největší iluze" a hlavního hrdinu jsem obdivovala pro jeho mravní sílu. Sotva mě kniha vtáhla do vězeňských intrik, musela jsem se zorientovat v historii a prožít nesčetné minulé životy našeho vězně. Většinou jsem si čtení užívala a fascinovalo mě, byly bohužel ale i okamžiky, kdy mi připadalo, že to s vracením se do minulosti přehání, když by bylo naopak na místě nabývat se filozofií. Za tyhle stránky, které jsem jen přeletěla očima, dávám 4 hvězdičky, jinak ale souhlasím, že jde o zásadní dílo. Kdo ví, třeba jsem to nečetla poprvé, jen si svůj minulý život nepamatuji...tedy, tohle tělo si jej nepamatuje.
Má zatím první a poslední kniha od Londona (ale lačním po dalších). Četl jsem dávněji. Pamatuji si, že mi asi takových sto stránek trvalo, než jsem se začetl, ale pak to byla jízda. Tulák je působivá a dojemná kniha, klenot, jak někdo zmínil, o smyslu lidského života, kterou jsem měl ještě dlouho v hlavě po tom, co jsem ji dočetl.
Práve som dočítala jednú skvelú knihu, jednu z top, z toho čo som doteraz čítala. Príbeh sa odohráva, v neskutočných životných podmienkach a predsa je plný života a slobody. O tom je práve kniha o sile ducha, o slobode, o nájdení seba samého, podstaty seba samého, Boha. Kniha je vlastne o presúvaní hlavného hrdinu svojimi minulými životmi. Je o pochopení zákonitosti života, ľudskosti, šľachetnosti, mravnosti. Kniha zanechala vo mne hlboký dojem.
Tato kniha je opravdový klenot! Vzhledem k tématice ostatních Londonových knih, byl pro mě Tulák po hvězdách jedno velké překvapení. Kdybych si měla vybrat jen deset knih, které bych doporučila, byla by mezi nimi. Kdybych si měla vybrat jen pět knih, které bych doporučila, byla by mezi nimi. Tu si prostě musíte přečíst!
-------------------------------------
Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa. Věděl jsem o jiných osobách, které žijí ve mně. A věř mi, stejně jsi na tom byl i ty, můj čtenáři. Začti se zpátky do svého dětství a pocit povědomí, o němž hovořím, se ti připomene jako zkušenost z dětských let. Tehdy ses ještě neustálil, nevykrystalizoval. Byl jsi tvárný, byl jsi duch v proměnlivém stavu, vědomí a osobnost v procesu utváření, ano, utváření a zapomínání. Hodně jsi toho zapomněl, milý čtenáři, a přece si při četbě těchto řádků vzpomínáš na mlhavý sled minulých událostí z jiných dob a z jiných míst, kam jsi nahlížel dětskýma očima. Dnes si myslíš, že to byly sny. Kdyby to však byly jen sny, které se ti tehdy zdávaly, odkud by se byla vzala jejich podstata? Naše sny se kupodivu skládají z věcí, které známe. Látka našich nejčiřejších snů je látka našich zážitků. Jako dítěti, jako nemluvněti se ti zdávalo, že padáš z velké výšky, zdávalo se ti, že létáš vzduchem, jako létá to, co patří vzduchu, sužovali tě lezoucí pavouci a mnohonožci, kteří žijí v bahně, slyšel jsi jiné hlasy, viděl jiné tváře, děsivě známé, a pozoroval jsi jiné východy a západy slunce; když na ně teď pohlížíš zpět, víš, že byly jiné, než jaké jsi kdy spatřil. Nu dobrá. To, co jsi v dětství občas letmo zahlédl, je z jiného světa, z jiného života, jsou to věci, které jsi v tomto vymezeném světě svého vymezeného života nikdy neviděl. Ale kde tedy? Jiné životy? Jiné světy? Možná, že až si přečteš všechno, co napíšu, dostane se ti odpovědi na zmatené otázky, které jsem ti předložil a které sis v duchu kladl ještě dřív, než ses dostal k četbě toho, co právě píšu.
Co se mne týká, věděl jsem, že jsem býval tulákem po hvězdách.........
Tedy, abych se zase vrátil, říkám, že ve věku tří, čtyř a pěti let jsem ještě nebyl sám sebou. Byl jsem jen něčím, co se utváří, a nabýval jsem tvaru v kadlubu svého těla a uvnitř směsi, z níž jsem se skládal, zápasila všechna mocná, nezničitelná minulost, aby rozhodla o formě tohoto utváření. Hlas křičící do noci hrůzou ze známých věcí, které jsem já ovšem neznal a znát nemohl, nepatřil mně. Stejně tomu bylo s mým dětským hněvem, láskou a smíchem. V mém hlase se ozývaly jiné hlasy, hlasy mužů a žen z dávných dob, všechny stínové zástupy předků. A když jsem ve zlosti cenil zuby, byl to odraz vyceněných zubů zvířat starších než hory a v hlasovém šílenství mé dětské hysterie se vší její rudou zlobou se ozýval bezcitný, tupý řev zvířat z dob před Adamem, po geologickém zformování světa.
Je načase, abych se představil. Nejsem blázen ani šílenec.
Jack London, Tulák po hvězdách
Knihu jsem četla coby pubescent a opravdu velmi mě oslovila. Ráda se k ní opět vrátím.Doporučuji, stojí za přečtení.
Bezesporu nejlepší písemné dílo, které jsem za první tři desítky let svého života měl tu čest přečíst, protože mě uchvátilo svým stylem deníku Darrela Standinga, vězně odsouzeného k utrpení a smrti, jež je jak obžalobou soudobého stavu společnosti, tak nádherným vypravováním ducha toulajícího se po hvězdách svých minulých existencí, i svým naprosto strhujícím líčením jednotlivých příběhů Jesse Fanchera, Guillauma de Saint-Maure, Adama Stranga, Ragnara Lodbroga, Daniela Fosse, prehistorických výjevů ze života několika generací mužů nebo samotných příhod z temna vězeňské samovazby, které vytváří všemu dokonalý rámec. 100 %
Hlavní hrdina prožívá dobrodružství, která by popsala tisíce stran historických románu, nehne se však zpoza stěn věznice. Zajímavý nápad velice příjemně překvapil.
Tohle jednoduše psané zasněné filosofování odsouzence mi sedlo.
Knihu jsem četla v elektronické čtečce a nečekala jsem,že mě tak hned chytne.Autor měl pro mě užasný vypravěčský talent.Téma mě ted v posledních dnech zajímá,jen bych ráda věděla,co přesně bylo vymyšlené a co skutečné?Neví to někdo?
Prostředí věznice bylo skutečné,vězen,co astrálně cestoval možná také,ale co ty detaily ohledně minulých životu a určité dukazy astrálního těla?
Jestli je to z větší části vymyšlené,tak jsem to autorovi, teda docela baštila.
"Člověk jako jedinec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok."
Jak krásně drsné. Ve všech životech.
Poctivě jsem se snažila, ale bez úspěchu. Prošla jsem přes samotku, bití k zešílení, křeslo, ale první svěrací kazajku už jsem nezvládla. Po 1984 další kniha, která mi pro svou brutalitu bohužel zůstane uzavřená.
Jestli jsem to dobře pochopila, kniha popisuje reálné podmínky v americké věznici Londonovy doby. Na jednom místě se ptá čtenářů, jak se jim líbí, co se děje na jejich objednávku, z jejich peněz a za jejich souhlasu. Ráda bych věděla, jakou to tehdy mělo praktickou odezvu.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Jsem ráda, že jsem Jacka Londona po letech znovu objevila. Jako holka jsem četla jeho dobrodružné příběhy a nečekala jsem, že mě tahle kniha tak dostane. Chtěla bych moc uvěřit, že duše je nesmrtelná.