Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485051/bmid_tulak-po-hvezdach-7y3-485051.jpg
4
3132
3132
Jack London se narodil v zimě roku 1876 do zoufalé chudoby sanfranciských slumů. Ve svém díle reflektuje svou drsnou existenci skrz neúnavné mapování osudů lidí, kteří, stejně jako on během celého svého života, čelí divočině. London prošel mnoha překážkami – krátce poté, co získal novinářskou cenu za povídku „Tajfun u japonského pobřeží“, dokonce skončil ve vězení v Niagara Falls za potulku. Tulák po hvězdách, ve Velké Británii vydaný pod názvem Kazajka, je románem složeným z krátkých příběhů vystavěných kolem konceptu reinkarnace. Kniha pojednává o osudech vězně Darrella Standinga, čekajícího na smrt, jenž úspěšně čelí hrůzám vězeňského života i mučivým pobytům ve svěrací kazajce únikem do barvitých snů o svých minulých životech – ty zahrnují inkarnace francouzského šlechtice nebo Angličana ve středověké Koreji. Kniha, která je založená na životě a vězeňských letech autorova přítele Eda Morrella, je jedním z Londonových nejspletitějších a nejsvébytnějších děl.... celý text
Přidat komentář
Ač to na první pohled není zřejmé, ta knížka je hodně filosofická. Nevím, jak to zamýšlel pan London, ale na mě působily jednotlivé příběhy jako nosné prvky pro zamyšlení zabalené do poměrně drsných příběhů. Určitě stojí za přečtení.
Člověk má jméno London spojeného především s Bílým tesákem a tím školní znalosti končí. Očekávala jsem příběh psaný námořníkem o... vlastně čemkoli jiném, než Tulák po hvězdách je. Myšlenka na minulé životy, jejich rozmanitost a zpracování. Úchvatné. Ano, kniha je hodně krutá, ale právě ta krutost podtrhuje její poselství. Neskutečné, že něco takového bylo napsáno před více než sto lety.
Nejvíce mě zaujal trosečník na pustém a nehostinném ostrově. Ta houževnatost a odhodlání přežít.
Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole a od té doby se k ní pravidelně vracím. Vřele doporučuji.
Nečekal jsem, že mne ta kniha tak zaujme. Každopádně příběhy některých minulých životů mi přišly až zbytečně obsáhlé a často i dost nepravděpodobné, takže to berme s rezervou. Nejvíce mne zaujal příběh Daniela Fosse.
Niekoľko kníh v jednej. Ako tu už niekto napísal, toto nie je bežná beletria, toto je literatúra s presahom niekam ďalej. Niektoré knihy Jacka Londona som čítal už v 90. rokoch. Pamätám si, že Tulák po hviezdach bol vtedy prakticky nezohnateľný, kolovali o ňom iba legendy. Dostal som sa k nemu až teraz a zaradil sa do môjho zoznamu top kníh, dávam bez zaváhania päť hviezdičiek. „Kamenné zdi a železné dveře jsou na to, aby zadržovaly těla. Ducha zadržet nemohou“.
První a poslední třetina knihy mi doslova vyrazily dech. Odporná brutalita zrcadlící se v primitivnosti některých lidí zůstává po staletí a tisíciletí historie lidského druhu téměř neměnná. Temné části výpovědi zvolna přechází k pozitivnímu konstatování, že takový prostě život je a i přes krutost systému stvořeného krutými hlupáky si zachovává náš vypravěč optimistický pohled na svět a vesmír, jehož jsme neodlučitelnou součástí. Jsou zde poutavě popsány přírodní zákony, které jsou neměnné i když se je snaží naše moderní civilizace násilně nahrazovat svými “humánními zákony. Prostřední část knihy je putováním předešlými životy. Některé příběhy jsou poutavé a u některých jsem doslova trpěl a počítal stránky. Nicméně Jack London zde opět potvrzuje jen to, že patří k nejlepším spisovatelům nejen americké, ale i světové literatury. Tento příběh ve mě zanechal hlubokou brázdu a mnoho podnětů k přemýšlení či jen potvrzení toho, že některé aspekty života vnímám podobně, ovšem nejsem je schopný tak nádherně pojmenovat.
"Tulák po hvězdách" má pohádkový název, ale velmi temný a hutný děj, který se nedal číst rychle. Postava Darrella Standinga je tak opravdově napsaná, popisy děje tak trefné a barevné, že jsem měl během čtení pocit, že Standing byl opravdovým člověkem a že s ním zažívám přesně to, co zažívá on (což není vůbec příjemné). Cesty do minulosti mě moc bavily, příjemně obohatily postavu Standinga a tím ho i "nadnesly" do nových rozměrů, kam se obvykle postavy románů nedostávají. Přesah knihy je mrazivý a hlavní myšlenka je neobvyklá a velmi dobře uchopená. Hvězdičku strhávám za některé příběhy z minulosti, které na mě byly příliš dlouhé...
(SPOILER)
Citace: "Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa. Věděl jsem i o jiných osobách, které žijí ve mně. A věř mi, stejně na tom jsi byl i ty, můj čtenáři. Začti se zpátky do svého dětství a pocit povědomí, o němž hovořím, se ti připomene jako zkušenost z dětských let. Tehdy ses ještě neustálil, nevykrystalizoval. Byl jsi tvárný, byl jsi duch v proměnlivém stavu, vědomí a osobnost v procesu utváření, ano, utváření a zapomínání."
Je pěkné, když se máme, kam vracet, když je toho zapotřebí. Dětství má právo vnímat lásku a poznat radostné chvíle. Celý život má z čeho čerpat.
Jsem s knihou spokojená, vyšla u nás 13 krát , na Slovensku 3x a to je doporučení nejen od jednoho spokojeného čtenáře. Roku 1984 vydáno 125 tisíc výtisků.
Velice zajímavé a silné. Některé příběhy vzpomínek mne tak nezaujali. Se vším jsem názorově nesouhlasila. Ale velice hluboké čtení o životě. Pro moudrost a nadhled. I když příběh a "vzpomínky" jsou ještě dále v minulosti některé věci jsou stále aktuální. Doporučila bych pokud nehledáte beletrii ale trochu něco hlubšího. Líbí se mi jazyk kterým je to psáno, jelikož se stále vyvíjí. Přes sto let je znát. Ale naprosto srozumitelné. Spisovné. Líbí se mi jak postava přemýšlí nad věcmi. Vidí smysl ve věcech které se dějí. Vidí propojenost. Chápe, že je tvořen minulými životy. A setkává se stále se svými slabinami dokud je neporazí a nevyužije silných stránek. * Ví přesně že "rudý" vztek je slabinou, která ho decimuje.
(SPOILER)
Darrell Standing je profesor agronomie a ergonomie. Zároveň je však také vězněn za zabití kolegy. Aby toho nebylo málo, kvůli podrazu jednoho ze spoluvězňů si vyslouží samovazbu. Údajně měl totiž někde schovat dynamit. 5 let stráví na samotce a 5 let se z něj ředitel pokouší vymámit, kam dynamit schoval. Jako trest za nespolupráci bývá svázán ve svěrací kazajce. Náš tvrdohlavý hrdina v ní stráví stovky hodin. Zpočátku se uvádí do transu, ve kterém se mu zobrazují chvilky z jeho minulých životů, takzvané střípky, které vytahuje z podvědomí.
Později ho jeden spoluvězeň naučí odpoutat se od fyzického těla a ,,toulat s" ve hvězdách. Během svého putování se ocitne v těle např. francouzského hraběte, ztroskotaného námořníka anebo malého chlapce Jesseho. Právě Jesse a jeho životní příběh mě zaujaly nejvíce, pojednává totiž o masakru na Náhorních lukách, kdy byla skupina emigrantů z Arkansasu vyvražděna mormony.
Mezi poutavými příběhy se setkáváme s filozofickým myšlením Darrella, který tvrdí, že tělo je pomíjivé avšak jediný duch přetrvává. Ke konci přemítá i nad vztahem mužů a žen anebo o správnosti trestu smrti.
*audioknížka* Tuhle jsem si asi před cca dvěma roky odložila na dobu, kdy nebudu mít co číst, ale pak mi došlo, že to se nikdy nemá šanci stát, tak jsem po ní sáhla hned z kraje roku, protože je krátká. Líbilo se mi, jakým jazykem je napsaná. Audioknížka je navíc pěkně načtená a myslím, že zvlášť mladším čtenářům může touhle formou odsýpat rychleji (pokud ji mají jako povinou četbu ve škole).
Na mně osobně příběh moc nezapůsobil. Ne, že by mě to nebavilo, ale častokrát jsem byla myšlenkami jinde, a pak jsem se ztrácela. Buď jsem do tohohle příběhu ještě nedozrála nebo to zkrátka není nic pro mě. Ale těšila jsem se moc. Z recenzí jsem čekala příběh, ze kterého se budu vzpamatovávat ještě dlouho. Tak třeba příště ... možná dám tulákovi za pár let druhou šanci.
Já vlastně nikdy knihy Londona nevyhledávala, ale neměla jsem co číst a manžel mi tuto knihu přinesl do nemocnice. Musím říci, že jsem ji přečetla na jeden zátah a líbila se mi moc. Něco na té povinné četbě přece jenom je <3
Jsem moc rád, že jsem dílo Londona začal poznávat. První setkání patřilo knize Martin Eden, tohle je mé druhé setkání s velikánem americké literatury přelomu 19. a 20. století.
Kniha nabízí velice silný příběh Darella Standinga, jehož krutost amerického soudního systému uvrhla do trpkých životních podmínek. Právě tyhle podmínky však měly za následek sepsání tak silného názoru ohledně života a smrti. Všechno je podáno velice čtivě, zajímavě a poutavě, takže ani spletitost příběhu neubírá na touze dočíst tohle veledílo až do konce. Vůbec jsem netušil, že London mohl něco tak silného napsat. Nicméně opak je pravdou, bylo to pro mě mile překvapení a jsem zvědavý, co dál objevím v dalších dílech tohoto spisovatele. Vřele doporučuji k přečtení!
Kniha o muži, který si odpykává, a těžko říct jestli oprávněně, svůj trest ve věznici v San Quentinu. Trest který posune o level výš jiný vězeň Cecil, se svou lží o ukrytém dynamitu. První třetina byla velmi náročná. Detailní popisy utrpení mi způsobovaly pocit obrovské dávky bezmoci, a uvědomění že takovou bezmoc někdo opravdu někde na světě prožíval nebo prožívá, mi dělalo zle.
A právě kvůli velkému utrpení ve svěrací kazajce a radou od podobným stylem vězněného přítele Morrella se hlavní hrdina dokáže dostat skrze jakousi astrální rovinu, prosté fyzických omezení, do svých minulých životů a opustit své dosavadní tělo. Hlavní myšlenka je asi to, že život který žijeme je jeden z mnoha a naše tělo je jen pouhá schránka, která vlastně nejsme ,,my. Že naše duše pouze skáče z jednoho života na druhý.
V podstatě by to mohlo dávat smysl a někteří lidé opravdu tvrdí, že to takto funguje nicméně já v tomto případě zastávám názor Jakea Oppenheimera a zůstávám skeptický.
Každopádně kniha i se svou myšlenkou a rozmanitými příběhy (životy), které působí díky autorovým dobrodružstvím věrohodně, je skvělá. 88%
Knihu jsem zdědila spolu s rozsáhlou knihovnou mojí maminky. Při probírce mi spolu se jménem naskočila asociace Bílý tesák, tak jsem ji s díky odložila na polici - to budu číst až přečtu všechno ostatní. A ležela ladem. Po pár letech jsem se v antikvariátu kochala nabídkou a nevěděla co první, když v tom vstoupil pán a zoufale požadoval právě Tuláka. Nebyl prý nikde k dostání a pán byl fakt na pokraji zhroucení. Tak jsem dorazila domů a vylovila tu otázku života a smrti, že si ji teda přečtu. Spadla mi sanice a četla jsem celou noc.
Pominu úvahy jestli Darrell je či není vrah a sedí právem. Mnohem víc mou mysl zaměstnává evoluce jeho nesmrtelné duše. Jeho opakovaně prožívaná malá smrt. Knihu čítávám jednou za čas, a né nutně celou, mám v ní oblíbené Darrellovy životy napříč časem a prostorem. Doufám,že zoufalý pán nakonec svůj výtisk sehnal. Už ho chápu. Jsem ráda hrdým vlastníkem.
Skvelá kniha, vynikajúca štylistika a jazyk, mystická téma a zaujímavá myšlienka. Spútané, zmučené telo, človek s "dušou na jazyku", ale duch je slobodný, túla sa vysoko, cestuje do hlbokej minulosti a prežíva svoje minulé životy. Neraz ma napadla myšlienka, pokiaľ človek takto dokázal ovládať svoje podvedomie, či by nebolo jednoduchšie odpútať dušu a "vyhodit dekel", než zažívať trápenie v kazajke. Asi túžba prežiť je v nás zakódovaná príliš silne.
Kniha, která nutí k zamyšlení. Třeba, jak takový mystický příběh o vítězi ducha nad hmotou mohl vyjít v r. 1984, kdy naopak u nás vítězila tupá hmota nad duchem? A vyvolává spoustu otázek: 1. Když existuje převtělování, a v minulosti bylo daleko míň lidí než teď, znamená to, že stále vznikají nové duše? Anebo se počet duší nemění, ale neustále se zkracuje doba, než se po smrti dostane ta která duše znovu "k lizu"? A pokud se počet duší nemění, znamená to, že počet lidí nemůže růst donekonečna? Ledaže by se pak rodili lidé bez duše. 2. Na jednu stranu převtělování vyvrací křesťanství, na druhou stranu Kristus podle Londona zázraky doopravdy dělal. Byl to tedy bůh, nebo ne? 3. Jak si Darrel Standing mohl být jistý, že ten jeho život ve vězení je skutečný, a není to jen "sen", který se zdá někomu z budoucnosti, který se jen vrací zpátky do minulosti? 4. Nevím, jestli bych se chtěl vracet do minulých životů, když v nich člověk prožil strašlivá utrpení a bolesti, které nedokázal odstínit a osvobodit se od nich, jako Darrel ve svěrací kazajce 5. Ve svých minulých životech mluvil Darrel různými jazyky, takže po prožití těchto životů znovu je po probuzení musel stále umět, ne? 6. Člověk, který prožije znovu minulé životy, se musí odcizit svému současnému životu. Proč by měl mít třeba rád své současné rodiče, sourozence, kamarády, když jich měl v minulých životech stovky, tisíce? 7. Na šibenici se Darrel těžko může utěšovat, že se narodí znovu... protože až se znovu narodí, nebude vědět, že už prožil x životů. Pokud se mu nestane to "štěstí", že bude zase vsazený do kazajky. 8. Nemyslím si, že člověk proživší x předchozích životů dospěje k poznání, jako dospěl Darrel, že nejúžasnější na světě jsou ženy. Přijde mi, že spíš přestane lidi oceňovat, viz bod 6, a bude se zabývat jen sám sebou. 9. Poněkud legrační je, jak London nechal svého hrdinu v předchozích životech vymyslet jízdu na koních, oštěpy, a mnoho dalších zásadních vynálezů, být povětšinou ve vedoucích či výjimečných úlohách... ve skutečnosti by takové životy tvořily jen nevýznamné promile v moři bědných, přízemních existencí.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Zajímavý námět, velmi filozofický a nutí člověka přemýšlet, jednu hvězdu strhávám za některé minulé životy, které byly popsány zbytečně až moc zdlouhavě...