Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485051/bmid_tulak-po-hvezdach-7y3-485051.jpg
4
3215
3215
Jack London se narodil v zimě roku 1876 do zoufalé chudoby sanfranciských slumů. Ve svém díle reflektuje svou drsnou existenci skrz neúnavné mapování osudů lidí, kteří, stejně jako on během celého svého života, čelí divočině. London prošel mnoha překážkami – krátce poté, co získal novinářskou cenu za povídku „Tajfun u japonského pobřeží“, dokonce skončil ve vězení v Niagara Falls za potulku. Tulák po hvězdách, ve Velké Británii vydaný pod názvem Kazajka, je románem složeným z krátkých příběhů vystavěných kolem konceptu reinkarnace. Kniha pojednává o osudech vězně Darrella Standinga, čekajícího na smrt, jenž úspěšně čelí hrůzám vězeňského života i mučivým pobytům ve svěrací kazajce únikem do barvitých snů o svých minulých životech – ty zahrnují inkarnace francouzského šlechtice nebo Angličana ve středověké Koreji. Kniha, která je založená na životě a vězeňských letech autorova přítele Eda Morrella, je jedním z Londonových nejspletitějších a nejsvébytnějších děl.... celý text
Přidat komentář
Asi moje nejoblíbenější kniha vůbec. Víc uvádět nechci, vždy se o tomto veledíle rozpovídám a něco prozradím :)
Nádherná kniha,která obsahuje mnoho skvělých myšlenek a podnětů k zamyšlení a člověk si z ní může vytáhnout právě tu svoji část.
"... Muž je jiný než žena. Žena má blízko k tomu,co je bezprostřední, a zná jen potřebu okamžitých věcí. My známe čest vyšší,než je její čest a hrdost,přesahující její nejodvážnější představy o hrdosti. Naše oči vidí do dálky,aby mohly hledět do hvězd,zatímco její oči nevidí dál než na pevnou zemi pod její nohou,na milencovu hruď na její hrudi,na bujaré děcko v její náručí. A přece naše alchymie,vytvořená věky,je taková,že žena působí kouzlem na naše sny a na naše cévy,takže víc než sny a daleké vidiny a krev života je pro nás žena,která,jak popravdě říkají milenci,je víc než celý svět. ... Bojujeme nejlépe,umíráme nejlépe a žijeme nejlépe pro to,co milujeme."
Já si nemůžu pomoc, jakmile v knížce přišla řada na "povídky" z vypravěčových "cest", přestala mě kniha bavit. I přes to jsem ráda, že jsem knihu četla. Našla jsem v ní pár řádek, které jsem potřebovala slyšet/číst.
Nenacházím mnoho slov pro komentář, který by vystihl moje pocity při čtení této geniální knihy.
Chci se toulat po hvězdách.
Tam v zablešené a světlu nedostupné vězeňské cele jsem s Tulákem prožívala konec jednoho jepičího údobí dlouze zřetězené existence. Cestou z temné místnosti o čtyřech stěnách až na rozbahněné dno lidské podstaty jsem našla zárodky příběhů mnohem větších a slavnějších, které nepodléhají času ani vesmíru. Tulák po hvězdách, jehož kosti z tisícovek předchozích životů klidně odpočívají v hlíně a prachu, si přesto lyrickým a lehce ironickým způsobem stěžoval na absurditu vězeňského systému USA 20. století.
Kniha hodná dlouhému zamyšlení i malé toulce po hvězdách.
Vynikající kniha! Nejde jinak než dát plný počet hvězdiček. Dokázal bych si klidně představit, že by byla obsáhlejší, ale i tak parádní čtení.
Kniha u me byla spoustecem otazky, zda opravdu muze ci nemuze duse zemrit :) a jak dokazi byt nekteri lide takove zvirata. Pekna kniha, jen se mnohdy bohuzel necetla jednim dechem.
Tak já Vám nevím. Tohle je snad moje první knížka, kterou jsem nezvládla dočíst :-( Omlouvám se všem nadšencům zde zdejším za mé hodnocení, ale opravdu jsem se snažila... Byl to pro mě tak trochu čtenářský očistec.
Toulat se po hvězdách a zažívat různé životy - mno, nevím, nevím. Povídky bez spojitosti a se zvláštním poselstvím... Asi jsem ještě do takového žánru úplně nedospěla a nebo jsem se pustila do této knížky ve špatném období.
Každopádně některé přečtené pasáže z vězeňského prostředí byly zajímavé - abych nebyla tak přísná :).
Tato kniha se mi dostala do povědomí, když jsem jednou v rádiu poslouchal pořad Stopy, fakta, tajemství, který připravuje Stanislav Motl. Tento díl byl zrovna věnován tajuplnému životu Jacka Londona a kniha tam byla několikrát zmíněna. Kniha je to opravdu velmi zajímavá a originální. Jde vidět, že Jack London byl hlava otevřená a nezaujatá, neměl předsudky ani vůči takovým věcem, jako jsou minulé životy a nadpřirozené jevy. Dnes se s knihami na podobná témata roztrhl pytel, ještě pár let zpátky by jsme ale takové autory označily za blázny a snílky. To jen dokazuje jeho obrovský nadhled, kniha je v této době, kdy jsou témata života po životě a duchovna společností přijímána docela otevřeně, velmi aktuální. Co víc, Tulák po hvězdách dnešní knihy kvalitou jednoznačně převyšuje. Bude to asi tím, že Jack London chtěl knihou předat poselství, dnešní autoři chtějí v první řadě vydělat peníze a příběhy si vycucají z prstu. Na obálce je zmíněno, že Jack London příběh napsal, podnícen vypravováním Eda Morella. Zajímalo by mě, zda jeho příběh napsal přesně tak, jak mu ho Ed vyprávěl, jen se v něm převtělil do postavy Darrella Standinga, nebo ho napsal podle sebe, jakoby na motivy. Kdo má mysl otevřenou, příběh klidně považuje za skutečný. I když je kniha poměrně tenká, četl jsem ji docela dlouho. Nedá se číst jako normální román, kde děj svižně odsejpá, nad každým odstavcem je potřeba se zamyslet. A teď jedna malá záhada: Když jsem se při čtení dostal do části knihy, kde Darrell při své další "toulce po hvězdách" skončí v Koreji a popisuje japonskou hru podobnou šachům, zajímavou náhodou jsem na internetu narazil na reklamu, aniž bych ji vyhledal, která nabízela právě tuto hru. Jmenuje se Shogi, v knize její jméno zmíněno nebylo. Při čtení knihy jsem narazil na dvě pasáže, které by mohly shrnout podstatu a kvalitu celé knihy:
„Ti blázni! Jako kdyby mohli zardousit mou nesmrtelnost tím neohrabaným zařízením, složeným z provazu a lešení! Budu kráčet a nesčetněkrát znovu kráčet po této krásné zemi. A budu po ní kráčet jako člověk z masa a kostí, budu knížetem a venkovanem, vědcem a bláznem, budu sedět na vyvýšeném místě a sténat pod kolem“.
„A přece jen nebylo v našem příbytku stínů všechno tak všední. Například jsem naučil Oppenheimera hrát v šachy. Uvažte, jak obrovský je to výkon, učit člověka vzdáleného přes třináct cel klepáním na zeď, naučit ho různým tahům, a naučit ho tomu všemu tak důkladně, že jsme spolu nakonec dokázali dík pouhé představivosti hrát v duchu celé partie. Nakonec, říkám? Skládám další hold velkoleposti Oppenheimerovy mysli, protože nakonec se stal v této hře mým mistrem, on, který nikdy v životě neviděl šachovou figurku“.
Mistrovské dílo. Jack London je PAN spisovatel. Nejlepší kniha, co jsem zatím četl.
Touláním se po řádcích této knihy pro mě bylo stejně mimo realitu jako hrdinovi této knihy. Mou oblibou je vězeňské prostředí a vůbec by mi nevadilo, kdyby jich bylo více, ale i tak mě kniha zasáhla. Pasáže ze svěrací kazajky pro mě byly tak nepříjemné, až jsem se nachytal, jak se při čtení vrtoším. Úlety do snových realit je jako prostupování jinými knihami a každý si tu svou najde. Samozřejmě jako v každé knize najdete část, která Vás bude bavit méně, pro mě to byla část z Golgoty, zatímco z ostrova u mě naprosto vede. Zamyšlení nad ženou a jejím opěvováním také není od věci a určitě vřele doporuřuji.
Pasáže z vězení jsou úžasné, ty jednotlivé příběhy z jiných životů už méně. Kdyby vypravěč zůstával jen ve své kazajce a jeho mysl by nikam neodlétala, byl bych nadšený. Ta idea je krásná, ale příklady, na nichž je ona svoboda lidského ducha/duše ukazována, mě osobně nijak nenadchly.
Kniha Tulák po hvězdách nepatřila do mého seznamu knih čekajících na přečtení, přesto jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Protože se jedná o téma mé výtvarné maturitní práce, byla jsem jaksi nucena si knihu přečíst, a nelituji.
Nádherná kniha, plna myšlenek, příběhů a životů. Objevovaly se pasáže, které jsem měla chuť jednoduše přeskočit, zejména zdlouhavé popisování těch životů, ve kterých se dlouhou dobu téměř nic důležitého neodehrálo.
První kniha, kterou jsem od Jacka četla, a rozhodně ne poslední. Tulákem po hvězdách mne přesvědčil.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
"Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa. Věděl jsem o jiných osobách, ktoré žijí ve mně. A věř mi, stejně jsi na tom byl i ty, můj čtenáři."
Neviem, či sa mi niekedy stalo, že by sa už prvé tri riadky knihy tak dotkli niečoho vo mne, až mi vyrazilo dych. Hneď som vedela, že budem Tuláka po hvězdách milovať :) A naozaj- je to jedna z najlepších kníh, aké sa mi kedy dostali do rúk. Dlho som rozmýšľala, čo napísať do komentára, nič sa mi nezdalo dostatočne výstižné. Tak snáď len toľko, že naozaj stojí za prečítanie. Názor nech si vytvorí každý sám ;)