Tulipánová horečka
Deborah Moggach
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357575/bmid_tulipanova-horecka-65e6fa2abcc89.jpg
4
44
44
Sophia Sandvoortová žije poklidným životem se svým postarším, ale bohatým manželem. Ten jednoho dne navrhne, aby se dali portrétovat, a tak do jejich domu přichází malíř Jan van Loos. Přestože Sophia cítí ke svému manželovi náklonnost, zamiluje se do Jana a přes výčitky svědomí se s ním začne scházet. Aby ji nikdo nepoznal, když večer vychází z domu, používá oblečení služky Marie. Marie čeká nemanželské dítě, ale protože přišla na nevěru své paní, začne Sophii vydírat. Sophia tedy vymyslí plán, který má pomoci služce, ale i jí a Janovi. Ví, jak její manžel touží po potomkovi, a tak předstírá, že je těhotná. Jan dostává doporučení na spolehlivého doktora, který na jejich riskantní hru přistupuje. Protože k realizaci svých záměrů potřebují peníze, začíná Jan spekulovat s tulipánovými cibulkami, neboť celé Holandsko je v té době zasaženo tulipánovou horečkou. Blíží se doba Mariina porodu a právě tehdy má dojít k vyřešení situace ke spokojenosti všech. Jenže všechno se vždy naplánovat nedá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Mladá fronta
Originální název:
The Tulip Fever, 1999
více info...
Přidat komentář
Vhodná knížka na dešťové odpoledne. Člověk by řekl, že neurazí ani nenadchne, ale nabízí čtivý historický příběh plný intrik, lží a dodnes v Holandsku opěvovaných tulipánů, které mohou mít i cenu života, a jedno velké kliché. Co by člověk pro lásku neudělal, že jo?!
Kniha je dobře rozdělena do kapitol s různými vypravěči, psaných v er formě, jediná Sophia vypráví v ich formě - přeci ona je ta osudová. I samotné obrazy měly své kapitoly, což se bude líbit milovníkům umění. :)
Mně byla kniha sympatická, přečetla jsem za jedno odpoledne a večer. Není to žádný převrat v literatuře, ale vypnete a nemusíte nad ničím bádat. Občas se objevuje ten sentimentální jazyk (čteno tentokrát v čj překladu, vcelku povedeném) 17. století a marnotratnost postav, ale určitě kniha zaujme čtenáře historických ženských uměleckých románů, viz The Duchess (Amanda Foreman) zfilmováno s Keirou Knightley.
Jak jsem začla číst, neomylně se mi vnucovaly obě zde zmiňované podobné knihy (Dívka s perlou i Miniaturista), kterým ale tohle dílko nesahá ani po kotníky. Kratičká proza, s kraťounkými kapitolkami a s ještě kratšími až holými větami, kterou tedy snad nelze nazvat románem, natož historickým - jen že je nám řečeno, kde a kdy se odehrává, víc historického tam vskutku není. Hlavní postavy skočily do postele snad ještě rychleji než v moderní literatuře, jen na sebe koukli a bylo - neuvěřitelné...
Vrchol pro mě bylo seznámení s tím, kdo drží autorská práva (vždycky se dívám na ©, abych se ujistila, kdy byla kniha skutečně napsaná a očekávám tam tedy i jméno autora, při nejhorším dědiců) - Foxglove Entertainment asi autorem nebude - a na zadní obálce dlouhý seznam asi přisluhovačů filmu.
Nedočteno, zápletka vytušená, vlastně ani nevím, zda jsem náhodou ten film neviděla - pokud ano, rovněž ve mně nezanechal nic.
Začátek mě příliš nebavil, připadalo mi to příliš romantické, ale jakmile se děj trochu rozběhl a zamotal, začala mě knížka hodně bavit. Druhá polovina knihy byla vážně skvělá, konec překvapivý. Moc se mi líbily citáty na začátku každé kapitoly.
Román ze sedmnáctého století. Pěkně se mě kniha četla, měla pointu, myslím si, že se člověk odreaguje a lehce vpluje do děje. Trochu mi to připomíná Moliérovy hry. Zamotaný příběh, přibývají do děje další lidé a zápletka je opravdu zajímavá. I v této knize můžeme spatřit spravedlivý úděl, který dostane každý zúčastněný. Nejvíce se mě však líbila Janova otázka směřovaná na svého sluhu Gerrita: "Kde je tulipánová cibulka?" No a kdo jste zvědaví kde ta cibulka je, tuto knihu si rozhodně nenechte ujít.
Zpočátku otrava, poté se to rozjelo. Je to romantická linie, ale není naivní a nekončí snadno.
Má oběti, nečekaný konce a velký ztráty.
Víc mě zprvu bavil příběh tý služky.
Ale jo, je to jedna z těch věcí, která se vymyká a která je dějově náročná.
Nehraje si to na intelektualitu, je reálná, nic neusnadňuje a končí tak, jak by končit měla.
Dobrý to je, jakej je film nevím.
Čtyři hvězdy za neotřelé vyústění zápletky milostného příběhu, jakých jsou stovky. Na film nemám potřebu jít.
Tento příběh mě absolutně pohltil svým strhujícím dějem a nečekanými zvraty...
Postavy, jakkoliv hříšné a sobecké, mi i přes své neodpustitelné činy přirostly k srdci... S krásnou mladou nevyzpytatelnou Sophiou jsem prožívala její vášnivou lásku, se ctižádostivým Janem jsem malovala portréty, se služebnou Mariou jsem se těšila z jejího těhotenství a s beznadějným a zavrženým Corneliem jsem soucítila.
Nečekala jsem, že to bude tak ohromné a velkolepé. Že se s vygradovaným závěrem budeme řítit s postavami do záhuby...
Líbil se mi otevřený konec, kterým nám autorka dala možnost ukončit příběh podle svých vlastních představ a přesvědčení...
Co se týče filmového zpracování, tak i to velmi zapůsobilo, avšak kniha je o stupeň výš. Ve filmu mi chybělo více toho historického Amsterdamu, ale zase tam bylo lépe zpracováno šílenství týkající se tulipánových cibulek...
Ještě horší než červená knihovna je červená knihovna, která se snaží imitovat vysokou kulturu. Okrasné věty jako "Čluny se potápějí a jejich trosky jsou opovržlivě vyvrhovány na pobřeží, jako by Bůh vyhazoval prázdné skořápky vlašských ořechů", kterými je text zaplevelený, zavání snahou o okázalou prezentaci něčeho banálního. Stejně prázdné a jednorozměrné (a do jedné silně nesympatické) jsou všechny postavy. Postrádají jasnější motivace, neprocházejí žádnou proměnou a jednají po celý román dle stejných schémat. Nepravděpodobná, vykonstruovaná zápletka s velmi předvídatelným vývojem do značné míry stojí na hlouposti postav, které se nechávají ovládat výhradně vášněmi, ne rozumem. Zasazení do Nizozemska sedmnáctého století má prakticky jen dekorativní funkci. Stejný melodramatický příběh, pouze minimálně ovlivňovaný sociokulturním kontextem, by se mohl odehrát ve kterékoliv jiné zemi a době. Motiv malířství i motiv pěstování tulipánů vyznívají do ztracena. Hlavním a možná jediným kladem této vzorové ukázky špatně napsané i vystavěné prózy je skutečnost, že ji díky krátkým kapitolám a relativně malému počtu stránek budete mít rychle z krku.
Tuhle knihu je velmi těžké ohodnotit, i když se čte dobře, tak je chvilkama hodně nudná a zbytečně až moc překombinovaná.
(SPOILER) Musím říct, že jsem od knihy moc nečekala, vzhledem k přiměřenému hodnocení zde. Začátek nebyl vůbec čtivý a déle trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec jsem ráda, že jsem vydržela a knihu dočetla.
Zpočátku to vypadalo, že půjde jen o jakousi béčkovou červenou knihovnu že 17.století, ale byla jsem mile překvapena. Děj hezky odsejpal, nebyl předvídatelný.
Popravdě mě více bavila linka Marie - Willem, než-li Sophie - Jan, takže jsem s koncem spokojená. Musím smeknout před charakterem Corneliem, bylo to od něho hezké gesto, když skoro vše odkázal nakonec Marii.