Tušení stínu
Ludvík Souček
Na knize Tušení stínu pracoval Ludvík Souček od roku 1967 po celých šest let. Díky jeho doslova polyhistorským znalostem a rozhledu se mu podařilo sesbírat úžasné množství faktů, která dávají odlišný obraz minulosti, než jaký známe z učebnic dějepisu. Vydání čtvrté
Přidat komentář
Velmi fundovaně napsaná knížka známého českého "záhadologa" na téma možné návštěvy mimozemských civilizací na naší modré planetě. Souček skutečně bravurně pracuje s vědeckými poznatky z mnoha různých oborů a dává je do často překvapivých souvislosti, což je jednak obdivuhodné a zároveň to přidává knížce na čtivosti a zajímavosti. Od vydání sice uplynula již řada let, avšak určitě doporučuji k přečtení i v dnešní době. Navíc tento exemplář jsem zachránil před zcela jistým zánikem z modrého kontejneru na tříděný papír, což by (jistě uznáte) byla věčná škoda :-)
Člověk musí smeknout před všeobecným rozhledem pana Součka, ať už na poli historie, astronomie, biologie nebo chemie. Postupné skládání podoby mimozemské formy života ze všech možných pohledů bylo opravdu zajímavé a bylo probráno do nejmenších podrobností, pro mě občas až nesrozumitelných. Už když se podíváte na lektory jednotlivých kapitol, je jasné, že kniha je nabitá vědomostmi všeho druhu - dr. Zamarovský, Stingl, Grygar atd.
Zajímalo by mě, k čemu nakonec dospěl v Tušení světla a jestli ztráta tohoto rukopisu byla opravdu jen náhoda.
Vzhledem k tomu, že jsem četla poprvé až nyní, rok 2004, nemůžu dát více než 4 hvězdy. Ve své době to ale určitě byla bomba.
Víc se mi líbila první polovina soustředěná na pradávné civilizace. Kapitoly popisující vývoj života a vesmíru už zabředávají do těžko stravitelných detailů.
Závěrem: Jsou věci mezi nebem a zemí, které nejsme schopni logicky vysvětlit (např. megalitické mnoha tunové stavby, ale třeba i pyramidy či namátkou Pumapunku).
Bylo těžké přetěžké podobnou knihu dostat na pulty tehdejšího Československa. Věřím tomu, že kdyby ji Souček vydal o deset patnáct let později (čímž by na čtivosti nijak neztratila), mohl by z ní v klidu vypustit veškeré odkazy na Marxe a Lenina, které v ní evidentně sloužily jen jako zastírací manévr pro stranickou cenzuru. Jak je trefně napsáno o tři recenze pode mnou, Souček dští síru na Danikenovu záhadologii a naoko ji ubíjí citacemi sovětských vědců, aby poté, co je cenzor již upokojen a dává do formuláře vytoužené schvalovací razítko, rozjel danikenovskou jízdu v plné parádě. V kontextu podobné literatury vůbec nejde o špatnou kompilaci, právě naopak. Uvědomme si, že v době vzniku této knihy neexistoval internet a zahraniční literatura byla obtižně dostupná a zdroje težko ověřitelné. Přejímání některých nepravd nebo spekulací je tedy pochopitelné, stejně jako víra v rychlý pokrok lidstva, který nás dostane už v 80.letech na Mars. To byla prostě atmosféra doby a dnes je to nejinak (viz. nesmyslné kampaně Muska a podobných). Lidé prostě chtějí snít a stejně tak chtějí věřit, že některé události v lidské civilizaci nelze vysvětlit jinak, než působením tajemna či zásahem shůry.
Na takových sci-fi jsem vyrůstal, proto nesnáším některá dnešní rádoby sci-fi, kdy se skáče z planety na planetu na kterých je všude dýchatelný vzduch, létá nadsvětelnou rychlostí do jiných galaxií a zpět, nehledí se na pojem času a spousty dalších nesmyslů.
Prastará, záhadologická kniha našeho, dnes už mýty opředeného autora. Knihu jsem poprvé četl ještě jako náctiletý a po desítkách let jsem se k ní vrátil. Ústředním motivem jsou mimozemské civilizace ve vztahu k naší planetě a lidstvu. Nejvíce se mi líbily kapitoly věnované dávným a ztraceným pozemským civilizacím, méně pak ty spekulující o vzhledu možných nepozemšťanů. Některé pasáže jsou velmi vědecké, což může působit mírně nezáživně. Některé teorie jsou dnes už možná zastaralé, ale čtivosti to neubírá. Na závěr ještě pochválím obal z roku 1974, jehož barvy mě vyloženě uchvátily.
Citace: Mimochodem podotkněme, že klasik science fiction Lovecraft založil celé své rozsáhlé a dnes neprávem zapomínané dílo na existenci vesmírných inteligencí, pro něž je naše Země zapomenutou. odloženou zkumavkou, a lidé naprosto nezajímavou plísní v ní ...
Knížka začíná slibně - vyvrácením naivních a dnes už částečně opuštěných tvrzení Ericha von Danikena. Po přečtení prvních dvou kapitol jsem věřil, že mám v rukou knihu přistupující k záhadám a nevysvětlitelným artefaktům z hloubi času z racionálního pohledu. To mi vydrželo zhruba do třetiny, kdy Ludvík Souček popustil uzdu fantazie a plynule se zařadil po bok tvořivého Švýcara. Jeho teorie, nebo lépe řečeno jeho fantazie ovšem není tak atraktivní, ani tak ucelená. Kniha samotná je pak zmatená, druhá polovina postrádá čtivost a občas je vyloženě ubíjející. Málokterý text mě takhle uspával.
Takový český Däniken, jehož mám hodně rád. Takže kniha byla přečtena jedním dechem a vzešla samozřejmě řada otázek, které se mě stále drží.
Taky nemyslím, že by bylo třeba plýtvat superlativy na tuto knihu, i když má své nesporné klady. Zajisté má i své STINNÉ stránky a já to tak trochu TUŠIL.
Jistě že ve své době a v daném místě se jevila velmi zajímavou. Ale to bylo proto , že v československu se takové knihy (od zahraničních - západních - autorů) nepěstovaly.
Autor zde dává svou okázalostí najevo kolik má načteno, to se nedá upřít. Jistě musel něco přizpůsobit, aby zalichotil komunistickým vydavatelům. Ale jeho styl je velmi nezáživný a zbytečně komplikovaně psaný, což zbytečně mnoho čtenářů odradí.Jeho za každou cenu logické vývody leckde samotnou logiku postrádají a přemýšlivý čtenář by jistě našel různé argumenty , které by jeho myšlenky vyvrátily. Ale to je věc diskuze. Některé věci zbytečně složitě rozpitvává , ale nemá to kýžený efekt. Kniha postrádá linii, která je jen zdánlivě naznačená , ale jinak je to snůška různých všelijakých záhadností a průzkumů splácaných dohromady.
Mám dojem , že celý humbuk kolem jeho knih je zbytečně nafouknutá bublina. I když je to částečně způsobeno i tím dlouhým časovým odstupem z jehož úhlu knihu hodnotím.
Omlouvám se všem fanouškům , ale na mne to tak zapůsobilo.
Oveľa lepšie ako Daniken a podobní. Autor má celkom prehľad a vzdelanie a inteligenciu. Ale niektoré jeho vývody sú až príliš pritiahnuté za vlasy ????
S ohledem na předchozí komentáře a doporučení,jsem očekával víc.Prostě mi to nesedělo,proto hodnotím průměr.
Úplné nadšení tedy sdílet nemůžu, rozvětvený styl autorova psaní často způsoboval to, že jsem se v některých pasážích hodně ztrácel. Na druhou stranu při kapitolách věnovaných např. pyramidám, megalitům a obřím sochám jsem zase docela rychle ožil....K dílům p. Součka se postupně dostávám až teď, takže i z tohoto pohledu zatím hodnotím velice střízlivě nehledě na to, že pohled na dost věcí o kterých autor píše, už je dalším zkoumáním dávno někde jinde. Ale někde stín stále zůstává....a to je asi to co mě na tom bavilo nejvíc.
Knížka je racionální odpovědí na různé dänikenovštiny a biblické atomovky, které je dobré mít předtím trochu načtené (autor je dokonce sám překládal), ale tam kde takovou odpověď nenachází, vzbuzuje další tajemné otázky, a to i tam, kde bych bez znalosti uvedených faktů záhadu neviděla. Lépe číst s internetem po ruce a moci vyhledávat obrázky. Také je zdrojem otázek a faktů, jakými zahrnovat okolí: Věděli jste, že?.... Tak já například myslela, že soch na (dost malém) Velikonočním ostrově je pár desítek, ale ne zatím nalezených 750 (EDIT: Teď už skoro 1000).
Autor používá dost zábavných přirovnání, kolikrát se u toho pousměju. Vzhledem k datu vydání již některé záhady byly vysvětleny (kapitola o Marsu), ale i tak knížka na mě působí novější, než je.
Když jsem se po hodně dlouhé době do Součkovy knihy zase začetl, byl jsem překvapen, kolik jím předkládaných vysvětlení se ještě nepodařilo jednoznačně objasnit nebo vyvrátit.
Dänikenovská témata pojata nedänikenovsky. Souček se tu zaobírá minulostí, bájemi, pověstmi, stavbami, které by neměly být, ..., zkrátka dänikenovská témata. Souček však vše nehází na "malé myslivce" (zelené mužíčky), ale nastiňuje různá jiná vysvětlení. Používá zde vědecké poznatky, teorie a hypotézy z fyziky, astronomie, ale i sociologie a jiných věd. Vše se snaží porovnat s nám jediným známým světem, se Zemí, zkrátka nedänikenovský přístup. Negativum je tu časté používání dlouhých a někdy i zbytečných vsuvek v závorkách. Proto je čtyři hvězdičky.
Pro všechny milovníky záhad ve style Dänikena. Souček byl fenonemální osobnost s fotografickou pamětí. Na konci života zmizel beze stopy, proslýchá se, že jej unesli mimozemštané :-)
Štítky knihy
delfíni pyramidy záhady telepatie sopky Velikonoční ostrov požáry dějiny civilizace fakta a mýty megality
Autorovy další knížky
1979 | Tušení stínu |
1980 | Tušení souvislosti |
1964 | Cesta slepých ptáků |
1983 | Bohové Atlantidy |
1970 | Případ jantarové komnaty |
Knihu jsem přečetl, ale vůbec jsem se u ní nebavil. Některé věci zabíhají až do zbytečných detailů a jsou popisovány moc podrobně a technicky. Nicméně pro toho kdo se různým záhadám zabývá, to může být čtení zajímavé.