Tuskulské hovory

bolestive spatna kniha, silene nudny. jak se na to mohl cicero podivat a rict si: "jo tohle je skvely rozhodne chci aby TOHLE lidi cetli mhmm, rozhodne tim nestracim cas ostatnich." ja mohl delat tolik lepsich veci nez cist tuhle sracku, mohl jsem se naucit jak delat palacinky (uz umim livance), ale kamarad mi to dal k narozkam, ze je to jako filozofie, me o ni bavi mluvit, cicero nema talent na psani knih mozna s nim felit byla sranda idk. ale spisovatel je desnej. treba ta cast o stari, sami jednoznacny veci!!! KAZDEJ TO VI. mozna to tehda nevedeli (asi) ale dneska je to dost samozrejmy, teda az na tu cast ze je dobry byt starej protoze uz nema sexualni chute nebo neco v tom stylu (????). opravdu nevim jak je erektilni dysfunkce dobra ale ok...
nebo kniha o utrpeni... ukazkova lez! my jsme bohove, kazdy z nas. je absolutne nezbytne abyste si uvedomili ze ten clovek co je mezi tebou a tou hezkou holkou co bohuzel uz ma kluka je vy!!
v ty knize jsou bud samozrejmy objektivni fakta zivota a nebo mozkovy vyplody pro pseudo intelektualy co si nostalgii honej k predstave antickyho svetu kteryho nikdy nebyli soucasti.
Pokud mate chut na nejaky zajimavy napady co vam muzou zmenit perspektivu prectete si "moc pritomneho okamziku" Uzasna kniha. velmi vyrazne mi zmenila zivot. to nemuzu rict o cicerovi.

09.06.2019

Cicero se ve svých Hovorech nezabývá jen řešením jednotlivých ethických problémů, ale také vytváří latinskou filosofickou terminologii, kterou užívala valná většina antických myslitelů po něm. Je dobře, že se Cicero nehlásil k určité filosofické škole - umožnilo mu to vybírat si z jednotlivých učení, po vzoru akademiků, to nejpravděpodobnější. Neusiloval ovšem o myšlenkovou originalitu, a tak jeho přínos spočívá především v porovnání názorů různých škol - stoiků, epikúrovců a akademiků.
Velmi poutavým byl pro mě i dialog Cato Starší O Stáří, který obsahuje několik krásných myšlenek:
"Existuje snad větší potěšení, něž být ve stáří obklopen mládeží toužící po vědění?"

"Život má přesně stanovený průběh, v přírodě je jen jediná cesta, a ta je přímá, a každé období života má své zvláštní rysy, takže je něco přirozeného i v slabosti chlapců, i v prudkosti mladíků, i ve vážnosti věku už usedlého, i ve vyzrálosti stáří. Všechno musí být užito ve svůj čas."

20.01.2019

Pro milovníky antiky zcela neopomenutelná kniha. Cicero má mnoho stránek osobnosti a je vlastně tak trochu jedna velká neznámá, ať už Catilinova poprava, boj proti Caesarovi nebo jeho filosofické vzhlédnutí k Platónovi v nás budí představu učeného milovníka moudrosti, meritokrata a konsula.
Jeho fiktivní Tuskulské hovory jsou nejsnazším dílem k pochopení alespoň stránky Cicerona-filosofa. Dialogy jsou výrazně inspirovány Platónem, jeho učením jsou Tuskulské hovory nasáklé. Bojem proti smutku, domnělému utrpení a strachu z bohů neříká téměř nic nového a není ničím originálním. Nemůžeme mu však upřít uhlazenost jeho stylu, posílenou obstojným překladem, a jednoduchost, s jakou se jeho řádky čtou.
Pro mě byla kniha o utrpení nejzajímavější (mám tušení, že jde o druhou knihu). Cicero v ní uvádí, že utrpení se týká lidí proto, aby si před bohy uvědomovali svou slabost, nedokonalost a smrtelnost.
Ostatně však soudím, že si v Ciceronovi každý dokáže najít své. Třebaže nejde o moc originálního autora, je to nejvýznačnější a nejvýřečnější (disertissimus Romuli nepotum) potomek Romulův a jeho přečtení je základem pro každého zájemce o antiku.
Edice Antická knihovna k Tuskulským hovoru ještě přidala dialogy Laelius de amicitia (Laelius čili o přátelství) a Cato Maior de Senectute (Cato Starší čili o stáří). Oba dialogy na sebe volně navazují a jsou akurátním doplněním Tuskuslkých hovorů. Zatímco dialog o stáří přesvědčí čtenáře, že je jejich niterním přáním co nejrychleji zestárnout, následující dialog vás utvrdí v názor, že sine amicitia vita hominis esset tristissima.
Kniha se hodí na cesty po antickém světě: Blízký východ, Řecko, Turecké pobřeží či Itálie jsou jasnou volbou