Túžba a zrada
Hannah Kent
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184063/tuzba-a-zrada-184063.jpg
4
756
756
Autorka opisuje posledné dni mladej ženy odsúdenej v 19. storočí za vraždu na Islande, v krajine krásnej a drsnej súčasne. Ľudia v nej sú formovaní prírodou, s ktorou musia bojovať o živobytie, ale aj dedičstvom ság, dejín, poézie a literatúry. Agnes je obvinená zo spoluúčasti na vražde svojho bývalého zamestnávateľa a milenca Natana Ketilssona. Prichádza do rodiny úradníka Jóna Jónssona, kde má stráviť posledné týždne pred popravou. Všetci sú zhrození, že musia medzi seba prijať odsúdenú vrahyňu, a preto ňou opovrhujú a odmietajú sa s ňou rozprávať. Len Tóti, mladý kaplán, sa stane Agnesiným duchovným poradcom a pri svojich návštevách cíti potrebu porozumieť jej a pokúsiť sa zachrániť jej dušu. Keď letné mesiace vystrieda zima a tvrdý sedliacky život prinúti celú domácnosť pracovať bok po boku, všetci bližšie spoznávajú Agnes. Postupne sa vynára jej tragický príbeh o túžbe a zrade a napokon vysvitne, že nie je všetko také, aké sa na začiatku zdalo. Dni zostávajúce do jej popravy ubúdajú, no otázka o jej vine či nevine ostáva stále nezodpovedaná... Historický román inšpirovaný skutočným príbehom.... celý text
Přidat komentář
Dost mě mrzí, že další knihy této autorky se u nás nevydávají. Její další počiny vypadají hodně zajímavě. Kniha mě ohromně bavila, i když byla tak smutná. A na téhle knize je asi nejvíc vidět, jak dokáže být svět nespravedlivý i k dobrým lidem. Kniha je skvělá, a škoda že se jí nedostalo pozornosti, jakou by si zasloužila. Nádherně vykreslený Island a příběh, který chytí za srdce a k těm, kteří se občas cítí jako Agnes, bude promlouvat mnohem víc. Pro mě je to jeden z nejsmutnějších příběhu, jaký jsem četla. A mrzí mě, že hrdinka neměla šťastnější konec. Největší nespravedlnost jejího osudu vidím v tom, že dala milost někomu, kdo si to vůbec nezasloužil a nakonec pro něj i obětovala svůj život.
Mám ráda knihy odehrávající se v pro mě exotických zemích (Island je pro mě už exotika) a v minulosti, které nám ukazují, jak jsou naše současné životy pohodlné a bezproblémové. Děj samotný není nijak zajímavý ani dynamický, popisy všedních dní hrstky chudých obyvatel ostrova a duševní svět hrdinky odsouzené k trestu smrti ale vůbec nenudí. Hlavní postava Agnes je vykreslena tak, že ať už si myslíme, že je nebo není vinná, nemůžeme s ní nesoucítit. Ostatní postavy jsou určovány hlavně vztahem k ní, ten se ale v průběhu knížky neustále vyvíjí. Silný je také závěr příběhu, takže si budu Agnes ještě dlouho pamatovat.
Román o drsné přírodě a drsných lidech.
Zajímavé je, že je 30.letech 19.století byli již všichni Islanďané gramotní.
(2016)
Čtivě a románově zpracovaný tragický příběh dle skutečnosti, kdy na Islandu v 19.stol byla provedena poslední poprava. Příběh nutí k zamyšlení, zda to tak opravdu nemohlo být.
Komentář jsem se rozhodla napsat az téměř po půl roce po přečtení. I po tak dlouhé době nad touto knihou často přemýšlím. Příběh je tak silný, že ve vás zkrátka něco zanechá. Je mi trochu líto, že tato kniha neni známější, protože je skutečně výjimečná. Pokud bych měla doporučit jen jednu knihu, tak je to právě tato. Jako velké plus hodnotím úžasný popis drsné islandské krajiny. Na Agnes jednoduše nejde zapomenout.
Syrový, tragický příběh napsaný na základě skutečných událostí. Dokonale popsaný drsný život a zima na Islandu. Příběh, který zůstane v hlavě. Vzhledem k obsahu knihy je název a obal úplně matoucí.
Tragický, ale velmi něžně napsaný příběh. Zpověď mladé ženy, která toužila po domově, rodině a lásce.
"...zmařená pouť, která tě zavede všude, ale nenabídne cestu domů, protože žádný domov neexistuje..."
Velmi působivá kniha, přečetla jsem ji jedním dechem, dokázala mne vtáhnout do děje, jako bych tam sama byla.
V mé knihovně má své místo už dlouho, ale až teď jsem ji konečně přečetla. A díky za to. Román založený na skutečných událostech, které se odehrály na Islandu v 19. století. Dívka jménem Agnes je odsouzena za vraždu dvou mužů. Než má dojít k samotné popravě, je svěřena pod dohled do rodiny komisaře Jona. Jako kněze, který ji bude připravovat na její nešťastný osud, si vybere mladého pomocného kněze, kterému nikdo moc nevěří. Pomalu se prodíráme celým příběhem, který je neuvěřitelně realisticky napsaný. Jedná se o autorčinu prvotinu a za to obrovská poklona. Dlouho jsem nečetla knihu, která by dokázala tak skvěle vykreslit atmosféru prostředí. Jako bych stála na zeleném kopci a sledovala, co se to na tom Islandu krucinál děje. Cítila jsem vítr, sníh, vlhko, snad i trochu rybinu :D
Pokud bych měla k něčemu přirovnat, dílo mi trochu připomínalo Zázrak od Emmy Donoghue. A ke konci ještě jedno doporučení, nečtěte si doslov autora před dokončením knihy. Já to udělala a zkazila si úplný prožitek.
@klaryctena
Syrové a mrazivé, jako islandská krajina. Začátek se táhl, ale pak se mi kniha dostala pod kůži a musela jsem jí dočíst. Není to kniha, kterou budete číst vícekrát, ale určitě je to kniha, na kterou nezapomenete.
Že začátku jsem měla trošku problém se do knihy začíst, ale jakmile se dej rozběhl, nechtěla jsem přestat. Z knihy na vás dýchá atmosféra Islandu. Příběh byl zajímavý i když nedopadl zrovna šťastně. Proto si myslím, že kniha stojí za přečtení.
Kniha mě brzy vtáhla do děje a moc jsem si přála,aby to dopadlo jinak, než bylo dopředu jasné. Příběh o poslední popravené ženě na Islandu se zakládá na historických faktech. Dýchala na mě nehostinnost a zároveň krása Islandu.
Kniha se mi moc nelíbila. Ze začátku mi trvalo se začíst, pak jsem se celkem i začetla, ale příběh mě nijak zvlášť nezaujal. Ani jedna z postav mi k srdci nepřirostla a bylo mi celkem jedno, jak Agnes dopadne. Dočetla jsem to, protože nerada nechávám knihy nedočtené...
Je to syrový příběh z drsné doby a drsného kraje, kde opravdu člověk téměř cítí všudypřítomný chlad a dělá se mu lehce nevolno z nabízených "lahůdek." I vztahy jsou takové na dřeň ohlodané, bez mnoha slov a sentimentu, což se mi na knize líbilo. Je pravda, že Agnesino vyprávění v kontextu všeobecné málomluvnosti působí trochu nevěrohodně, ale celkové zachycení atmosféry u mě tentokrát převážilo. Ocenila jsem také, že ani v závěru autorka nepodlehla sentimentálním výlevům, ale zůstala v naturalističtější rovině.
Na tuhle knihu jsem se dlouho chystala a nakonec jsem se dočkala. Byla ještě lepší, než jsem doufala. Neskutečně silný čtenářský zážitek, který mi už dlouho chyběl. Cítila jsem nutkání číst a být po celou dobu s hrdinkou. Nejradši bych ji držela za ruku a řekla bych jí, že to bude dobrý, ale tušila jsem, jak to dopadne. Autorka nás čtenáře nenechá chvíli oddechnout. Neustále jsem byla v napětí z toho, co přinese další kapitola.
Mělo to vlastně všechno, co to mělo mít, aby mě to bavilo, ale stejně jsem měla nápinky to odložit. Chyběly mi tam emoce, tah, napětí... V první polovině knížky se vlastně nic nedělo. Kdyby to bylo delší, asi bych to nedočetla.
Oceňuji náhled do života Islanďanů v 19. století, to bylo určitě obohacující.