Tvář Británie: Příběhy za národními portréty

26.08.2024

Úchvatná kniha! Kdyby mi byl býval o umění přednášel někdo jako Simon Schama ve své knize, jsem přesvědčen, že by se mi vizuální (předně obrazové a portrétové) umění stalo mnohem bližším. Odborně srozumitelný a vypravěčsky naprosto poutavý autorův styl dělá z téhle knižní návštěvy obrazové galerie úchvatný zážitek. A je mnoho důvodů, proč toto místo navštívit opakovaně.

Simon Schama dokázal něco samo o sobě ohromujícího. Na základě výtvarného umění vyprávět britské dějiny. Nebo na základě britských dějin vyprávět o výtvarném umění? Kdo by to byl řek, že se za jediným obrazovým portrétem či fotografií může skrývat nejen předmět obrazu, ale celá dějinná éra. Skutečnost, jak se události odrážejí v historickém vývoji britského ostrova je velkolepá; stejně jako příběhy, které se za tím vším skrývají. A že to jsou příběhy!

Nutno podotknout, že autor se v historii omezuje na určitý časový výsek. Počínaje Tudorovci, tedy 16. století, až současnost. Všechno starší bere jen okrajově. Vysvětlit se to dá, že Tudorovci britské umění začíná vystupovat z anonymity knižních rukopisů a sakrálních výjevů, kdy autoři byli povětšinou neznámí. Troufám si říct, že 16. stoletím se umění z nádenictví mění na skutečné umění, jak je obecně chápáno.

Mě osobně nejvíce bavilo období Stuartovců, kdy na dvoře zavládla jistá uvolněnost až frivolní svoboda. Viz Samuel Cooper nebo Peter Lely a jeho portrétování královských milenek. Vrcholem je však pro mě 18. století, které je v mnoha směrech průlomovým stoletím, co se britské společnosti týče. Vznik karikatur, které neznají mezí a Gillray coby zástupce těch nejvlivnějších; klub Kit-Catů; Wootonův obraz koně, který obstojí i v současném malířství;
Mimochodem i grafické zpracování z nakladatelství Academia (ač vychází nepochybně z originálu) je samo o sobě skutečně nádherné. Stejně tak se musím přiznat, že moderní umění je mi nadále naprosto vzdálené, cizí a vulgární, což dosvědčil i Schama představením některých aktů 20. a 21. století, přičemž Lucian Freud je pro mě zajímavý snad pouze jménem.

Kniha je skutečně plná příběhů. Mnohé překvapí (právě zmíněný Gillray například). Spousta z nich dojme (Velká válka, první fotografie) i rozesměje (Winston Churchill ať malován na svou počest a nebo hlavně fotografován Yousufem Karshem). Některé ovšem dovedou i naprosto šokovat. A věřte, že asi úplně nechcete vědět, jaký příběh se skrývá za vznikem slavné Alenky v říši divů. Pestrá je paleta, kterou maloval Scham svou knihu, a pestrá je paleta, kterou byly tvořeny umělecké dějiny Británie. Stále totiž platí, že za každým velkým dílem se skrývá spousta bolesti.

Můžete být barvoslepí či mít jinak zhoršené barevné spektrum. Můžete být naprostý patlal nebo neschopni držet štětec. Simon Schama svým vyprávěním dovede výtvarné umění okamžiku vysvětlit naprostým laikům, okouzlit vyprávěním, upozornit na zajímavosti a nadchnout příběhy, díky nimž se na malované umění dost možná začnete dívat jinak než dosud. A to platí obecně, v tomhle případě nijak nevadí geografické omezení knihy. Což mě jako britofilovi knihu naopak ještě více povznáší.

Obrovskou pochvalu musím zmínit ještě nejen překladatelce Evě Poskočilové (obraty jako "pouhá chaloupka malované paměti" jsou pecka), ale celému nakladatelství Academia, které svým grafickým pojetím knihy - ačkoli vychází z originálu - stvořila umělecké dílo samo o sobě. Jednak se čtenářsky skvěle čte a kvalita tisku obrazového doprovodu je naprosto fenomenální. Díky za další skvost do sbírky.