Tvář vody
Guillermo del Toro , Daniel Kraus
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367291/bmid_tvar-vody-bgP-367291.jpg
4
331
331
Příběh jako z jiného světa zasazený do Ameriky šedesátých let a odehrávající se na pozadí studené války. Elisa žije osamělý život v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jedinou radostí pro ni je, když si před noční směnou vybírá, jaké střevíčky na podpatcích si obuje. Ale poté, co s kolegyní Zeldou odhalí utajovaný vládní experiment, se její dosavadní život navždy změní. Tvář vody je neobvyklý a křehký příběh o lásce, svobodě, sebeúctě a rovnováze v přírodě, který zpracovali dva umělci ve dvou různých médiích. Tvář vody ve filmovém zpracování obdržena dva Zlaté glóby – za režii Guillerma del Tora a hudbu Alexandra Desplata.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
The Shape of Water, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Začalo to vlastně nevinně, v LK jsem si pořídila audioknihu, která mě naprosto pohltila. Hlas Jitky Ježkové je jako balzám na duši. Elisu jsem si hned zamilovala. Příběh je nádherná variace na fantasy/Sci-fi "krásku" a zvíře. Hned jsem se koukla na film a ještě stihla přečíst celou knihu.
Kniha byla velice čtivá a zajímavá. Moc se mi líbila postava Stricklanda, který byl hlavní záporákem v celé knize a měl sexuální touhy o naší Elise, ale nakonec dobro zvítězilo a zlo bylo poraženo.
Upřímně moc se mi to nelíbilo. Celou dobu mi přišlo, že se děj pořád jenom okecává věcmi, které v příběhu nejsou důležité. Děj mě začal bavit teprve až 50 stránek před koncem a ani konec mě nějak nenadchnul, byl to konec, který jsem očekávala. Taktéž jsem viděla film a ten mě bavil asi o něco více.
Koupeno jako audiokniha ve slevě :-) Je to velmi zajímavé, díky interpretaci J. Ježkové mě to bavilo. Trošku vadila ta asi pro autora nutná ekologie, ale jinak FAJN.
Veľmi milo ma prekvapila táto audiokniha, ktorá ma zaujala okrem skvelého príbehu aj vynikajúcim prednesom Jitky Ježkovej a Pavla Soukupa. To tomuto dielu vyslúžilo 5. hviezdičku. Keďže je to novelizácia filmu, ktorý sa mi veľmi páčil, tak som nečakal, že niečo nové sa tu dozviem. Napriek tomu (alebo práve preto) to pre mňa bol osviežujúci, hlboký a netradične oproti filmu poňatý príbeh, ktorý bol fakt krásny. Záver musí rozplakať aj najväčšieho cynika a Gullermo del Toro vie skvelo hrať na city. Klobúk dole pred týmto dielom.
Ze zacatku jsem mela problem si zvyknout na styl knihy. Ale pak, ani nevim kdy, me to zcela pohltilo. Knizka ma neskutecnou atmosferu. Hned jsem se koukla na film a atmosfera byla i ve filmu. Strikland me bavil nejvice, ackoliv jsem ho nenavidela. Krasny pribeh.
Pecka. Naprosto mě uchvátila Stricklandova dějová linka. Veterán z Koreje, patologicky závislý na svém nadřízeném, který ho zvráceným způsobem využívá k provádění těch nejhorších zvěrstev a kterého začne v průběhu času nenávidět, touží se vymanit z jeho vlivu, ale zároveň to nedokáže. Na první dojem tvrďák jdoucí doslova přes mrtvoly, na stranu druhou od přírody duševní mrzák, kterého válka "načala" a dlouhý pobyt v Amazonské džungli psychicky dorazil. Pasáž se supem mluví za vše.
Zajímavý byl náhled do života jeho manželky, uťáplé, nešťastné, odvážné a rozkvétající.
Co se týká příběhu Elisy, rybího muže, lidí kolem nich...je to pohádka. Příběh o krásce a netvorovi (film jsem neviděla, představivost dělá své :-)), má vše, co má taková pohádka mít. Padouchy, hrdiny i neskutečně kýčovitý a zároveň kouzelný konec.
Je výhoda být neviditelná?
Elisa neviditelná je. Né doopravdy, ale hlavně pro vědce ze státního výzkumného centra, ve kterém uklízí, jelikož její stejnokroj uklízečky jí zaručuje absolutní nezájem tamějších pracovníků. Elisa s kolegyní Zeldou dostanou na starost uklízet přísně střeženou místnost s vzácným tvorem, kterého se vláda rozhodne zkoumat. Setkání s krásným tvorem vyvolá v Elise smršť dosud nepoznaných pocitů a ona se rozhodne využít své neviditelnosti k realizaci šíleného plánu. Příběh o lásce, nerovnoměrné moci, sebeúctě a o faktu, že někteří lidé umí ostatní hodně překvapit.
To byla jedna z nejkrásnějších knih, jakou jsem kdy četla. Kniha, která vás chytne za srdce. Čekala jsem, že se mi zalíbí, ale tohle bylo opravdu neskutečné. Nedokážu ani slovy popsat, jak moc jsem si příběh zamilovala.
Aneb další divnokniha, kterou jsem poslouchala a nebýt toho audia, snad bych ji i odložila…
Mohlo by to být fajn čtení, kdyby to nebylo tak ukrutně pomalé a ukrutně se to nesnažilo obsáhnout všechny křivdy světa.
Je tady ukázka všech utlačovaných menšin, co vás napadnou: handicapovaná němá Elisa, její soused homosexuál, její kolegyně černoška, utlačovaná žena v domácnosti, která už nechce být závislá na svém manželovi, navíc to celé má ještě ekologický podtón.
Rozdělení na dobro a zlo je vám naservírované na stříbrném podnose a označené do dálky svítícími reflexními páskami. Celé to potom působilo černobíle a jednoduše.
Navíc to dost tlačí na pilu a snaží se moralizovat kde se dá, což netvrdím že je špatně, ale nemám ráda, když se to dělá až tak prvoplánově a až tak okatě.
Poslední hřebíček byla potom romantická linka, která byla hrozně rychlá a tím pro mě úplně nereálná a vlastně z toho udělala pohádku.
Dost mě to mrzí, protože ten námět byl podle mě skvělej, jen to zpracování mě zkrátka neoslovilo…
Cetla jsem usima a suprove nacteno. Pribeh samotny mi prisel jak sonda o premene spolecnosti v 60. letech, viz. Lany. Jinak spis takova pohadka o dobru a zlu pro dospele. Moc se mi libi prebal knihy.
Já v podstatě souhlasím s kritickými komentáři níže. Nelogické chování postav, ostraha neostraha výzkumného objektu, atd. Já to brala jako pohádku, pohádku o lásce. Němá dívka a božský vodní tvor proti zlému vojákovi. Nelze si nepřipomenout Krásku a zvíře.
Nemůžu říct (respektive napsat), že byla kniha lepší než film. Tentokrát tomu tak zkrátka nebylo. Zpočátku mi vadil přítomný čas, ve kterém je kniha psaná, ale jak jsem se začetla, ani mi to nepřišlo. Postava Richarda Stricklanda je oproti filmu spíše oběť generála Hoyta, takže mi ho i přes to, že je to hlavní záporák, bylo tak trochu líto. Je zde velmi hezky popsáno jeho šílenství a vnitřní boj. A bonus - kniha má velmi krátké kapitoly.
Podle mě, pokud jste viděli film a líbil se vám, nebo pokud si libujete v Krásce a zvířeti, kniha vás nemůže zklamat.
Přiznávám, že film jsem neviděl a po přečtení knihy po tom ani nijak zvlášť netoužím.
Je vidět, že autoři mají ke světu filmu blízko. Na mnoha místech jsem si dovedl přesně představit, jak asi film vypadá. Jenže co člověk skousne vizuálně s podkresem vhodně zvolené hudby, tak napsané na papíře prostě nefunguje. V podstatě jde o více či méně logicky poskládaná klišé bez nějaké výrazné stopy originality.
Divím se, že ve štítkách je pouze americká literatura. Přitom to je jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Jenže na červenou knihovnu je tam moc brutality, špionážní linka je slabá, najde se náznak duchovna, ale tak školometsky podaného, že to člověka spíš otráví. Jako ekologická agitka to taky moc nefunguje, právě kvůli té příliš okaté angažovanosti.
Ale nejvíc bolí ta naprostá absence logiky. Pominu ten základní stavební kámen celého příběhu, proč by se vůbec armáda měla zajímat o nějakého mýtického tvora z Amazonského pralesa. Do zelených mozků člověk nevidí a nápady se rodí i tam. Ale nějak jsem nepochopil, proč musel mít vzorek slanou vodu, když ho odchytili uprostřed pralesa v řece. Jasně, sbratření přes slzy bude působit dojemně, tak proč ne? Po výpadku proudu je tma, všichni v ní do něčeho narážejí, ale přitom bez problémů vidí, že má ten druhý něco v kapse, další si okouzleně hledí do očí... Například.
Souhlasím s komentářem, který napsala Metla. Je to taková pohádka nové korektní doby o tom, jak němá uklízečka s pomocí homosexuálního malíře a náhodného přispění černošské přítelkyně hrdinky převezou ostrahu střeženého vojenského objektu. A nakonec všechno dobře dopadne, i když tak nějak andersenovsky smutně.
Fakt jsem se s touhle knížkou pral. Skoro týden, což je při těch 350 stránkách dvakrát déle, než v případě díla, které mě zaujme.
A tu druhou hvězdu má za to, že mi na poslední chvíli splnila letošní ČV.
Dokonalá pohádka pro všemožné současné aktivisty: výrazný ekologický podtón? Splněno. Apel na vznik osvícenější, soudržné lidské společnosti? Splněno. Utlačování menšin? Splněno. Hodná, opuštěná, opomíjená uklízečka s fyzickým handicapem? Splněno. Hodná, moudrá, věrná černoška? Splněno. Hodný, moudrý, věrný homosexuál? Splněno. Hodná týraná manželka se snem o lepším životě? Splněno. Heterosexuální běloši mužského pohlaví reprezentující rasisty, homofoby, sadistické psychopaty, vrahy, zkrátka nejhorší Zlo a póvl ve vesmíru? Splněno. A nebýt potřeby napasovat do příběhu romantickou linku, určitě by byl náležitě využit prostor pro transgender tématiku v podobě obojživelného čehosi, přivlečeného z pralesa.
Ano, jsem otrávená z vehementně propagovaných klišé a jediných správných světonázorů 21. století. Od doby, kdy jsem dospěla, myslím doopravdy dospěla (zhruba v pětadvaceti), přestala být realita kolem černobílá a pokud je mi taková podsouvána, šprajcnu se, jakkoliv třeba v jistých ohledech s ideami souhlasím.
Přesto jsem „Tváří vody“ proplouvala v pohodě, vzorně držela palce zástupcům Dobra, dokonce odpustila kočičkopejskovou přemíru ingrediencí. Divnou lásku (náhlou - žbluňk, je zamilovaná) a hrubé kopance v logice jsem překousávala obtížněji.
Guillermo del Toro je v první řadě hollywoodský filmař, téměř scénáristický styl vytváření obrazů (občas kýčovitých, jindy zbytečně násilných) nepřekvapil. Vlastně jsem v myšlenkách koketovala se čtvrtou, soucitnou astrou... kdyby mi posledními větami nezaklepali na mozek Svědci Jehovovi (nebo podobný spolek) a nepropleskli mě Strážnou věží (nebo podobným plátkem). Chtěla jsem přišplouchnout ucházejících 70% v souladu se zdejším průměrem, ovšem na cílové pásce má trpělivost s agitací přetekla - a nejen s ní:
„Odvalil z cesty mrtvolu ženy. Z díry v hlavě jí vytekl mozek. Vylovil z hromady muže. Zářivě modrá střeva mu visela z žaludku.“
Ehm. Pominu-li důvod magorovitosti ústředního padoucha (PTDS, pokud jsem správně pochopila) a s tím související zbytnou popisnost hromady nechuťáren, překladatel je vskutku odborník přes lidskou anatomii. Jak se taková ostudná pípovina vůbec mohla dostat až do tisku?
Zvláštní příběh, originální námět, čtivý styl psaní a přesto se nemohu zbavit pocitu, že nebýt vojenských agentů a občas drsnějších scén, celé by to působilo jako pohádka pro dospělé stylu Kráska a zvíře.
Nespokojená nejsem, byla to změna.
Příběh čisté lásky. Naprosto zajímavý a netradiční námět na knihu. Kniha je psaná jiným stylem než jsem zvyklá, ale vůbec mi to nevadilo, právě naopak mi styl sedl a knihu jsem měla velmi rychle přečtenou.
Některé pasáže nebyly ideální, ale jiné to vynahradily.
Jak už jsem zjistila, tak kniha není pro každého, ale doporučuji čtenářům, kteří hledají zpestření ve svém knižním gustu.
TL;DR: Utrpení všech utrpení. Takhle se, milé děti, knihy nepíšou. Jedna hvěznička za nevšední metafory.
*Recenze obsahuje spoilery*
Uff, ani nevím, kde začít. Nevěděla jsem, co čekat, o knize jsem věděla asi jen to, že existuje film a na film jsem viděla trailer. Němá žena a rybí tvor, ok, premisa by to mohla být zajímavá, uvidíme, co se z toho vyklube. A dopadlo to navýsost špatně.
Těžko říct, jestli jsou větším problémem knihy postavy nebo příběh samotný, obojí jde totiž ruku v ruce. Z principu by mi nevadilo, že tu máme psychopatického bílého muže, jeho utlačovanou manželku hospodinku, němou uklízečku, homosexuálního starého malíře a tlustou černošku. Problém je v tom, že právě popsané charakteristiky jsou 80-90% celé charakterizace postav.
V knize se nedozvíme, proč je Strickland takový kretén, proč si tolik libuje v násilí a co má sakra za problém. Netušíme, jestli když se s manželkou vzali, tak jestli třeba bylo jejich manželství šťastné, ale postupně upadalo. Zatímco v amazonském pralese je Lainei jeho jediná naděje a nemůže se dočkat, až se k ní bude moct vrátit, sotva se s ní zase setká, chová se k ní jak k hadru na podlahu. Zelda i Giles jsou v příběhu pouze ze dvou důvodů - aby zbožnovali Elizu a pomáhali jí + aby ukázali, jak utlačovaní se mohli cítit černoši a homosexuálové v šedesátých letech. Jenže to utlačování je tak parodicky napsané, že nenese v podstatě žádnou váhu. Netuším, jakou roli vlastně měl sehrát ruský špión Bob, jehož linka by v příběhu vůbec nemusela být a všechno by se stalo úplně stejně. Právě ta špiónská linka je natolik komická, že mi přišla spíš jako fanfikce nebo povídka osmiletého kluka.
Kniha se topí v nelogičnostech a absenci posunu kupředu. Romantická linka naprosto chybí. Dalo by se říct, že Eliza se zamiluje do tvora čistě z toho důvodu, že se to do příběhu hodí a ... vlastně nevím, proč jinak. Jo, protože je vlastně jako on, takže čistě logicky - dva tvorové "stejného" druhu se přece musí zamilovat. Jako dva delfíni, dva králicí, dva lidé... Jistě by šlo vykreslit jejich vzájemné pouto, aby pak konec aspoň dával smysl. Stačilo by se jen víc věnovat Elize jako postavě a člověku, než Elize jako němé chudince, která nemá v životě zhola nic. Přidejme fakt, že tvor, kterého přísně tajně zkoumají, není vlastně hlídán, takže obyčejná uklízečka s ním může trávit hodiny ve vlastní pracovní době a pak ho směle odvézt na vozíku k sobě domů a zaděláváme si na problém.
Strickland je očividně Elizou z nějakého neznámého důvodu fascinován a ona je to jediné, na co myslí. Ale když zjistí, že tvora unesla uklízečka, první co, tak jde za Zeldou. Proč? Aby to přece natáhlo děj! Závěrečná scéna na molu je třešinkou na dortu. Giles (magicky uzdravený tvorovými slinami) spadne do rozbouřené řeky, potopí se pod hladinu - a jedním tahem ho za ruku vytáhne z vody zase ven ta tlustá černoška, která se zrovna v tu pravou chvíli objevila na místě. Strickland může střílet do tvora hlava nehlava, ale ten prostě mávne rukou a rány zmizí.
Kniha navíc obsahuje velmi detailní a velmi brutální popisy některých částí, ať už to jsou odumírající hnijící Stricklandovy prsty nebo rozstřílení Hofstadtla na kousíčky.
Ne a ne. Dočteno (doposloucháno) jen kvůli čtenářské výzvě. Přemýšlela jsem a jedná se o nejhorší knihu, kterou jsem v životě četla. U padesáti odstínů šedi chápu, proč nad knihou určití lidé slintali, komu se ale mohla líbit takhle slátanina, to nepochopím.
Knihu jsem v knižním světě moc nezaznamenala a myslím si, že je to celkem škoda. Ano, upřímně musím přiznat, že knihu jsem četla poměrně dlouho a dávala mi docela zabrat... Přesto bych řekla, že stojí za přečtení.
Ocitáme se v Americe v šedesátých letech a jedna tajná laboratoř zkoumá neznámý druh z Amazonie. Kromě popisů vědců se zde potkáváme i s rasismem a nadřazeností "bílých" lidí a celkově, že být odlišný je špatný.
Příběh nám je vyprávěn prostřednictvím více lidí a proto je ze začátku docela zmatečný kdo je kdo. Postupem čtení jsem si začala věci spojovat jako jednotlivé dílky skládačky.
Postavu Elisy jsem si oblíbila a přes to všechno čím si prošla byla nesmírně statečná. Nikdo se s ní nemazlil a přesto si dokázala vybudovat velké city a měla obrovskou naději.
Naopak postava Stricklanda mi byla již od začátku nesymptická a strašně mě štvala. Teď se doopravdy omluvám, ale byl to totální kretén kreténů a já jsem mu nepřála nic dobrého. Choval se jak největší blbec pod sluncem. Od tohohle záporáka nečekejte nic slušného. Lainie (manželka Stricklanda) mi byla velice sympatická a v mnohých částech knihy mi ji bylo líto. Byla jsem strašně ráda, pro co se nakonec rozhodla.
Příběh byl doopravdy zajímavě podaný, mnohdy sice styl psaní kostrbatý, ale ve výsledku moc dobře udělaný. Konec byl krásný a epický a myslím, že skvělé završení všeho. Strašně moc jsem si užila části psané z pohledu Devoňana (až na jednu výjimku - znovu fuj!). V knize je sice jen pár, ale přesto opravdu nádherných ilustrací.
Ve výsledku kniha nebyla špatná. Osobně ani nevím, jakým čtenářům ji doporučit. Řekla bych fanouškům reality s nadpřirozenem, kterým nevadí krev, střelba, šílenství a podivnosti.
Sama nedokáži říct, zda se ke knize někdy vrátím a nebo, zda se podívám na film.
⭐ 3.5/5
Pěkné čtení. Viděla jsem i film, i když už před nějakou dobou (takže si pamatuji mlhavé útržky), ale kniha se mi líbila více. Styl psaní, jak tu někteří píší, mi přišel v pořádku, dobře napsaný a k obsahu se hodil. Jsou knihy, které jsou daleko lépe hodnocené, ale jejich styl, jakým jsou napsány, je tragédie.
Líbilo se mi zde, že postava “záporáka” Stricklanda má hlubší pozadí než je ve filmu, zde můžeme detailněji a hlavně srozumitelněji sledovat jeho zhoršující se zdravotní (a hlavně psychický) stav, který pak dává větší smysl.
Postavy jinak byly dobře napsané, měli charakter a nebyly ploché, jak to někdy bývá. Samotný popis tvora byl pak velmi barvitý a člověk si jej tak mohl dobře představit.
Viděla jsem i originální film, jež byl tento inspirován, Netvor z černé laguny, a dotváří to pěkný celek, kdy (ne)tvor dostane svoji krásku.
Moc se mi to nelíbilo, nevím, ale nenašla jsem v knize nic, co bych mohla vyzdvyhnout. Pro mne to bylo takové normální. Ke knize se vícekrát nevrátím, jednou přečíst mi stačilo.