Tvář vody
Guillermo del Toro , Daniel Kraus
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367291/bmid_tvar-vody-bgP-367291.jpg
4
341
341
Příběh jako z jiného světa zasazený do Ameriky šedesátých let a odehrávající se na pozadí studené války. Elisa žije osamělý život v malé špeluňce nad kinem Arcade v Baltimoru. Pracuje jako uklízečka v přísně střeženém výzkumném středisku a jedinou radostí pro ni je, když si před noční směnou vybírá, jaké střevíčky na podpatcích si obuje. Ale poté, co s kolegyní Zeldou odhalí utajovaný vládní experiment, se její dosavadní život navždy změní. Tvář vody je neobvyklý a křehký příběh o lásce, svobodě, sebeúctě a rovnováze v přírodě, který zpracovali dva umělci ve dvou různých médiích. Tvář vody ve filmovém zpracování obdržena dva Zlaté glóby – za režii Guillerma del Tora a hudbu Alexandra Desplata.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
The Shape of Water, 2018
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem v knižním světě moc nezaznamenala a myslím si, že je to celkem škoda. Ano, upřímně musím přiznat, že knihu jsem četla poměrně dlouho a dávala mi docela zabrat... Přesto bych řekla, že stojí za přečtení.
Ocitáme se v Americe v šedesátých letech a jedna tajná laboratoř zkoumá neznámý druh z Amazonie. Kromě popisů vědců se zde potkáváme i s rasismem a nadřazeností "bílých" lidí a celkově, že být odlišný je špatný.
Příběh nám je vyprávěn prostřednictvím více lidí a proto je ze začátku docela zmatečný kdo je kdo. Postupem čtení jsem si začala věci spojovat jako jednotlivé dílky skládačky.
Postavu Elisy jsem si oblíbila a přes to všechno čím si prošla byla nesmírně statečná. Nikdo se s ní nemazlil a přesto si dokázala vybudovat velké city a měla obrovskou naději.
Naopak postava Stricklanda mi byla již od začátku nesymptická a strašně mě štvala. Teď se doopravdy omluvám, ale byl to totální kretén kreténů a já jsem mu nepřála nic dobrého. Choval se jak největší blbec pod sluncem. Od tohohle záporáka nečekejte nic slušného. Lainie (manželka Stricklanda) mi byla velice sympatická a v mnohých částech knihy mi ji bylo líto. Byla jsem strašně ráda, pro co se nakonec rozhodla.
Příběh byl doopravdy zajímavě podaný, mnohdy sice styl psaní kostrbatý, ale ve výsledku moc dobře udělaný. Konec byl krásný a epický a myslím, že skvělé završení všeho. Strašně moc jsem si užila části psané z pohledu Devoňana (až na jednu výjimku - znovu fuj!). V knize je sice jen pár, ale přesto opravdu nádherných ilustrací.
Ve výsledku kniha nebyla špatná. Osobně ani nevím, jakým čtenářům ji doporučit. Řekla bych fanouškům reality s nadpřirozenem, kterým nevadí krev, střelba, šílenství a podivnosti.
Sama nedokáži říct, zda se ke knize někdy vrátím a nebo, zda se podívám na film.
⭐ 3.5/5
Pěkné čtení. Viděla jsem i film, i když už před nějakou dobou (takže si pamatuji mlhavé útržky), ale kniha se mi líbila více. Styl psaní, jak tu někteří píší, mi přišel v pořádku, dobře napsaný a k obsahu se hodil. Jsou knihy, které jsou daleko lépe hodnocené, ale jejich styl, jakým jsou napsány, je tragédie.
Líbilo se mi zde, že postava “záporáka” Stricklanda má hlubší pozadí než je ve filmu, zde můžeme detailněji a hlavně srozumitelněji sledovat jeho zhoršující se zdravotní (a hlavně psychický) stav, který pak dává větší smysl.
Postavy jinak byly dobře napsané, měli charakter a nebyly ploché, jak to někdy bývá. Samotný popis tvora byl pak velmi barvitý a člověk si jej tak mohl dobře představit.
Viděla jsem i originální film, jež byl tento inspirován, Netvor z černé laguny, a dotváří to pěkný celek, kdy (ne)tvor dostane svoji krásku.
Nejprve jsem viděla film a s odstupem času teď přečetla knihu. Rozhodně ani film, ani kniha není pro každého. Mně se líbilo obojí, každé svým způsobem. Rozhodně jsem nebyla zklamaná, jen v knize mi vadí zbytečné popisy brutality, Stricklanda si umím živě představit i bez podrobného popisu nechutností, které páchá ...
Mnoo, přečetla jsem komentáře a s většinou souhlasím. Není dobré psát knihu podle filmu/scénáře. Literárně opravdu bída.
Příběh... no... myšlenka možná zajímavá, ale taky nijak originální. A druhá půlka kniha typicky americká a konec jakbysmet. Někteří zmiňují, že se jim lépe četla druhá polovina. Mně naopak první. To jsem se těšila, co se z toho vyvine, vypadalo to slibně. Jsou tam i blbosti, jak tu již někdo zmiňoval např. že rána v boku Devóňana je zašitá a hojí se... a na konci do něj Strickland střílí a rány se hned zacelí, pak Strickland a jeho prsty...gangréna asi neexistuje... Také to, že se tam sejde partička: němá Elisa, která má snad zakrnělé žábry, psychopat Strickland, agent SSSR Hoffsteter, teplý Giles, černoška Zelda... Asi to má být poplatné době? A aby ukázali, že "jiní" lidé to měli v 60. letech velmi těžké?
Film jsem neviděla. Možná bude zajímavá ta vizuální stránka a hudba k tomu...
Sorry jako, ale zas a znovu se presvědčuji, že současné knihy stojí většinou za starou belu. Opravdu nadaných spisovatelů je poskrovnu. Ostatní je styl typu 'knihu může dnes napsat téměř každý' a rozhodně ho nelze nazvat spisovatelem. A když někde vidím napsáno bestseller, tak už vím, že to bude kravina. Ale čím to je? Lidé to jsou ochotni číst a stačí jim jednoduché a literárně nenáročné knihy. Kdyby to lidé nekupovali, nikdo to nebude vydávat.
Tvář vody je neskutečně originální příběh, se skvělýma zápletkama a ohromujícím koncem. Mluvím o knížce, film se mi nelíbil. Ale ten styl psaní :/ proč...? Naprosto nepoutavý, ztrácela jsem se v ději kdy postava vzpomíná a kdy je to realita (a ne, nemá to být záměr jak u dívky ve vlaku). Taky jsem měla problém se vžít do postav. Slabé místo er-formy. Není to špatná knížka, jen je škoda, že není čtivěji napsaná. I tak doporučuju
Není to nejhorší, ale nebýt to pro mě. je to moc soft. Kdyby to bylo trošku víc hrubý tak by to bylo lepší.
Pro mě to byla úžasná kniha. Líbily se mi všechny postavy, jejich charakteristika apod. i nejasné popisování toho tvora. Řešilo se tam spoustu věcí a i ten jazyk byl suprovej. Mně se to strašně líbilo a i ten film byl super.
Byla to skvělá kniha. Neskutečně opravdová. Teda jasně, je to fikce, ale s tolika realistickými detaily. Tolik problémů, tolik kontroverzí a stereotypů... Některé postavy mě neskutečně štvaly, jiné byly sympatické. Každá však měla velice uvěřitelný charakter, svůj vlastní svět, své vlastní problémy. Být němý. Být černoch. Být žena. Být ze Sovětského svazu. Být v Americe. Být chudý či bohatý. Matka. Milenka. Voják. Vědec. Gay. Stařec. Umělec. Snílek. Blázen.
To, jakým způsobem příběhem proplouvá voda a podivuhodný tvor, je úžasné.
Dobrý nápad, ale zpracování se mi nelíbilo. Dobré popisy děje - některé části byly jak dívat se na film, dobře naturalisticky popsané scény po faktické rovině. Na druhou stranu o utržených prstech a prostřelených rukách do detailu číst fakt nepotřebuju a nechápu, co autory vedlo k tomu se v tom tak patlat. Sympatická mi byla jediná postava (a to vedlejší Lainie), ostatní mě štvali a bylo mi dost jedno, co se s nima stane.
Opět asi pojedu proti proudu, ale tentokrát naopak. Mně se to prostě líbilo. Moc pěkný poetický jazyk, kterému patrně přispěl i kvalitní překlad. Dobře vymyšlený děj, který pěkně odsýpal, několik dějových linií, aby se čtenář nenudil. A opravdu hodně dobře napsané vyvrcholení.
Ovšem na známku nejvyšší mi tam pár věcí vadilo, zejména přílišná romantičnost některých linií (Elisa) přílišná šílenost jiných (Strickland) a zbytečná linie Lainie. Vím, že ji tu spousta lidí opěvuje, ani neříkám, že je to špatně napsané, jen nijak nezasahuje do děje a přijde mi prostě navíc. Úplně jsem si ji představoval jako Libby Masters z Masters of Sex.
Audiokniha luxusně načtená, doporučuji.
Krásná kniha, mnoho pohledů do světa krutosti, lásky a přijetí rozdílnosti. Hezký se četla a krásně ubýhala. Bylo to originální a zajímavé :)
Příběh mnoha protikladných světů. Svět žen a mužů, civilizace a džungle, světy studené války, atd.atd. Co vlastně ti vědci chtěli vyzkoumat na divném tvorovi, když ho fyzicky ničili. To jsem nepochopil. Výzkumné středisko bylo střežené, ale bídně, když si tam uklizečky dělaly co chtěly. Kniha je plná nelogických dějů, které nějak nezapadají do sebe, motivace některých postav je nejasná. Jedinou rozumnou osobností je zde Striclandova žena, která nehodlá být něčí figurkou a zařídí si život podle svého. Autor si zřejmě spletl lásku s porozuměním.
Fantasy žáner nie je moja šálka kávy a potvrdilo sa mi to aj pri čítaní tejto knihy.
Možno by sa mi príbeh dvoch ústredných postáv, nemej upratovačky a neznámeho tvora, celkom pozdával ako zaujímavá rozprávka pre dospelých, nebyť pre mňa nezaživného spracovania celého príbehu.
Nudné a zdĺhavé pasáže prevyšovali tie zaujímavejšie a ja som sa musela veľmi premáhať, aby som knihu dočítala.
Hádam, že neskôr si pozriem aj ospevovaný film a možno si ním poupravím celkový dojem z knihy.
Poslouchala jsem audioknihu načtenou Pavlem Soukupem a Jitkou Ježkovou. Střídali se ve čtení jednotlivých kapitol. Tohle zpracování se mi líbilo. A líbila se mi i kniha. Film jsem neviděla, ale pustím si ho.
„Kdy anomálie přestane být anomálií a začne být jen součástí běžného života? Co když já a ty nejsme poslední svého druhu, ale jedni z prvních? První z lepších tvorů v lepším světě? Můžeme alespoň doufat. Že nepatříme minulosti, ale budoucnosti.“
Často se komentář snažím uvést nějakou větou z dané knížky, která ji z mého pohledu charakterizuje. A v tomhle případě si myslím, že autoři měli prostě záchvat uvědomělosti a chtěli známé pohádkové téma povýšit na mravoučný příběh o podvědomé tendenci společnosti vyobcovat každého, kdo se jen trochu liší. Takže vedle zvláštního vodního tvora tu máme i tělesně postiženou, homosexuála a černošku. Chvályhodný úmysl, jen kdyby nebylo té jinakosti na tak malém prostoru vměstnáno tolik, že to chvílemi působilo skoro jako parodie (což ale není to, co mi vadilo nejvíc). Podobné téma se v různých variacích objevuje v tisících jiných knih a zdálo by se, že příběh lásky, která nakonec překoná všechny překážky a kde dobro zvítězí a zlo je po zásluze potrestáno, má úspěch předem zaručen. I já mám ráda pohádky. Ovšem dobrý příběh automaticky neznamená dobrou knihu, resp. knihu dobrou pro mne, protože pro mne je mnohem důležitější než příběh sám způsob, jakým je kniha napsaná. A pokud některé věty nechápu ani po několikerém přečtení a nudím se u toho natolik, že mě to nutí přeskakovat celé pasáže, pak nemám z četby vůbec žádné potěšení a jen se snažím co nejrychleji dobrat konce, abych zjistila, jak to dopadlo. Takže za mě závěr: příběh by nebyl úplně špatný, ale zpracování je pro jinou cílovou skupinu čtenářů, než jsem já. Jestli taky patříte mezi ty, co v knihách hledají kromě příběhu i potěšení z práce s jazykem, tak sáhněte raději po jiné. Nebo se třeba podívejte na film, tohle bude totiž asi právě ten případ, kdy je lepší než kniha.
Je až neuvěřitelné, kolik emocí ve mně tento příběh dokázal vzbudit. Celkově ten kontrast Elisy a Stricklanda bylo zajímavé pozorovat. Také tempo knihy mělo zajímavou linii - pomalý rozjezd vystřídaly vyhrocené situace, jež následně utichly, aby mohl nastoupit dramatický závěr. A konec.. Zpočátku jsem s ním nebyla příliš spokojená a měla jsem ho dlouho v hlavě, až jsem se s ním nakonec smířila.
Tvář vody je kouzelný (a to doslova) příběh o lásce, přátelství, ale také o divech přírody a jak odlišné mají různí lidé představy o tom, jak mohou s dary přírody nakládat..
První jsem viděla film, který mne ponoukl k pořízení knihy.
Oproti filmu má čtenář možnost vniknout do mysli hrdinů a vnímat jejich psychické rozpoložení, včetně postav, kterým nebylo na plátně věnováno tolik času (např. Lainie, manželka Stricklanda) nebo se nemohli srozumitelně vyjádřit.
Příběh sám začíná ještě dříve než ve filmové verzi a odpověděl mi na některé otázky, které jsem si kladla při filmu. Kapitoly jsou poměrně krátké a dobře se čtou.
Jednoduchý příběh o Lásce, co porazí Zlo s velkým Z, stokrát vyprávěný a stále duši potěšující.
TL;DR: Utrpení všech utrpení. Takhle se, milé děti, knihy nepíšou. Jedna hvěznička za nevšední metafory.
*Recenze obsahuje spoilery*
Uff, ani nevím, kde začít. Nevěděla jsem, co čekat, o knize jsem věděla asi jen to, že existuje film a na film jsem viděla trailer. Němá žena a rybí tvor, ok, premisa by to mohla být zajímavá, uvidíme, co se z toho vyklube. A dopadlo to navýsost špatně.
Těžko říct, jestli jsou větším problémem knihy postavy nebo příběh samotný, obojí jde totiž ruku v ruce. Z principu by mi nevadilo, že tu máme psychopatického bílého muže, jeho utlačovanou manželku hospodinku, němou uklízečku, homosexuálního starého malíře a tlustou černošku. Problém je v tom, že právě popsané charakteristiky jsou 80-90% celé charakterizace postav.
V knize se nedozvíme, proč je Strickland takový kretén, proč si tolik libuje v násilí a co má sakra za problém. Netušíme, jestli když se s manželkou vzali, tak jestli třeba bylo jejich manželství šťastné, ale postupně upadalo. Zatímco v amazonském pralese je Lainei jeho jediná naděje a nemůže se dočkat, až se k ní bude moct vrátit, sotva se s ní zase setká, chová se k ní jak k hadru na podlahu. Zelda i Giles jsou v příběhu pouze ze dvou důvodů - aby zbožnovali Elizu a pomáhali jí + aby ukázali, jak utlačovaní se mohli cítit černoši a homosexuálové v šedesátých letech. Jenže to utlačování je tak parodicky napsané, že nenese v podstatě žádnou váhu. Netuším, jakou roli vlastně měl sehrát ruský špión Bob, jehož linka by v příběhu vůbec nemusela být a všechno by se stalo úplně stejně. Právě ta špiónská linka je natolik komická, že mi přišla spíš jako fanfikce nebo povídka osmiletého kluka.
Kniha se topí v nelogičnostech a absenci posunu kupředu. Romantická linka naprosto chybí. Dalo by se říct, že Eliza se zamiluje do tvora čistě z toho důvodu, že se to do příběhu hodí a ... vlastně nevím, proč jinak. Jo, protože je vlastně jako on, takže čistě logicky - dva tvorové "stejného" druhu se přece musí zamilovat. Jako dva delfíni, dva králicí, dva lidé... Jistě by šlo vykreslit jejich vzájemné pouto, aby pak konec aspoň dával smysl. Stačilo by se jen víc věnovat Elize jako postavě a člověku, než Elize jako němé chudince, která nemá v životě zhola nic. Přidejme fakt, že tvor, kterého přísně tajně zkoumají, není vlastně hlídán, takže obyčejná uklízečka s ním může trávit hodiny ve vlastní pracovní době a pak ho směle odvézt na vozíku k sobě domů a zaděláváme si na problém.
Strickland je očividně Elizou z nějakého neznámého důvodu fascinován a ona je to jediné, na co myslí. Ale když zjistí, že tvora unesla uklízečka, první co, tak jde za Zeldou. Proč? Aby to přece natáhlo děj! Závěrečná scéna na molu je třešinkou na dortu. Giles (magicky uzdravený tvorovými slinami) spadne do rozbouřené řeky, potopí se pod hladinu - a jedním tahem ho za ruku vytáhne z vody zase ven ta tlustá černoška, která se zrovna v tu pravou chvíli objevila na místě. Strickland může střílet do tvora hlava nehlava, ale ten prostě mávne rukou a rány zmizí.
Kniha navíc obsahuje velmi detailní a velmi brutální popisy některých částí, ať už to jsou odumírající hnijící Stricklandovy prsty nebo rozstřílení Hofstadtla na kousíčky.
Ne a ne. Dočteno (doposloucháno) jen kvůli čtenářské výzvě. Přemýšlela jsem a jedná se o nejhorší knihu, kterou jsem v životě četla. U padesáti odstínů šedi chápu, proč nad knihou určití lidé slintali, komu se ale mohla líbit takhle slátanina, to nepochopím.