Tváří v tvář předkům: Laboratoř antropologické rekonstrukce
Eva Vaníčková , Ondřej Bílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485863/bmid_tvari-v-tvar-predkum-laborator-antr-L8F-485863.png
4
1
1
Metody rekonstrukce podoby člověka podle lebky dnes prožívají celosvětovou renesanci a nacházejí široké využití především v historické, prehistorické a forenzní antropologii. Unikátní metodu rekonstrukce obličeje umožnilo vytvořit teprve zjištění, že mezi tvarem lebky a jejím pokryvem existují konkrétní a korektní závislosti. I když současný výrazný rozvoj technologií a metodik nabízí několik možných přístupů ztvárnění lidské podoby, mezi nejoblíbenější stále jistě patří sochařské zpracování. V historii metody antropologické rekonstrukce je propojení antropologa a sochaře velmi výhodné, protože umožňuje kombinaci odborných znalostí a přináší divácky atraktivní výsledky v podobě rekonstruovaných tváří. Sochař zajišťuje modelaci a kvalitní řemeslné zpracování, antropolog správnost výstupu a omezuje subjektivnost tvůrce. Samotná rekonstrukce nezahrnuje pouze vytvoření tváře, ale i pátrání, jaké zkoumaná osoba zaujímala místo ve společnosti, odkud pocházela, jaké prodělala nemoci, čím se živila, jak byla oděná či jaký mohla mít účes. To vše je výsledkem spolupráce s celou řadou dalších odborníků a institucí. Po vzniku Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea v roce 2016, jsme realizovali již řadu rekonstrukcí, které vždy vzbudily značný zájem laické i odborné veřejnosti. Tyto pozitivní ohlasy na naši práci vedly k potřebě zřetelněji zakotvit společnou činnost ve struktuře instituce. To bylo hlavním důvodem vzniku Laboratoře antropologické rekonstrukce při Centru kulturní antropologie MZM v roce 2018. Výsledky naší dosavadní spolupráce s řadou tuzemských a zahraničních vědeckých i paměťových institucí jsou předmětem předkládané publikace.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
archeologie forenzní antropologie kulturní antropologie antropologie fyzická antropologie, bioantropologie
Na knize jsou nejvíce fascinující samotné rekonstrukce a jejich velmi kvalitní a působivé fotografické reprodukce. Informační hodnota za tím ale podivně pokulhává. Především jednotlivé kapitoly nemají jednotnou koncepci, někdy přibližují širší kontext nálezu, jindy vůbec ne, občas končí dřív než by člověk čekal, protože se nevěnují tomu, co by stálo za bližší přiblížení. Jeden příklad za všechny – v knize jsou dva "velmoži" ze Sadů v Uherském Hradišti, zatímco lebka jednoho je plně rekonstruovaná do možné podoby, lebka druhého je znázorněna jen na kovovém reliéfu, ale není vůbec řečeno, proč jen tímto způsobem, co je to za reliéf a kdo (nebo kdy) jej vytvořil. Takových výpadků zásadních informací je tu celá řada. Autoři se dost překvapivě v daleko větší míře věnují oblečení, což je jistě zajímavé, ale podstatně méně, skoro vůbec se nevěnují obličejovým rysům a jak k nim na základě lebky došli. Právě důraz na to bych ale v takové knize očekával. Vyloženě nedostatečné jsou informace ke genetickým analýzám, které by mohly upřesnit barvu pleti, očí, vlasů, které jsou pro podobu úplně základní. Ale k tomu se autoři dostanou snad jen letmo v jednom případě, takže proč je třeba první velkomoravský velmož zpodoben jako výrazný zrzek, se vůbec nedozvíme. Kdyby tyto hlediska více zohlednili, pak by měli např. magdalénského lovce zpodobit s tmavší kůží a modrýma očima, jak ze současných genetických analýz nejstarších Evropanů vyplývá. Nejvíce o genetické analýze je při porovnávání kosterních vzorků ze Sadské výšiny se současnými dobrovolníky, kdy se údajně ukázalo, že někteří z nich "jsou dávnými potomky obyvatelů Velké Moravy". To je ale hrubé zjednodušení Y-DNA analýzy jen ze STR markerů, která se v genetice už prakticky nepoužívá. Tady zjevně česká věda zaspává. Možná je na vině i to, že jde o dvojjazyčnou publikaci, takže na řadu informací se prostě nedostává místa. Ve své podstatě je to reklamní prezentace jednoho konkrétního odborného pracoviště, ale o jiných, natož pak konkurenčních přístupech antropologické rekonstrukce, jejich přednostech a výhodách, o dějinách oboru a základních metodách se nic nedozvídáme. Chápu, že to ani nebyl záměr, ale možná by bývalo lepší udělat českou i anglickou mutaci zvlášť a jednotlivé kapitoly sestavit pečlivěji a podrobněji, aby to těžiště nespočívalo jen na obrazové kvalitě. Hodnotím na 70%.