Ty a nikdo jiný
Rupert Thomson
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377993/bmid_ty-a-nikdo-jiny-R0t-377993.jpg
4
28
28
Bohémská a surrealistická Paříž meziválečné doby a odvážný poválečný odboj na normanském ostrově Jersey – to je pozadí, na němž se odehrává strhující příběh tvůrčí a milostné dvojice, která v minulém století revolučním způsobem posunula pojetí umění a genderu. Před první světovou válkou se v provinčním francouzském městečku potkávají dvě mladé ženy. Talentovanou malířku Suzanne Malherbeovou naprosto okouzlí geniální, ale problémová Lucie Schwobová. Rozvine se mezi nimi tajný milostný poměr. Záhy dojde k neuvěřitelnému zvratu, když se matka jedné z nich provdá za otce té druhé. Již jako „sestry“ se přesouvají do Paříže a pod změněnými jmény – Claude Cahun a Marcel Moore – pronikají do těch nejoslnivějších společenských kruhů a stýkají se s významnými osobnostmi od Hemingwaye přes Dalího až po Bretona.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Never Anyone But You, 2018
více info...
Přidat komentář
Opravdu silný příběh,který by byl ještě silnější, kdyby ho vyprávěla sama jedna z hlavních postav, tedy žena a umělkyně Marcel Moore a ne pan spisovatel Rupert Thomson. Proti panu spisovateli nic nemám. Nemůžu mu vytknout ani to nejmenší. Napsal to upřímně a citlivě. Příběh by pak nabral úplně jiný rozměr. Byl by víc osobnější, niternější. Vztah mezi Claude a Marcel byl hodně komplikovaný. Marcel ji musela strašně milovat. Tohle bylo až nadpozemské spojení dvou osob. Jedna v druhé našla i spřízněnou duši. To je pouto, které se nedá jen tak přeseknout. Může ho přerušit až smrt.
Od doby, kdy jsem knizku docetla premyslim, jake hodnoceni ji dat. Byla mila...docela dost mila. Ze zacatku moc dat, jmen, udalosti. To beru...pak se autor konecne dostal k jadru veci a pribeh me zacal bavit. Urcite by sel napsat vic laskyplne, i kdyz lasky tam bylo dost. Strasne se mi libilo, jak vylicil dve zeny a jejich lasku. Je to hrozne prijemne cist a vnimat...
Konec me dojimal :)) prectenim urcite nic nepokazite, naopak.
Ze začátku trochu zdlouhavé a popisné, ale pak mě příběh těchto dvou žen dostal. Vše čím si musely projít, aby žily životem, který si vysnily... Tato kniha není asi pro každého a hodně čtenářů jí odloží nedočtenou, ale pokud vás zajímají knihy s válečným nádechem s příměsem romantiky, tak vás uchvátí stejně jako mě. :-)
Určitě se nejedná o klasickou červenou knihovnu nebo lovestorku, jak by si možná někdo podle anotace představil. Jedná se v podstatě o biografii.
Proklamované kontakty se slavnými umělci jsou většinou na povrchnější úrovni, nemají v knize moc velký prostor a v kontextu se samotným příběhem vyzní asi úplně jinak, než jak by člověk dle anotace očekával. Proto kdo si knihu otevře z tohoto důvodu, bude asi zklamán.
Jak už bylo psáno výše, pro mě hlavně cca první třetina, možná i polovina vesměs nezáživná. Celá kniha jsou takové střípky ze vzpomínek vypravěčky, psané neosobní formou (resp. autora, který vypráví z pohledu jedné ze dvojice). Možná právě proto jsem měla problém, se do knihy skutečně ponořit, s čímž většinou problém nemívám. Což se sice (alespoň za mě) cca od půlky zlepšuje a třeba závěr a pak celé vyznění knihy na mě zapůsobilo.. ale stejně jsem se do knihy nedokázala ponořit tak, jak bych ráda.
Celkové dojmy smíšené. Váhám, jestli 3 nebo 4 hvězdy. Nakonec dávám 4, za zaznamenání života dvou skutečných historických osobností a jejich odkazu, který je živý i po 100 letech a ještě dlouho živý bude.
Naprostá pecka, bomba. Dvě surrealistky, kterým ani surrealisti nestačili. Stejně jako Gestapo. Příběh těchto dvou žen, i to, že se začal odehrávat cca před sto lety, je tak výmluvný a o nás, lidech, ukazuje mnoho. A navíc se to čte samo. V roce 2018 byla v Paříži ulice, na které během svého pařížského pobytu bydlely, přejmenována na ulici Claude Cahun a Marcel Moore.
„(...) Určuje mě moje vědomí, přesvědčení. Inteligence. Zbytek jsou podružnosti.”
Kniha pro mě byla přínosem v umělecké, ale i historické oblasti -dozvěděla jsem se nejen o těchto umělkyních, které jsem dosud spíše neznala (Marcel Moore mi něco jen matně říká), ale také se dočetla o tamní intelektuální Paříži a spojila do kontextu s jiným slavnými jmény. V příběhu byl podán i tamní postoj k homosexuálům, sebedestrukce a boj se sebou samým a v neposlední řadě válka, z trochu jiného úhlu. Zároveň kniha byla svědectvím o osudové lásce. I přes to však mám z knihy smíšené pocity, protože i přesto že jsem knihu přečetla během chvilky, nepodařilo se mi do ní pořádně se vžít a nepronikla mi hlouběji pod kůži. Což mě u téhle knihy mrzí.
Nezaujalo: také jsem si předem nepřečetla předsádku a netušila jsem, že se jedná o reálné postavy bohémy, ale protože mi jejich jména stejně nic neříkají, tak to újma nebyla. Naopak slibovaná setkávání se slavnými (nejen jmény) té doby se pro mne nekonala v dostatečné "kvantitě a kvalitě". Jediné, co mě upřímně překvapilo na celém (zřejmě skutečném) příběhu, bylo, že se hrdinky setkaly zcela mimo bohémskou komunitu, ve velmi mladém věku.
Dočetla jsem knížku do půlky, ale dál už se neprokoušu. Nijak mě neoslovily ani postavy, ani děj, to, že se každou chvíli objeví nějaká známá osobnost (Dalí, Breton apod.),mi připadá v celkovém kontextu trochu laciné. Je mi to líto, ale opravdu nedočítám.
Pomalejší tempo mě často dokáže unudit, ale zde bylo využito vesměs k dobru.
Úvod dá najevo, že hlavní postavy spolu budou žít pravděpodobně až do samého konce, čili romance a její výdrž není hlavním tématem, kdy bych se stále měla na pozoru, jestli autor nevhodí nějaké nesmyslné hádky a rozchody, jen aby si čtenář po opětovném sjednocení mohl sladce povzdychnout.
Objevují se zde závažnější témata jako šílenství, stárnutí, sebedestrukce, válka a samozřejmě tehdejší postavení homosexuálů, což není zbytečně přepíráno dokola a zároveň poskytuje dostatečný náhled.
Kniha je úžasná. Bála jsem se, že to bude klasická lovestorka se všemi očekávanými zvraty. Naštěstí jde o knihu, která čtenáře provede nejen večírky s umělci, ale také ukáže válečné i poválečné období, a to ne prostřednictvím popisů a čísel, ale vše je součástí společného příběhu dvou lidí, kteří se milují a procházejí životem společně, byť je to v mnoha ohledech nelehké.
Oceňuji, že kniha nesklouzává k prázdnému plácání o genderu nebo homosexualitě. Příběh Claude a Marcel/Lucie a Suzanne ukazuje vztah dvou jedinců, kteří neřeší kategorie a vědomě si volí život, jaký chtějí nebo nechtějí žít. Na pár místech jsem byla hodně dojatá, což se mi nad stránkami knih často nestává a poslední stovku stran jsem si šetřila, protože jsem se s příběhem nechtěla rozloučit.
Pokud hledáte samočtivou literaturu na pobavení, sáhněte po jiné. Tohle je stylově jiná káva. První půlka románu má velmi pozvolné tempo, druhá je dynamická a emotivnější. Dohromady je to pro mě 300 stran, k nimž se doufám brzy vrátím a jsem moc ráda, že je mám v knihovně.
Hned v počátku knihy, kdy jsem pochopila, že se jedná o reálných postavách, jsem si vyhledala fakta i fotky, aby děj byl víc hmatatelný a plastický. Marná snaha, nebyl. Kniha je zoufale nudná, táhlá, myšlenky, myšlenky, myšlenky... Prostřídané zoufalou touhou na sebe upozornit za každou cenu. Navíc jsem skutečně nepochopila překladatelský záměr - v knize, kde není jediný hovorový výraz a která je napsána dokonale spisovným jazykem, překladatelka pouze a jedině a neustále používá výraz brejle. I třikrát na stránce. To je tak neuvěřitelně rušivé... Navíc obraty typu "utekl se k heroinu" a "to se nepatří", byly v už tak přeumělkované knize fakt jen zbytečnou třešinkou na dortu. Už se mi stalo, že smrt hlavního hrdiny v knize jsem si oplakala, ale zde jsem si po prvním úmrtí oddechla a tiše doufala, že brzy odejde i druhá hlavní postava.
Ty a nikdo jiný
Z celé knihy na mě nejvíce zapůsobil její úvod. Dva krásné citáty od Becketta a Solie, jimiž budou okouzleny zejména romantické duše. Čímž jsem i já podlehl a jal se číst příběh o avizované lásce dvou žen.
Příběh se rozvíjí zajímavě, atmosféra okolo zapovězené lásky je uhrančivě vábivá a něžná. Postupujícím textem mé nadšení opadá a téměř dokumentaristicky vyprávěný děj začíná ztrácet na přitažlivosti. Sekvence vyprávění je sice schematicky přijatelná, ale pro mne osobně postrádá větší hloubku a citovost, která by patrně scházet neměla.
Nehodnotím zvláštnost osudů dvou skutečných historických postav. Jakákoliv osobní antipatie by znehodnotila můj pohled na román.
V dnešní době určitě hodně populární téma osloví poměrně široké spektrum čtenářů.
Ale já zaznamenal malou vypovídající hodnotu knihy vhledem k citlivému spojení obou žen a spíše vnímal historický rámec jejich vztahu, úskalí, jež přinášel a koneckonců i autorův vcelku monotónní styl psaní.
Přiznám se, že mými prioritami i nadále zůstanou knihy, které se odvíjejí od spisovatelské fantazie a nečerpají z historických osudů lidí.
Samozřejmě i taková díla dovedou pohltit, ale musí být napsána jinak, dramatičtěji a s lepší řemeslnou zručností k dané době a popisovaným postavám...