Přidat komentář

witiko
27.07.2024 5 z 5

Když jsem se dnes dozvěděl, že autor odešel do svých tichých krajin, vzpomněl jsem si, jak moc pro mě v mé mladé dospělosti svojí introvertní a fantazijní, a přitom nesmírně hlubokou a nebojácně experimentální poetikou znamenal. Touto sbírkou textů z raných devadesátek jsem listoval s úžasem, který ani po těch letech nevyhasíná:

"Tak jako opilý muž na rohu,
který byl náhle zasažený bleskem.
Jsme poznáním podobni zralým plodům
a nakaženi steskem."

Jako poctu a poděkování autorovi doplňuji foto, popis, další náležitosti a napravuji název, který v tiráži správně zní TY TEXTY, což odráží autorův hudební minimalismus, kdy začátek fráze je stejný jako její konec, takže ji lze opakovat pořád dál jako mantru, která končí tam, kde začíná, a začíná, kde končí, takže ani nekončí ani nezačíná, podobně jako v textu: "Tou tichou cesTou". A já věřím, že právě taková je i cesta, na kterou se dnes Oldřich Janota vydal. Třeba se tam někdy zase spolu potkáme.