Ty
Caroline Kepnes
Opravdová láska bolí. Já už jsem to pochopil. A ty to brzy pochopíš taky. Když Guinevere vkročí do knihkupectví, kde Joe pracuje, jako by ho zasáhl blesk. Ta dívka je zosobněním všeho, co kdy chtěl: je krásná, chytrá a má v sobě více vášně než jeho nejdivočejší sny. Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal. Guinevere to ještě neví, ale narodila se pro něj. A Joe je odhodlán udělat vše pro to, aby i ona pochopila, že oni dva tvoří dokonalý pár. Když v následujících dnech její svět rozmetá série velmi nešťastných a dosti podivných náhod, je Joe jediný, kdo jí nabídne pomoc a útěchu. Ale to není zdaleka všechno, co je své vyvolené připraven poskytnout! Je s ní i ve chvílích, kdy to jeho vyvolená netuší – dokonce i když o to ani nestojí. On přece ví nejlíp, co je pro ni dobré, a ve své velkodušnosti dokonce přehlíží i vady, které se skrývají za Guineveřinou dokonalou fasádou. Opravdová láska bolí, to už Joe pochopil, a Guinevere to brzy pochopí taky, Joe pro to udělá všechno. Thriller TY je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko. Vlastně dosti úzko. Přesně jak to autorka zamýšlela.... celý text
Přidat komentář
Chvíli jsem si musela zvykat na styl, kterým je kniha napsaná.
Zpracování posedlosti a stalkingu se mi líbilo. Chvílemi mě až mrazilo, co všechno dokáže Joe udělat pro svou "lásku" a jak "normální" mu to připadá.
Celkově na mě knížka udělala dobrý dojem, i když k některým pasážím by se jistě výhrada našla.
70%
Přečetla jsem si znova, tentokrát bez přeskakování stran a bylo to něco úplně jiného. Musím dát hned čtyři hvězdičky.
Že je Joe psychopat, to se brzo dozvíme, on udělá pro svou velkou LÁSKU všechno možné a hned svoje počínání vyhodnotí jako správné. Ale buďte v klidu, v knížce jsou na hlavu skoro všichni. A Beck je husička k pohledání. Takže ano, postavy jsou velice plastické.
Moc se mně líbily myšlenky Joea, zvlášť ty, kde si vždycky vysnil, co bude dělat s Beck a pak to kvůli ní padlo, to jsem se musela smát. Výborné jsou dialogy, i ty monology, zvlášť některé. Bylo dobré, že Joe dělá v knihkupectví, je to hodně o knihách, zjistila jsem, že ty vyjmenované znám. A je to i o písničkách, tak ty jsem všechny zase neznala.
Takže tento velice slušný psychologický thriller, který si budu pamatovat, doporučím.
Kniha není špatná, ale asi ji ublížil překlad.
Jedna z mála situací, kdy se mi seriál líbí víc než kniha. Přijde mi to tam víc promyšlené.
Do knížky jsem se pustila až po seriálu a nějak mi sedl víc. Joe je psychopat a stalker, o tom žádná. Všechno a všechny dokáže zkritizovat a zanalyzovat na základě jedné věty nebo nějakého zlozvyku a hned odvykládat jeho povrchní život. Přitom Joe sám je poměrně povrchní kritik, kterému se na každém něco nezdá. Ale ten knižní mi přišel mnohonásobně horší. Asi je to hlavně tím, že tady člověk četl o všech jeho myšlenkách a pocitech, kdežto v seriálu slyšel jen něco a zbytek měl formou obrazu. Tady jsem kolikrát nadskakovala z toho, co si o kom (hlavně o Beck) myslel a jak nad vším uvažoval. Asi to měl být záměr a z části to splnilo svůj účel. Musím uznat, že chce um čtenáře tak vyšťavit a chvilkama i otrávit. Ani Beck mě nijak nezaujala, ale ta mi jako prázdná postavička připadala už v seriálu a nechápala jsem, proč se za ní Joe tak honí. Styl psaní mi občas přišel lehce zvláštní. Někdy se to četlo samo, jindy mi to dělalo problém. Celkově ani nejsem schopná říct, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Ale kdybych ji četla před seriálem, tak se na něj nepodívám.
Děsivá ambivalence: po celou dobu čtení jsem se nebyla schopná rozhodnout, zda se mi příběh líbí nebo mě rozčiluje nebo se mi hnusí...
V 99% je vždy lepší kniha než filmy/seriál. Tahle kniha pro mě patří přesně do toho 1%. Seriál mě rozhodně bavil víc.
Knihu jsem přečetla, až po shlédnutí seriálu. Do seriálu jsem se naprosto zamilovala, takže byla nutnost přečíst. Jelikož jsem byla zažraná do seriálu, tak u knihy tomu nebylo jinak. Příběh je poutavý, originální.. Chystám se nyní na druhý díl.
Ke knížce Ty/You jsem se dostala až po zhlédnutí seriálu, který mě velice oslovil. Vlastně pochybuji, že bych po knize sáhla, kdybych na seriál nenarazila v mnoha doporučeních. Nejedná se o žánr, který bych běžně četla či sledovala, ale jelikož mě v minulosti oslovil Dexter, rozhodla jsem se dílu dát šanci - a za to jsem skutečně ráda. Ačkoliv spousta lidí (včetně mě) považuje hlavního hrdinu za "magora," svým způsobem si mě dokázal získat. Čímž nechci říct, že souhlasím se životem, který vede, ale to, že se vlivem du-formy čtenář může snadno zaplést do Joeových pavoučích sítí tisíců a tisíců důvodů, proč dělá to, co dělá. Je tedy více než na místě zdůraznit přesah, který příběh má, neboť se vám Joe chtě nechtě dostane pod kůži, ať už jej odsuzujete či chápete. Kniha je zvláštní tím, že je vyprávěna z pohledu hrdiny, jehož mnozí považují za zápornou postavu. Je to ale o úhlu pohledu, což je dle mého názoru i jedna z hlavních myšlenek knihy - vlastně bych tuto skutečnost připodobnila k filozofii pragmatismu - neboť události můžeme vlivem Joeova nástinu vnímat jednak z pohledu vlastního a zároveň z pohledu Joea, popř. dalších postav (teoreticky i objektivně, ale vzhledem k využití du-formy se obávám, že by toto vnímání mohlo být zkreslené). :)
Tak či tak se jedná o velice zvláštní příběh, ale vzhledem k tomu, že jsem doposud nenarazila na přílišné množství podobně pojatých děl, mě kniha velice bavila. Caroline Kepnes nelze upřít originalita ani umění napínat. A vzhledem ke komentářům, na které jsem zde na Databázi knih narazila před sepsáním tohoto komentáře, bych chtěla podotknout, že přestože se kniha zprvu nečte lehce (což přičítám především málo užívané ale přesto mnou velice oceňované du-formě), jde si na to po chvíli zvyknout a později tato forma působí jako větší pojítko mezi čtenářem a příběhem samotným. Proto doporučuji dát knize šanci a neodkládat ji po "příliš krátké známosti."
Takže abych to shrnula - z příběhu jsem nadšená, je to něco nového a pohled Joea mě opravdu bavil. Autorčin styl psaní mi sice nevyrazil dech, ale na druhou stranu mi ani nijak nevadil, tudíž bych jej označila za takový lepší průměr. Příběh je pojatý hodně psychologicky - což mi sedlo - a tudíž jej doporučuji každému, kdo má podobně laděná díla rád. Ačkoliv bych tuto knihu nedoporučila slabším povahám, myslím, že se najde velká spousta čtenářů, kterým se bude líbit. Já osobně se už moc těším, až se pustím do druhého dílu.
Možná jsem chtěla zkusit něco jiného a tohle skutečně něco jiného je. Několikrát jsem chtěla knihu odložit, ale bizarní příběh mi visel v hlavě a já u knihy setrvala. Vydržela jsem až do konce a teď nevím, jestli to za ten investovaný čas stálo.
Styl psaní je zajímavý. Čtení je to napínavé, ale rozhodně ne duchaplné. Taková ta kniha, u které se klidně můžete nechat rušit, protože vám nic důležitého neunikne.
Sympatie k postavám si zřejmě nevypěstujete. Je to skvadra narušených individuí. Musím ale připustit, že něco do sebe ty charaktery mají. Je až fascinující, jak si hlavní hrdina, umí vždy zdůvodnit své jednání nebo nečekaný vývoj situace.
Závěr je překvapivý, ale vzhledem k ostatnímu dění mi ohromující nepřišel. Na další díl se nechystám. Čeká mě spousta slibnějších titulů.
Nemohu hodnotit, protože jsem vyposlechla jen 3 kapitoly. Nebavilo! Prostě přes tuto knihu nejede vlak. Mám spousty krásných knih na seznamu k přečtení, než abych trpěla u této.
Knížka se mi fakt líbila. Bylo to zase něco jiného, než na co jsem zvyklá. Musím se přiznat, že jsem Joemu chvilku i fandila, tak dobře to je napsané. Ale upřímně představa, že by to mohlo být skutečné, a ne jen fikce, mě děsí.
Normálně bych tuhle knihu označila jako zvláštní a hodnotila ji hodně podprůměrně. Když si ale uvědomím, jak se mi Joe producíroval v mé hlavě, musím uznat sílu tohoto příběhu a taky obdiv ke způsobu psaní, jakým Caroline Kepner pronikla do čtenářského ega.
Byl to tak strašně sugestivní zážitek, že jsem si někde v půlce knihy odskočila k jiné četbě, abych se z toho psychopata Joea a jeho pitomé Beck nezbláznila.
Sama dost dobře nechápu svoje poměrně vysoké hodnocení , které dávám knize, ve které jsem některé stránky jenom prolistovala a k níž se rozhodně nevrátím...
Beck byla s prominutím kráva, kterou bych poslala do háje maximálně po třetím rande, Joe patří do detenčního zařízení a jediná normální (i když možná s výhradami) byla Karen.
Tohle bylo, jedním slovem - WOW! Neskutečně autentický a fakt se mi nechce věřit, že to napsal někdo, kdo to má v hlavě v pořádku - to je poklona autorce! Z knihy, či spíš z Joea je vám blbě od samého začátku, jste absolutně znechucený, ale furt chcete číst dál a vědět, jestli to ho*ado zajde ještě dál. Fakt věřím tomu, že se někomu tohle v hlavě děje a je mi z toho naprosto špatně, ale ta kniha je skvost, jak skvěle je napsaná. Navíc psaní ve druhé osobě to dotahuje k dokonalosti.
To si tak náhodně vyberete knihu z knihovny protože jí nějaký čas máte na seznamu kvůli anotaci: knihkupec se zakouká do zákaznice. Láska mezi regály klasiků to bude fajn čtení. A za jeden večer na sté straně zjišťujete, že čtete o fakt ujetym typkovi, kterému je lepší se nedostat do spárů. Kniha napsaná v du formě, originální a nutí sáhnout k pokračování.
Bože můj, to byla blbost! Padesát odstínů šedi s pár mrtvolama navíc. Musela jsem se přemáhat, abych to vůbec dočetla, od půlky knížky jsem I některé odstavce očima přeskakovala. Tohle čtení mi opravdu nic nedalo.
Tak chvilemi jsem mela pocit, ze knihu fakt nedoctu. Zacatek byl tezky, je to tak zvlastne napsane. Hodne odkazu na jine dila, a pointa se vytraci, kdyz je neznate. Postavy v pribehu jsou hodne nesympaticke, a s tim mam vzdy problem. Mne to ani neprislo jako kniha o stalkingu, spis o vysinutych osobach, Joe, Beck, Peach Benji... vsichni do jednoho. Fakt premyslim, jestli chci cist druhy dil a koukat na serial...
Audiokniha půjčená z knihovny. Od prvního do posledního slova to byla skutečně Výzva. Když jsem si po poslechnutí prvního CD všimla, že je v pouzdru ještě další, málem mě kleplo.