Ty
Caroline Kepnes
Opravdová láska bolí. Já už jsem to pochopil. A ty to brzy pochopíš taky. Když Guinevere vkročí do knihkupectví, kde Joe pracuje, jako by ho zasáhl blesk. Ta dívka je zosobněním všeho, co kdy chtěl: je krásná, chytrá a má v sobě více vášně než jeho nejdivočejší sny. Kvůli ní by třeba vraždil, jen aby ji získal. Guinevere to ještě neví, ale narodila se pro něj. A Joe je odhodlán udělat vše pro to, aby i ona pochopila, že oni dva tvoří dokonalý pár. Když v následujících dnech její svět rozmetá série velmi nešťastných a dosti podivných náhod, je Joe jediný, kdo jí nabídne pomoc a útěchu. Ale to není zdaleka všechno, co je své vyvolené připraven poskytnout! Je s ní i ve chvílích, kdy to jeho vyvolená netuší – dokonce i když o to ani nestojí. On přece ví nejlíp, co je pro ni dobré, a ve své velkodušnosti dokonce přehlíží i vady, které se skrývají za Guineveřinou dokonalou fasádou. Opravdová láska bolí, to už Joe pochopil, a Guinevere to brzy pochopí taky, Joe pro to udělá všechno. Thriller TY je až perverzně chytrým záznamem chorobné posedlosti, při jehož čtení vám bude nejspíše poněkud úzko. Vlastně dosti úzko. Přesně jak to autorka zamýšlela.... celý text
Přidat komentář
Konečně "víc-než-detektivka": čtivé, uvěřitelné (kdo si nikoho nikdy negoogloval?), zajímavá forma. Vlastně mě spíše negativní komentáře překvapují (i když na procenta kniha nedopadá špatně). Špatné komentáře bych přisuzoval tomu, že pro klasické čtenáře detektivek je to prostě něco jiného. Pro neklasické čtenáře detektivek, kam se řadím (není to můj preferovaný žánr) to byla fantastická kniha.
Kniha se moc dobře čte, i když mi oba hlavní protagonisti lezli dost na nervy a dočetla jsem ji spíše proto, že jsem byla zvědavá, jak dopadne :-) Nicméně musí se nechat, že kniha nemá klasický stupidní americký konec.
TY jsem si koupila víceméně náhodou, zapůsobila na mě reklama a cool obálka. A musím říct, že se dostavilo překvapení. Neobvyklá forma vyprávění byla poutavá, kombinace ich formy a du formy obvyklá není a tady se ji podařilo udržet na snesitelném levelu. Ale forma vyprávění není vše, že? Joe má sice vyšinuté ale zároveň logické uvažování. Jasně, Joe je úchyl, stalker, který myslí jen na jedno, ale Kepneová jej zachytila fascinujícím způsobem. Neříkám, že to je hrdina, který by mi byl sympatický, ale musím uznat, že kluk má přehled o literatuře (a proklatě dobrý vkus) a o filmech (a přiznejme si, že v mnoha romatických komediích se hlavní hrdina/ka chová jako stalker/ka) a kdo někdy nešpehoval ostatní na sociálních sítí (samozřejmě, že je lepší znát u toho míru). Vzato kolem a kolem Joe mi zajistil pár příjemných večerů s knihou, ale osobně bych se s ním setkat nechtěla.
Obrovská reklama zapůsobila i na mne a knize jsem neodolala a hned koupila. Vlatně ani nevím, jestli se mi líbila nebo ne. Je zajímavá, nevšední... Nad tím, jak byla napsaná v du formě jsem se ani moc nepozastavila, nepřišlo mi to nic výjimečného. Bylo zajímavé sledovat Joeiho myšlenkové pochody, jak si vše dokázal zdůvodnit. Jen mi přišlo na hlavu postavené, jak to, že spáchal tolik zločínů a za žádný nikdy nebyl chycen, vyslýchán..
Na tento "psychothriller" jsem četla/slyšela jen samou chválu. Z dlouhé chvíle jsem po knížce v knihovně sáhla a nemůžu maskovat svoje zklamání. Knížku beru jako pokus o něco hlubšího, který se ale bohužel ani trochu nezdařil. Knížka není ani trochu psycho (je úchylná), ani trochu thriller. Perverzní vrazi a úchyláci jsou zachyceni skoro jako citliví jedinci, dialogy "postav" jsou tupé (na úrovni červené knihovny) a překlad z originálu je unylý, nudný a tak strašně snažící se být "free, cool a in", až bych z něj zvracela (když totiž na jedné stránce čtete šestkrát o šoustání, jednoho to omrzí). Hvězdička za to, že děj odsýpá a člověka tak nějak nad očekávání zajímá, kolik lidí hlavní "hrdina" zabije než konečně "zasune".
Přijde mi fascinující, jak někdo jako Joe uvažuje, dokáže zabíjet a považuje to 'za správnou věc'. Nebo to, co se dá nalézt na sociálních sítích/internetu. Ty mi v tomhle směru otevřela oči.
Jinak, knížka je dobře a moderně napsaná, du forma vás vtáhne do děje. Moc se mi líbila:)
Na to, jak byka kniha před vydáním opěvována, je to strašná blbost. Začátek nuda, neměla jsem chuťto číst. Konec ušel. K této knize se rozhodně vracet nebudu.
VŠUDYPŘÍTOMNÁ REKLAMA + PRŮMĚRNÁ KNIHA = TY (C.KEPNES)
1) Du forma není nic, nad čím bych byla nucena se nějak dlouze pozastavovat. Kdyby se o tom tolik nemluvilo, řekla bych si prostě, že jí píše dopis nebo si vede nějaký deník, který má v úmyslu jí pak časem předat takže nechápu, jak díky tomuhle mohl někdo přestat knihu číst.
2) Paranoia se také nekonala. Nevím, jakým způsobem by to ve zdravém jedinci mohlo vyvolat takové pocity. Ano. To, co Joe dělal nebylo normální, ale přeci mě to nemůže donutit najednou od čtení vstát, stáhnout si doma všechny závěsy, schovat se do postele pod deku a už nikdy z ní nevylézt. Pokud jste podobné pocity měli, doporučuji navštívit nejbližšího Nicka.
3) Kniha postrádala prvek i sebemenšího napětí. A to je něco, co mi v knize, která je označována za thriller dost chybělo. Na druhou stranu psychopat své vraždy asi moc neprožívá a to, že se tady většinou dočtete jen něco jako "Nebylo lehké ho/jí zabít, ale prostě jsem to musel udělat." nejspíš mělo ve čtenáři vyvolat mrazení, ale mě to teda spíš nechávalo chladnou. (No.. možná jsem taky psychopat.)
4) Bylo mi vcelku jedno, co s postavami bude. Jediná emoce, kterou ve mě kniha vyvolávala bylo naší hlavní krásce jednu vrazit. Docela dlouho jsem dokonce i Joeovi fandila, ale ke konci už mi začalo být naprosto jedno, co s ním bude, jestli na to, co dělal někdo/y přijde a jak to vlastně celé dopadne. Což, pokud máte za svůj život už něco málo odčteno vám stejně muselo v průběhu čtení dojít. A to mě vlastně dostává k závěrečnému bodu.
5) Po půlce knihy se vzorec příběhu neustále opakoval a bylo jen otázkou času, kdy to vyvrcholí tak, jak to vyvrcholilo. Prostě Vás tady už ke konci nemohlo nic překvapit. Teda mohlo.. ale nepřekvapilo. A to určitě není dobrý, protože závěr by měl být podle mě na knize tou nejvíc oči valící částí, která vám nedá spát a vy nad ní budete muset pořád přemýšlet. Bohužel ani to se zde nekonalo.
Závěr: asi si teď myslíte, že se mi kniha nelíbila. No.. ne tak docela. Něco na ní přeci jen bylo. Svým jednoduchým stylem to vlastně byla jedna z mých nejrychleji přečtených knih, ale prostě mi tam chybělo to napětí, které by knize dodalo ten pravý šmrnc, vy byste hltali jednu stránku za druhou a bylo by vám líto, že už jste na konci a že to za chvíli už všechno bude minulostí.
Tak jsem asi dočetla něco jiného, než o čem píše spousta komentářů pode mnou. A to knihu, u které jsem sice od začátku věděla, že jí neodložím, ale na druhou stranu jsem taky věděla, že by se musel stát zázrak, abych z ní byla odvařená.
Tak za prvé, nemám ráda, když je mi hlavní postava nesympatická. A tady to dokonce byly hned skoro všechny hlavní postavy! Kdo tam měl milého a jen trochu švihlého roztomilého úchylka, tak mi ho prosím ukažte, protože v mé knížce vystupoval slizký nebezpečný otravný stalker, u něhož jsem se celou dobu modlila, aby ho někdo nachytal. Jenže mu to všechno bohužel hladce prochází... A ona ani Beck, ani Peach a ani Benji zrovna k pomilování nebyli.
Za druhé - právě to milování. Já chápu, že kniha chce ukázat jakousi syrovost, chtíč a podobně, ale abych musela co stránku číst slovo šou***t a páně Zemanovo oblíbené podstatné jméno, to zase nemusím. Asi jsem příliš prudérní.
Navíc většina vykreslených scén je dost mimo realitu, takhle se snad nechovají ani rozmazlení frackové z prestižních vysokých škol. Prostě shrnuto, sečteno a podtrženo - přečetla jsem, nevrátím se. Děkujeme, odejděte!
Originální a velice sugestivní, po pár kapitolách způsobuje pocit paranoi. Nicméně to nemění nic na faktu, že mě Beck neskutečně vytáčí. Vždyť takhle se přece nikdo nechová!! Ano, po světě běhají praštěné holky, naivní holky, praštěné a naivní zároveň, ale tohle? To snad i některé epizodní role prostitutek a modelek ve Dva a půl chlapa jsou duchaplnější než Beck. Extrémní a přehnaná karikatura současné ženy, která mi je silně proti srsti.
Další problém, který s TY mám... jisté úseky mi přijdou jako přes kopírák. Opakují se, začíná to být trochu monotónní a Joe jako takový skáče z jednoho do druhého takovým způsobem, že nevím, jak moc to šílenství záleží v jeho postavě a jak moc jsem se z toho zbláznila já ve snaze se zorientovat. S časem si autorka moc hlavu nelámala. Mám v tom jednoduše bordel a to mi fakt vadí.
Ztělesněný sex. A dotek originality v záplavě generických thrillerů. Kepnesová píše s lehkostí pírka, formuje dvojici hlavních postav a překvapuje twisty přesně v místech, kdy je nejméně čekáte. Díky čemuž otáčíte stránky jako na trní, vzpomínáte si na to nejlepší od Flynnové nebo Highsmithové a zoufale si toužíte pustit Hanu a její sestry. Aaah, still shaking. Přečtěte si to!
Kniha mě přivábila ze dvou dúvodú, pro netradiční použití du formy (,která nakonec v knize nebyla až tak častá jak jsem očekával, ale i tak to byla zajímavá změna) a potom kvúli tomu, že hlavní hrdina je knihkupec, což já taky, a tady si dovolím malou odbočku. Nemyslím si, že by se v knihkupectví kdokoliv styděl za to, že kupuje Dana Browna, alespoň ne u nás, kde je schopen smradlavý buran, který si říká zákazník, na mě řvát přes celou prodejnu „Hele mladej, tu kuchařku toho …eéééérhg Hrušky, toho z televize, tu máš jako kde?“ , v takovém prostředí mi zákazník, který si kupuje Browna připadá jako skutečný intelektuál.
Kniha se mi líbila a příjemně se četla (ano, a teď přijde to "ale")…ale, čekal jsem to trochu víc krvavé a napínavé, Joe sice byl sympaťák a úchyl, ale takový úchyl běžného druhu, kterých na každém rohu potkáte tucet, během knihy sice občas někoho zabije, ale takové ty typy o kterých byste řekli, že si to nikdo nezaslouží víc a které nikomu chybět nebudou, takže se to skoro nepočítá. A Beck? Ta mi byla sympatická snad jen tím, že většinu volného času masturbuje a twitteruje, což já dělám taky, tedy s tím rozdílem, že netwitteruji.
Co mě ale při čtení tvojí knihy neskutečně vytáčelo, byly všechny ty kulturní odkazy na film, hudbu atd., z nichž jsem znal tak desetinu a to ještě dost mlhavě. Nevím, zda jsi skutečně tak neschopná spisovatelka jako Beck a nedokážeš použít jedno normální přirovnání nebo mi chceš vnutit svúj mizerný kulturní vkus a názory, čímž mi tak trochu připomínáš Peach, ale kdybys místo věčného líného masturbování radši ještě vzala do ruky klávesnici a myšku (počítačovou, samozřejmě) a ty blbosti vyškrtala, byl bych ti jako čtenář neskonale vděčný. Proč například mrzačíš postavu Joeho tím, že by měl být dúvěrně obeznámen s Miley Cyrus, vždyť je to chlap, nevyrústal na Hannah Montaně jako ty, a kdo je sakra Paula Foxová? Je to ode mě možná trochu solipsistické, třeba se vám ostatním právě to líbí.Na film Hana a její sestry se ovšem nepodívám, ne protože bych si myslel, že je to špatný film, ale čistě na truc.
„…a ty se procházíš před otevřenými okny úplně nahá. Nahá!. Postávám u vchodu na druhé straně ulice a ty si mě nevšímáš a nikdo si nevšímá mě ani tebe. To jsou sakra všichni slepí?
Ubíhá den za dnem a já začínám být nervózní. Vystavuješ se až moc a není to bezpečné a stačilo by, aby tě zmerčil nějaký úchyl a rozhodl se za tebou jít dovnitř…“
Ta 1* patří nakladatelství Domino za propagaci. Když si představím, co za psí kusy jsem dělala,abych tuhle knížku měla, tak teď nad sebou kroutím hlavou. V našem městě nebyla k sehnání (a to jsou tady 3 knihkupectví), obvolávala jsem známé, kteří pracují ve větších městech, aby mi ji dovezli. A konečně ... nastává okamžik,kdy je ta největší chuť si ji přečíst... a... :-( .... velké zklamání. Tato knížka mě asi naučí znovu chodit do knihovny a domů, do nádherné nové knihovny zvát jen knihy, které za to stojí a zaslouží si ji.K téhle knížce nemůžu napsat nic jiného, než že je mi líto času i peněz, které mě stála.
Ač celkem nerada (měla jsem velká očekávání), přidávám se k menšině, protože mě tahle kniha bohužel zklamala. Začnu ale tím pozitivním: nemůžu říct ani ň proti tomu, jak je knížka napsaná, protože je napsaná skvěle (du forma se k tomuhle typu knihy výborně hodí), autorka podle mého dobře zvládla popis Joeových myšlenkových pochodů, okouzlujícího knihkupce-psychopata vykreslila výborně. Mnohdy mě jeho přemýšlení i pobavilo (např. v pasáži, kdy je v nemocnici vyslýchán a jemu se to vůbec nelíbí a chce jíst šáteček:)). Tím to pro mě s pozitivy bohužel končí. Největší problém jsem měla s tím, že je kniha strašně, ale opravdu strašně, předvídatelná. Nejsou tam žádné překvapivé zvraty, všechno, co se stane, prostě čekáte. To samé se dá říct i o konci, což je opravdu škoda. Doufala jsem, že aspoň ten konec se vyvine nějak zajímavě a budu si moct říct "Tak to jsem fakt nečekala!", ale ne. Nekonalo se žádné překvapení, žádná šokující novinka. Když na to teď zpětně koukám, je to pro mě vlastně jediné negativum celé knížky - zato ale dost podstatné. U thrilleru má člověk mít husí kůži a to u tohoto díla ani omylem. Dávám 3 hvězdičky, a to hlavně za tu du formu (která byla vážně super!) a taky za ten šáteček...... :))
Uf, tak za mě - jako jednu z mála, vím! - fakt NE.
Kniha mě nechytila, nebavila (byť jsem se poctivě snažila), forma "du" je velmi zvláštní - nezvykla jsem si na ni celou dobu, hrdina ujeťák, ostatní mu zdatně sekundují...občas jsem nevěděla, co je skutečnost a co si Joe pouze vysnívá....
Váhal jsem jestli 3, nebo 4 hvězdičky. Nakonec 4, ale jen tak tak. Musím uznat, že se četlo samo, za dva dny přečteno, styl také zajímavý, ale pořád mi v tom nějak něco chybělo. Nějak jsem se nedokázal vžít s hlavním hrdinou, ne s hrdinou ne, ale celkově se světem. Přišel mi nějak moc jednoduchý. Ne problémy, které se řešily, ale jak jako celek fungoval. Popravdě jsem čekal z recenzí a z doporučení něco trochu více "wau", ale to se nekonalo. Takže vlastně 3 hvězdy budou spíše zaslouženější. Ale v knihovně bude tato knížka krásně vystavena.
Nečtu moc ženské autory a ani nevím proč. Ale o této knize a Caroline Kepnes jsem slyšela jen samé superlativy, že jsem po ní prostě musela sáhnout. A rozhodně jsem nesáhla vedle. Ze začátku jsem trochu bojovala se stylem, kterým je kniha psaná (nepamatuji se na knihu, kterou bych četla a byla psaná stejně), ale po několika desítkách stran mě kniha plně vtáhla a du-forma byla velmi sugestivní. Tak proč vlastně dávám "jen" čtyři hvězdy? Je to především kvůli konci, který byl dle mého názoru nejjednodušším rozuzlením (a zároveň širší konec až příliš překombinovaný) a byl předvídatelný, dalo se z něj vytřískat mnohem více. Druhým důvodem jsou postavy. Ne, Joe není sympaťák. Ne, nebudu s ním sympatizovat, protože čte knížky a je knihkupec. Ne, neodpustím Joeovi žádnou vraždu. Za "normálních" okolností bych Beck nesnášela, myslela si, že je kr*va. Ne proto, že by spala s každým na potkání, to je snad každého soukromá věc, ale proto, že je tak snadno ovlivnitelná a velmi snadno "hodí kohokoli přes palubu". Nicméně v této knížce to byla ona, komu jsem fandila. Bohužel, vybrala jsem si špatnou stranu.
Joe je úchyl a stalker. Kniha byla tak přesvědčivá, až se bojím, že ho jednou potkám v reálu. :-D