Tymiánové dopisy
Eve Makis
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284156/mid_tymianove-dopisy-UJK-284156.jpg
4
128
128
Když Katerine zemře babička, zanechá jí po sobě záhadnou krabičku na koření, která obsahuje arménsky psané dopisy a deník. Katerine se vydává na cestu, která ji zavede daleko od domova a hluboko do minulosti. Na Kypru, kam se odjíždí schovat před bolestí ze ztráty milované osoby, se setkává s Arou, mladým Arménem, jenž se jí stane průvodcem nejen po babiččině minulosti, ale i po současné kyperské arménské komunitě. Temné obrazy z období arménské genocidy a následné diaspory, od níž v letošním roce uplynulo již sto let, vyvažuje srdečný humor a postavy, které vám přirostou k srdci a s nimiž se nebudete chtít rozloučit.... celý text
Přidat komentář
V knize se střídají dvě časové roviny. Vzpomínky z deníku jsou smutné, místy velice kruté, nabádají k zamyšlení nad arménskou historií. Líbilo se mi, jak autorka popisuje soužití stárnoucích manželů, jejich příbuzných a přátel. Méně pak romantický příběh z nedávné minulosti. Celkově se kniha čte velmi dobře.
Jedním slovem vynikající. Dávám do Kniha roku 2016. Skvělé vykreslení postav, příběh, který vyvolá slzy i smích. Vřele doporučuji.
Kniha se mi libila, četla se lehce, dejova linka minulosti me naprosto strhla (uvitala bych větší prostor pribehu minulosti), dejova linka současnosti na me působila klasickym romantickym klise "vse se v dobre obrátí".
Myslela jsem, že jednu hvězdičku odeberu za příliš málo stran. Velký příběh mnoha postav by si zasloužil mnohem delší knihu. Ale Tymiánové dopisy voní kořením, barvitě představují arménskou kuchyni a vypráví o úžasných lidech v těžkých dobách.
Knížka, která se velmi dobře čte a ve střídání časových rovin se rozhodně neztratíte. Jenom škoda, že nemá více stránek. Neuškodilo by kdyby se téma trochu víc rozvinulo.
Střídání časových rovin mám ráda. Celý příběh je krásně napsaný, plný lásky i bolesti.
Dvě časové roviny, několik vypravěčů v ich- i erformě a s trochou nadsázky i několik žánrů – brakový milostný román pro ženy, válečné memoáry a hořkosladký humoristický příběh ze života kyperských seniorů. Nejlépe napsaná se mi zdá dějová linka líčící soužití stárnoucího pana X (ať neprozrazuju jeden z dějových zvratů), jeho manželky a arménských přátel. Nepostrádá totiž vtip, ironii a nadhled a já se při četbě spokojeně usmívala pod vousy. Deníkové záznamy naopak vyvolávají husí kůži (a burcují – sakra, co já vím o arménské genocidě kromě toho, že byla?). A nakonec romantika z nedávné minulosti, která je nevěrohodná až hrůza. Skoro, jako kdyby tyhle kapitoly psal za autorkou někdo jiný. Nějak jsem nemohla překousnout, jak důsledně spisovně spolu matka s dcerou hovoří (výraz „baví se“ není na místě). Ale třeba se jen něco ztratilo v překladu.
Kniha se moc dobře čte a je velmi zajímavá. Místy opravdu velmi smutná a drsná. Stojí za přečtení a nejspíš dojde i na další knihu této autorky. Tymiánové dopisy rozhodně nezklamaly.
Rusko, Německo, Čína, Kambodža ... je tolik příběhů, které líčí podobné tragické osudy dětí. O Arménii se v této souvislosti dle mého mluví a píše velmi málo a je rozhodně potřeba vědět ... Přestože je příběh beletrizovaný, byl pro mě zajímavým nastíněním toho, že ani tento národ to v historii rozhodně neměl jednoduché.
Souhlasím s tím, že kniha může být dobře čitelná i pro muže - historické části jsou drsné a syrové.
Limonádové části pro ženy ale budou pánové možná přeskakovat. Zdánlivě nesourodé čtení, ale považuju to za zajímavě zpracované téma. Historicky, i literárně. Aneb jak dát do příběhu několik faktorů, které spolu jsou až nesnesitelné. Přesto to autorka dokázala. Asi si z toho každý vezme to svoje, má své výhody a nevýhody, ale silná místa stojí tak moc za to, že slabá místa autorce ráda odpustím.
Mohlo to být zajímavé a napínavé vyprávění, téměř rodinná sága, s mnoha tajemstvími - ale zkratkovité pojetí (jindy krátkost textu vítám, ale tady to bylo opravdu na škodu obsahu a celé struktuře) neumožnilo dostatečně rozkošatit nadhozené téma a plně zaujmout (aspoň mne - proto jen 50%).
Nádherná kniha, při které jsem několikrát uronila slzu. To jak se střídala minulost se současností mi připomnělo knihy od L.Riley. Určitě doporučuji přečíst.
Tahle knížka mě dostala. Tymiánové dopisy jsou velký doják a na "ženské čtení" jsou překvapivě čitelné i pro chlapy. Mimo jiné právě díky hlubokému historickému kontextu, který velmi přesvědčivě vykreslují. Arménská genocida je něco, o čem toho většina z nás opravdu moc nečetla a co naši turečtí bratři dodnes (pochopitelně) vesměs popírají. Ocenil bych vydavatelství, že se ani nepokusilo doslovně přeložit název "The Spice Box Letters" - Dopisy z krabičky na koření nebo něco podobného? To by přilákalo nanejvýš pipinky a "normální" čtenáře jenom odradilo. Tymián tam fakt není, ale je to aspoň koření používané v arménské kuchyni a název zní "zajímavě". Ad chyby v překladu: obvykle jsem na to hodně háklivý, ale tady jsem nic takového, kvůli čemu bych se zrovna na překlad zaměřil. (Ostatně všimli jste si, že pokud je překlad dobrý, nikdo po něm ani neštěkne? Přitom vždycky je to, co čtete, jazyk překladatele, nikoli autora...:-)) "Kalamáře" jsou poněkud trapný, leč velmi snadno vysvětlitelný úkaz, a jestli mají něco ilustrovat, tak leda nepozornost redaktora a korektora (pokud kniha profesionální redakci měla), nikoli "chyby překladu". Takto dokládané "chyby překladu" spíš zavání hlubokou neznalostí výrobního procesu překladové knihy...
Jsem opravdu ráda, že jsem po této knížce sáhla. Upřímně jsem do teď o arménské genocidě nevěděla a díky téhle knížce jsem si toho o ní i dost načetla. Příběh se mi opravdu líbil. Líčení útrap Arménů je opravdu silné a konec musí aspoň malinko chytnout každého.
Kniha se četla dobře, ale určitě se najde i dost jejích kritiků. Téma nucené emigrace je právě dnes velmi aktuální. V tomto příběhu jde nucenou emigraci Arménů, kteří museli hromadně opustit Kypr, pokud vůbec přežili masakrování tureckou armádou. Deníkové záznamy arménské babičky líčí události z počátku 20. století až do současnosti. Autorka měla určitě dobrý záměr a některé pasáže jsou opravdu krásné a jiné zase srdcervoucí, ale přesto příběh působí trochu roztříštěně a konec je, jak už napsala jedna ze čtenářek, tak trochu jako z červené knihovny. Mě osobně zaujalo drsné líčení genocidy Arménů, o které jsem toho moc nevěděla. Autorka tyto drsné pasáže vyvažuje nejen rodícím se milostným vztahem, ale také sugestivním líčením arménské kuchyně, specialit, které zejména babička uměla fantasticky připravit, takže na své si přijdou i milovníci dobrého jídla. Přiznám se, že mě také zaujaly mnohé kulinářské pochoutky, které dokáže autorka popsat tak, že se sbíhají. sliny. Takže je to takový koktejl srdcervoucích rodinných "ztrát a nálezů", psaný pěkným stylem( až na ty chyby v překladu), který i přes výše uvedené nedostatky rozhodně stojí za přečtení.
Kniha mne zaujala tématem, ale bohužel mne poněku zklamalo její zpracování a o chybách v překladu a překlepech nemluvě. Oparvdu si překladatelka myslí, že někdo pojídá kalamáře? Proč se kniha jmenuje Tymiánové dopisy, když v celé knize není o tymiánu ani prd, zatímco leitmotivem celé knihy je krabička na koření. Zprvu jsem se do knihy ani nemohla začíst a mám takový dojem, že i zde bude na vině překlad. Ovšem s Gabrielovým vyprávěním se to zlepšilo. Konec byl teda pořádnej prvoplánovej doják, ale málem i mně slza ukápla.
Krásný příběh, který nám předkládá kus historie Arménů. Škoda jen, že nemá o pár stránek navíc, jak už píší čtenáři v komentářích pode mnou. Vždy mě fascinovalo, jak lidé dokázali udržet tak silná tajemství až do smrti...
Velice krasna knizka, ale dle meho nazoru by se autorka mohla venovat historii armenie do vetsi hloubky, skoda - souhlasim s Teli9845. Ale jinak doporucuji ke cteni. Vice takovych knih.
Zdrcující hluboké téma, rodinná tajemství, pravdivý příběh. Co mě mrzí je plytkost zpracování. Měla jsem celou dobu pocit jako bych klouzala pouze po povrchu. Psychologie postav průměrná, vypravěč u každé postavy setrval pouze chvíli. Na konci sice vše zapadne do sebe a příběh je opravdu poutavý, ale mrzí mě, že jsem se nedozvěděla víc. Hold 200 stran na takové téma z arménské historie je málo. Ale jinak hodnotím kladně.
Tymiánové dopisy mě bavily, mám ráda téma hledání vlastních kořenů. Zde nás autorka navíc zavede do arménské komunity a jejích problémů, což je pro mne nepříliš známé prostředí.