Tymiánové dopisy
Eve Makis
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284156/mid_tymianove-dopisy-UJK-284156.jpg
4
128
128
Když Katerine zemře babička, zanechá jí po sobě záhadnou krabičku na koření, která obsahuje arménsky psané dopisy a deník. Katerine se vydává na cestu, která ji zavede daleko od domova a hluboko do minulosti. Na Kypru, kam se odjíždí schovat před bolestí ze ztráty milované osoby, se setkává s Arou, mladým Arménem, jenž se jí stane průvodcem nejen po babiččině minulosti, ale i po současné kyperské arménské komunitě. Temné obrazy z období arménské genocidy a následné diaspory, od níž v letošním roce uplynulo již sto let, vyvažuje srdečný humor a postavy, které vám přirostou k srdci a s nimiž se nebudete chtít rozloučit.... celý text
Přidat komentář
Dopisy můžou potěšit na duši, ale také prozradit nikým nevyřčené tajemství.
Katarina spolu s mámou zkoumají věci po nedávno zemřelé babičce a zároveň objevují krabici Neodeslané dopisy, datum bez adresy, k tomu kus jejího dávného života, fotky , lidé na nich už dávno nežijí a přece má Katarina pocit, že závan větru ji přenesl mezi ně. Je tak blízko a minulost je tak daleko.
Vytahují sešit, jazyku ale nerozumí ani jedna . Co se tehdy dělo v Arménii, proč babička ty dopisy psala a nikdy je neodeslala, co stojí v deníku?
Dlouhé putování nejen formou překladu začíná. Připravte si letenky :)
Příběh má také druhou rovinu- píše o arménském masakru na místních obyvatelích. Z pohledu rodiny tehdy mladé Mariam, vlastně ještě malého děvčátka. Nevěděla jestli přežije ani to, že bude jednou mít krásnou dceru a později vnučku ...
Téma pro mě nové a zaujal mě i začátek. Pak jsem se dlouho nemohla začíst a tak to trvalo do konce. Historický příběh smutný, zoufalý a naděje se objeví až po 60 letech.
Pro lepší pochopení příběhu jsem si musela, v průběhu čtení, vygooglit nějaké informace o arménské genocidě, protože jsem o ní nic nevěděla. Kniha popisuje příběh jedné arménské rodiny, poznamenané těmito událostmi. Jde o prolínání dvou časových období, o ztrátu i nalezení. Konec, který nezabrání slzám.
Příběh ze začátku stolení se mi líbil hodně, kdyby byla kniha jen o něm, dala bych 5*. Za ten současný ale musím ubrat jednu* a jednu ubírám za ten přeslazený konec. To na mě bylo prostě moc.
O arménské genocidě jsem se dozvěděla díky arménsko-americké kapele System of a Down a tato kniha mě díky výzvě nalákala dozvědět se o tomto období nejstarší křesťanské země víc . Vyprávěno je velmi nenásilně formou překládání starých dopisů a odhalování tragické minulosti několika arménských rodin. Naštěstí v momentech největších utrpení a ztrát příběh přeskočí do laskavé současnosti a nálada se na chvíli rozjasní. Možná je konec až trošku moc sladkobolný ale i přes to je to jedna z těch knih které ještě dlouho po dočtení nedostanu z hlavy.
Tato knížka mě pořád přitahovala a jsem moc ráda, že jsem po ní sáhla. Životní tragédie a štěstí proloženy skvělou kuchyní a vtipem nedostanu z hlavy ještě hodně dlouho.
Působilo to na mě velmi ukvapeným narychlo napsaným dojmem, jak se říká horkou jehlou spíchnuté, celkově jaksi neprofesionálně napsané.... no nicméně děj nebyl špatný, odehrával se ve dvou časových rovinách... vnučka zkoumá tajemství babiččina života prostřednictvím deníku, který byl objeven až po její smrti, navíc je napsaný v Arménštině, kterou neovládá... vydá se na Kypr, kde nejen odhalí babiččino tajemství, ale najde i svoji lásku... ano je to trochu červenoknihovní, ale nepřekračuje to únosnou mez, zajímavé pro mě byly popisy arménské genocidy a různé kulinářské speciality z této oblasti....
Knihu jsem si koupila od kamarádky jen proto, že je z prostředí Kypru, který s manželem milujeme. Sama bych po ní nikdy nesáhla, bála bych se, že to bude moc drsné. Bylo, ale když už mi bylo ouvej, přenesla mě autorka zpět do doby vypravěčky, tak se mi na chvilku zase ulevilo. Dozvěděla jsem se nové věci z historie, přenesla se zpět na dovolenou a i se trošku podojímala :-) Moc vám Tymiánové dopisy doporučuju.
Velmi dojemný příběh, i přesto, že obsahovala spoustu smrti. Některé části byly méně zajímavé, jiné jsem doslova hltala.
Zajímavé téma, které však formou připomínalo slohovou práci snaživé gymnazistky. Příšerné šroubované dialogy, ploché postavy, limonádový závěr, předvídatelnost.
Odpočinková, ale i dojemná a zajímavá kniha. Netušila jsem že se tohle všechno dělo na celém světě. Nějak se na genocidu v mém dějepise zapomnělo. Škoda že se celá rodina nestihla setkat. Líbilo se mi to.
Nádherný příběh, u kterého jsem polovinu probrečela, tak silný, skutečný, bolestný a poutavý. Je v něm kus naší historie, o které jsem netušila, jak moc byla krutá… Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Zajímavé téma, seznámení se specifickou kulturou a dokonce jsem se v jednom místě rozplakala...takže ano, tahle kniha se mi poměrně líbila...
Bylo to velmi smutné čtení o smutné době. Začátek výborný, ale ke konci už mi to hodně připomínalo americký slaďák a finální happyend už byl na mou náturu příliš. Z mého pohledu knížce spíš ublížil než pomohl. Škoda.
Opět jedna z mála knih, která mě naprosto pohltila a já ji přečetla za jediný den. Neznám dějiny arménů a už vůbec nic nevím o exodu a genocidě, která na nich byla spáchána. Strašně moc se mi líbilo, ale jejich lpění na tradicích a hlavně jejich dodržování, ráda bych někdy ochutnala všechny národní speciality o kterých byla v knize zmínka a na které mám teď obrovskou chuť :-).
V knize se střídají dvě dějové linky, pro mě jedna zajímavější než druhá. Jsem opravdu moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Doporučuji!
Hezký, čtivě napsaný příběh o pátrání po rodinné minulosti. Líbilo se mi, jak se postupně rozvíjí všechny dějové linky. Líbila se mi Gabrielova "zabedněnost", snaha nepouštět si do života nic cizího. Mariamina odvaha a Katarinino odhodlání. Láska byla příjemný bonus v příběhu.
Krásné, smutné, veselé, prostě to má v sobě úplně všechno. A z toho jídla bych ochutnala nejraději také všechno.
Opět dobře vyprávěný příběh z Arménie- země pod Kavkazem, o které nic nevím. Nevím nic o exodu arménců, o jejich pronásledování a tradicích.
Ale díky této knize aspoň něco málo z historie a už hledám na mapě...
Tymiánové dopisy ukazují část historie arménského národa, genocidu ve 20.století. Zároveň je příběhem a důkazem toho, že lidé dokáží v sobě nalézt obrovskou vůli přežít, i když zrovna nejsou dobré časy.
Román je čtivý nejenom díky stylu autorky, ale také krátkým kapitolám. To má bohužel za následek pocit, že příběh utíká rychleji než byste chtěli.
Střídájí se zde pohledy mezi Mariam, Katerine a Gabrielem. Příběh začíná deníkovým záznamem roku 1915 a současností roku 1985.
Dozvídáme se o arménských tradicích, zvycích a hlavně o jejich tradiční kuchyni. Kniha je plná lákavých receptů a věřte, že se vám budou sbíhat sliny.
Tymiánové dopisy jsou silným příběhem s velkou emoční jízdou okořeněnou jemnou dávkou humoru. Moc se mi líbila scéna s Jennifer v arménském klubu, kde její účes Gabriel označí za artyčok v arménštině a ona mu rozumí.
Postava Katerine má jedinou a vlastně i nejdůležitější roli. Propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Bohužel si ale nezískala tolik mých sympatií, jak jsem si od prvních stránek myslela.
Román není pro slabé povahy. Jsou zde vykresleny detaily krveprolití i nejniternější pocity ztráty, smutku a hlavně bolesti hlavních postav.
Příběh se mi zaryl hluboko do kůže a jen tak na něj nezapomenu. Doporučuji i vám si knihu přečíst. Já se tak dozvěděla něco málo o dalším kousku historie a knihu zařazuji mezi jedny z nejlepších knih tohoto roku, co jsem měla možnost číst.
Chci poděkovat Nakladatelství Argo nejen za poskytnutí výtisku v rámci #spoluprace, ale taky za to, že takové knihy vydávají. Na historii, tu dobrou i tu špatnou, bychom neměli nikdy zapomenout.