Typographia 3
Oldřich Hlavsa , Karel Wick , Jiří Šetlík
Kniha navazuje na publikace Typographia a Typographia 2, s nimiž vytváří uzavřený celek, liší se však od nich jak koncepcí, tak uváděnými novinkami z oblasti písma i typografie. Shrnuje poznatky a zkušenosti moderní polygrafie ve vztahu k fotosazbě, přináší ukázky nových abeced pro fotosazbu a hodnotí je z hlediska další práce s touto polygrafickou technikou. Ukázky typografického řešení úprav knih a tisků jsou zaměřeny na známá díla naší i světové literatury. Určeno čtenářům se SŠ i VŠ vzděláním z oboru polygrafie, tyografie, užité grafiky, výtvarného umění a knižní kultury.... celý text
Přidat komentář
Kdo měl v ruce Typographii 1, Typographii 2, nemůže nevzít do ruky Typographii 3. Tato trilogie je Opus magnum Oldřicha Hlavsy, génia české knihy, který v každé realizaci přemýšlí oi tom, jak to udělat jinak, zajímavě, nově, ale čistě a ve vztahu k textu knihy, kterou upravuje. Krásným příkladem je mimochodem knihy novinových článků Karla Čapka Na břehu dnů (1966), která je celá zalomena jako noviny a její přebal jsou složené Lidovky...Nádhera.
Ale zpět k této tečně za trilogií. Tento díl nenechá nikoho na pochybách, že typografie je výsostný umělecký obor. Za skvělý považuji experiment, ke kterému Hlavsa vyzval své kolegy typografy Milana Jaroše, Ľubomíra Krátkého, Václava Kučeru, Jiřího Rathouského, Jana Solperu, Josefa Týfu, Rostislava Vaňka a Zdeňka Zieglera, kterým zadal obálku na Goethova Fausta. A všichni udělali svou variantu a ty v knize vedle sebe defilují. Takže člověk žasně, co to znamená výtvarný výraz, jaké možnosti knižní úprava a obálka má, jak to pokaždé posouvá knihu trochu někam jinam, i když jde stále o jednoho Fausta.
Takže nevím, kde je pan Hlavsa pochován, ale budu-li to vědět, půjdu se mu poklonit.