Tyranie okamžiku
Thomas Hylland Eriksen
Koho by před čtvrtstoletím napadlo, že všechny skvělé technologie vynalezené k úspoře času povedou posléze k naléhavému pocitu, že času máme stále méně? Tímto novodobým problémem se ve své publikaci zabývá a řešení hledá norský sociolog a antropolog T. H. Eriksen, autor řady odborných i populárně-vědeckých publikací. Nesmírně zajímavá a inspirativní kniha vyšla poprvé v roce 1998 a záhy se dočkala řady dalších vydání i zahraničních překladů... celý text
Přidat komentář
Super krátká ale výstižná kniha, která si pokládá otázku, co s naší společností udělali technologie. Mnoho zajímavých a sociologicky relevantních postřehů.
Jakkoliv s autorem ve většině souhlasím, hodnotím knihu nízko za její rozvláčnost. Obsah se dal shrnout do krátkého článku, což nota bene autor v závěru díla udělal. Zbytek je celkem zbytečné mlácení prázdné slámy, oficiálně nazývané jako obvykle - 'filisofické úvahy'. Paradoxně sám autor konstatuje, že je škoda plýtvat 'pomalým časem' na zbytečné knihy. Sám ale přesně takovou vytvořil.
Suma sumárum - doporučuju přečíst pouze závěrečné shrnutí. Nedozvíte se sice nic, co byste už nevěděli, ale je dobré připomenout si metody, jakými se dá ochránit onen vzácný pomalý čas. To ovšem neznamená, že budeme v situaci, kdy bychom tato pravidla mohli aplikovat.
Kniha o stále se zrychlujícím světě a o tom, že na některé věci je potřeba čas, který rychlý svět nedokáže nelézt. O tom, že vyžadujeme stále více vjemů. Rychlost je návyková jak po ekonomické, tak po psychologické stránce. Vynucuje ji konkurence, a proto nemáme na výběr. O pomalé věci nás systém připravuje (rodina, čas vytvořit si správné názory - ty v rychlé době spíše přejímáme, čas na hluboké myšlenky a věci, které je třeba rozmýšlet delší dobu a důkladněji). Rychlá doba přeje povrchnosti. Podle knihy je nutné rozlišovat mezi tím, kde je rychlost na místě a kde nikoliv. Kniha je sama o sobě pomalejší (ale má velkou pravdu)- je to zde na místě?
Pomalý a rychlý čas - akcelerace globalizace a pokroku - přetlak informací.
O tom všem a dalších věcech souvisejících píše autor v knize, která svou šíří obsahu výrazně předčí šíři v počtu stran.
Heslovitost mé první věty tohoto příspěvku prozrazuje, že i já jsem otrokem času - i já jsem součástí a spolutvůrce tyranie okamžiku.
Ano, opravdu je to kniha hodna zamyšlení. Není asi nic s čím bych s autorem nesouhlasila. Nicméně, kniha je tenká a mohla by být ještě tenčí. Na mě tam bylo příliš "vycpávacích keců" ve kterých hlavní myšlenky trochu zapadají.
Kniha hodna zamyšlení. O tom, kolik máme věcí údajně zvyšující naši efektivitu, ale proč jsme pořád tak uhonění a nestíháme? Proč jsme ve stresu? Zřejmě bych vinu tolik nepřisuzovala zrychlené době, tak jako faktu, že lidé mají strach, aby se uživili, a proto honí mnoho zajíců. Teď sice máme flexibilní pracovní dobu a všudypřítomné mobily, ale kdysi byly čtrnáctihodinové šichty v továrně, nevolnictví a dřina a kopa dětí, které musely taky robotovat. Nějak si neuvědomuji čas, kdy se lidé měli vyloženě pohodově.
Z dnešního pohledu hodně zestaralá kniha, čehož si je však autor sám dobře vědom a několikrát to v knize zmiňuje. ZaS to vystihl úplně přesně, mohl by to být článek a předal by informaci úplně stejně. V době, kdy kniha vyšla možná mohla někoho "šokovat" nebo mu pomoci se zvládáním tehdy nové doby, ale pro někoho, kdo je nucen se v této informační době pohybovat, kniha nenabízí nic nového.