U Božího mlýna
Josef Beránek , Ladislav Heryán
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393681/bmid_u-boziho-mlyna-D81-393681.png
5
68
68
Knižní rozhovor s populárním katolickým knězem, který miluje rockovou hudbu. Život kněze Ladislava Heryána je plný paradoxů. Připravoval se na dráhu misionáře, ale působí v nejateističtější zemi Evropy. Je doma mezi salesiány i mezi kamarády z undergroundu. Je introvert, ale vystupuje na rockových festivalech s kytarou a Biblí v ruce. Věří v Boha, který přesahuje všechny naše představy, a přece touží po setkání s námi bez ohledu na to, kdo jsme. A o tom všem je rozhovor, který s ním vedl publicista Josef Beránek U Božího mlýna.... celý text
Přidat komentář
Skvělý knižní rozhovor. Jednak představí zajímavý životní příběh, v závěru především Heryánovy nesmírně inspirativní a osvěžující myšlenky, názory a přístup k víře.
Nejde jinak než plný počet hvězdiček. Otázky a odpovědi jsou vhodně a smysluplně vybrané, kniha se krásně četla a byla nesmírně obohacující. Láďa Heryán je mimořádně vzdělaný člověk, který zůstal skromný a vnímavý vůči ostatním. Z knihy čiší jeho dobrota a bezelstnost, moudrost i životní zkušenost.
Láďa je pro mě asi největší osobností, kterou jsem kdy potkala. Hrozná "bedna" a přitom neuvěřitelně skromný a lidský. Knížku jsem zhltla za 2 dny, ale vracet se budu pořád. Stačí otevřít kdekoliv a vychutnávat.
Kdyby to šlo, dám 10*...přesně knížka, kterou jsem potřebovala přečíst. Forma mi sedla mnohem víc než "exoti a stopaři"... Láďa Heryán nás provede svým životem s Bohem..od dětství, od počátku, hledání, rozvíjení svého vztahu s Ním a zároveň i svým putováním Českou republikou, studiemi v utajení, prací s lidmi, působením a studiemi v Itálii, nahlédneme pod pokličku saleziánům i Sestrám matky Terezy..a mnohem, mnohem víc...třeba nahlédneme do křehkých duší nejen undergroundových ikon...zjistíme, jak to má se zpěvem, kytarou, vystoupením na veřejnosti, pivem, rockem..prostě všechno, co vás jen napadne (ano, i na ženy a celibát dojde...)
Plno myšlenek, které jsem potřebovala slyšet. Laskavost, vstřícnost a velkorysost v praxi. Pochopení, kudy vede má cesta. A jaké jsou mé talenty a povolání. Děkuji !!!
" Předně si myslím, že náboženství je skutečně prostředek k tomu, aby člověk mohl být lepším. Náboženství má přirozeně smysl jen tehdy, okud existuje Bůh. Avšak už samotný fakt, že lidé nějaká náboženství vyznávají, je dokladem toho, že se potřebují nějak vyrovnat s tím, co je přesahuje. A pokud člověk náboženství potřebuje, není už to samo dokladem, že Bůh existuje ? Úkolem náboženství je pomoci se člověku rozvinout se ve všech směrech, včetně toho náboženského. Máme-li rozlišovat mezi různými náboženskými tradicemi, tak bych byl opatrn na náboženství, které se míjí s lidskými hodnotami, takové náboženství je falešné. Když si někdo bude myslet, že ve jménu Boha může zabíjet, tak jsem přesvědčen, že je to náboženství zneužité. Opravdové náboženství člověk rozvíjí v soucitu, velkorysosti a v životě s druhými lidmi. Jinak je to náboženství pokřivené, a to na základě pokřivené ideje Boha, kterého vyznává...."
"Já si proto myslím, že Ježíš od svých následovníků očekává právě toto. Aby on byl veškerým jejich skutečným bohatstvím, aby žili a jednali v jeho jménu, a lidé v jejich okolí skutečně mohli vstávat a chodit, byť ne ve fyzickém smyslu. Spása přece není něco, co přijde na konci života. SPása je to, co mi umožňuje jít večer spát s tím, že se mohu těšit na ráno, protože můj život má smysl. To je spása. Protože to, co bude na konci života, je jenom jakoby protažením toho, co je dnes. Já na konec života nečekám jako na nějaké vysvobozenítady z toho hrozného světa. K čemu by ten život byl ?"
a mnoho dalších. Rozhodně jsem tuhle knihu nečetla naposledy...doporučuji !!!
Velkorysost a milosrdenství, to jsou dva motivy, k nimž kniha často zabrousí. Jinak jde o obvyklý životopisný rozhovor, dobře čitelný, představuje Láďu Heryána jak v obvyklé formě curricula vitae od dětství po dnešek, tak i z mnoha aspektů jeho současných aktivit. Cítil jsem z knihy určitou nesmělost a plachost, skromnost (hraničicí s podceňováním se) a pokoru, tak i jakýsi smutek nad "nevyužitím hřiven" obsáhlého studia a osobního potenciálu vůbec. Oceňuji otevřenost osobní výpovědi, pro introverta to je velké vydání! A skláním se před jeho odvahou být svůj, autentický.
Dobře vedený, čtivý a moc zajímavý rozhovor s katolickým knězem a salesiánem, který je tak trochu "partyzán", jak sám říká. Leccos může být pro mnohé křesťany provokující, ale to je jen dobře. Sama se také úplně se vším, co LH tvrdí, neztotožňuji, ale většina jeho myšlenek a názorů je pro mě velmi inspirativní a obohacující. Obojí vlastně asi souvisí s tím, že Láďa je duchovně "někde jinde" (tj. mnohem dál) než většina věřících. On má skutečně živou víru. To bylo vidět třeba na jeho odpovědi na otázku ohledně hledání Boží vůle. Láďa ji hledat nemusí, on ji prostě přirozeně žije. Nepotřebuje k tomu žádné návody, nemusí to nijak řešit apod., ale myslím, že "běžní" věřící jsou na tom jinak a na rozdíl od něj návody, pravidla atd. potřebují.
Hodně se mi líbily výklady biblických pasáží, je vidět, že LH nestudoval tu neuvěřitelně náročnou školu v Římě nadarmo, je na Bibli fakt odborník. (Zaujal mě třeba nezvyklý pohled na starozákonní příběh o obětování Izáka: z hlediska tehdejší doby na něm nebylo šokující to, že Bůh chtěl dětskou oběť, protože to bylo tehdy normální, ale naopak to, že tuto oběť nechtěl!)
Na rozdíl od ostatních čtenářů mě tato kniha neoslovila. Ladislav Heryán je jistě duchovně bohatý člověk, ale nedokázal jsem se naladit na stejnou frekvenci, přestože jsem se hodně snažil. Očekával jsem více konfrontačních či "problémových" témat víry a odpovědi renomovaného kněze, např. na otázky typu proč bůh na světě dopustí tolik zla apod. Podstatná část knihy je tvořena životopisem pana Heryána, dále jeho pedagogickou činností, názory na politiku, rockovou hudbu, kulturu, církev. Měl jsem pocit, že autor, kamarád pana Heryána, nechce příliš zacházet do detailů a chybí zde jistá novinářská šťouravost. Výsledkem je takové povrchnější povídání. Celkově pojetí víry pana Heryána mě nepřitahuje, mnohem bližší je mi Marek Vácha.
Zajímavá kniha, trochu jiný pohled na kněze, který není jen důstojným pánem stojícím u oltáře, ale také člověkem....
Čtivý rozhovor, ve kterém se autor nám čtenářům dává plně na milost i nemilost... Nejsilnější pasáže pro mne byly, ve kterých naznačil výklad pár míst Bible a taky autorův zápas se zamilovanosti. Láďo, hluboce smekám!
Poutavé a inspirativní čtení. Zajímavé názory, které mi jsou blízké - bližší než mnohé, které jsem slyšela jindy a jinde. Byl mi sympatický důraz na velkorysost a milosrdenství. Ke knize se budu s radostí vracet.
Autor v knize vydává svědectví o svém životě s Bohem a lidmi. Otevřeně se snaží vykreslit, jak v žádné situaci není sám, a tak chce pomáhat těm, kdo touží prožít smysluplný život ve svobodě a lásce.
Nezalekl se překážek v začátcích, kdy musel opustit vIast, ale jak sám píše, stokrát více dostal.
Vážím si jeho otevřenosti a upřímnosti a přeji jemu i těm, kdo jej budou potřebovat, aby je to vzájemně obohatilo.
„Někdo chápe víru jako podle mne klamnou jistotu, že když budu dělat to a to, tak se stane to a to. Když budu dodržovat všechna ta přikázání a budu chodit pravidelně ke zpovědi, tak bude všechno jasné, protože jsem splnil všechno, co jsem měl splnit. Takže mám odůvodněnou jistotu, že dojdu ke spáse. Ale právě tento způsob vztahování k Bohu Ježíš přišel vyzvat na souboj. Protože to není nic jiného než to, co byla služba chrámu, akorát že namísto jeruzalemského chrámu se vystavěl chrám z toho ideového systému.“
Kdybych měl rozdávat pomyslné Oscary osobám, kteří zásadně zasáhli do mého života, tak bych na otce Heryána nemohl zapomenout – v kategorii „Lidé, které neznám osobně“ by byl favoritem na hlavní cenu :-)
To jako vážně. Většinu dospělých let jsem strávil jako věřící s heslem „Bůh ano, církev ne“ (které je v knize, mimochodem, ohodnoceno jako mylné a ne-křesťanské), protože by mě nenapadlo, že to s mými životními postoji lze jinak. Otec Heryán mě svým vykročením do „mého světa“ zbavil ostychu a obav a já tak mohl objevit novou dimenzi svého života – fungování v katolickém společenství.
(A je mi strašně líto, že podobných kněží není víc, protože tuším, že všelijakých váhajících hledajících může být mnoho. Mohli by si být s církvi vzájemným obohacením, ale cestu k sobě nenajdou, protože se navzájem nemají v zorném poli, protože nemluví stejnou řečí. Nenajdou se. Jak se zpívá: „Sme dvaja slepci a rukou šmátrame do tmy po tom druhom“)
Prostřednictvím jednoho pozoruhodného osudu získáváme vhled do života tajných řeholníků za totality, do pocitů emigranta v Evropě, navrátilce do Čech. A věčného outsidera, který je neustále zároveň jak vevnitř, tak zároveň trochu vně. Je to zajímavé samo o sobě a je to zajímavé i jako svědectví o době. Je to působivé čtení, naplňující, inspirativní, bez prázdných míst. Důležitou roli v tom hraje i Josef Beránek jako vnímavý a poučený tazatel – místy je to víc rozhovor dvou přátel, než dialog mezi novinářem a teologem.
Myšlenkový svět otce Heryána znám z jeho předchozích knížek, mnohé názory zde sice rozvíjí a zpřesňuje, ale v principu je to opakování již napsaného. Ale to nemá být výtka. Vlastně právě naopak – návrat do důvěrně známého prostředí je uklidňující. Jsem rád, že se nemění, že je stále tak tolerantní a otevřený a soucitný, tak ... paní Chesterton píše „průzračný“, ano, to je myslím výstižné.
Emotivně nejsilnějším momentem byla pro mě pasáž o nerealizovaném milostném vztahu. Tato Sophiina volba byla sice popsána věcným jazykem, ale bolest (umocněná vědomím faktu, že ublíží i milované osobě) je tam téměř hmatatelná. Pro mě to byla silná připomínka toho, jak mnoho toho kněží musejí obětovat pro svoji službu.
A hlavně ta pokora. Pokora a skromnost: „Mám v sobě tolik plevele proto, abych soucítil s druhými lidmi, abych vůbec měl šanci jim porozumět. Jak bych se k těm lidem s nejrůznějšími bolestmi mohl přiblížit, kdybych nebyl zaplevelený?“
Rád se předvádí, rád se poslouchá, je namyšlený, přesvědčený o své duchaplnosti a neodolatelnosti ... to je Heryán, plejbojský narcis ...
Ládisova otevřená "zpověď". Ne, že by na osobní setkání nebyl otevřený. Je zcela přirozený. Je důkazem, že "těžký introvert" může předstoupit před velké množství lidí a promlouvat k nim a oni si z toho často něco důležitého odnesou :-) Ale teologickým pasážím rozumím jen velmi ztěžka :-))
Průzračný člověk s pestrým životem. V rozhovoru je znát, že oba muži k sobě mají blízko. Skalákův úvod je přesně na míru. Fotografie dokonale doplňují právě to věrohodně lidské poselství.
Všechny jeho rodinné i osobní bolestné peripetie se v závěru skládají do osobnosti se zralým a zdravým vztahem jak ke kněžství, tak k Bohu jako životnímu prostoru.
Upřímně jsem se právě zmiňovaných trenýrek malinko obávala, ale před Ladislavovou střízlivostí a věrností se skláním. Prostým vyprávěním nastínil časté obtíže řeholních i jiných společenství po pádu totality. Přála bych všem kněžím daleko větší úctu k lidské zranitelnosti od jejich okolí . . .
Celý rozhovor je úžasným svědectvím o konkrétní době. Zároveň o autentickém hledání osobního nasazení pro přiblížení pravdivosti a smyslu života. Tak jak to sám, někdy s radostí jindy s bolestí, prožívá.
Asi ve mně zůstanou rezonovat jeho takzvaně věřící a takzvaně nevěřící stejně jako mnohé jemné větičky na téma jisté samozřejmosti vztahu důvěry. A určitě se budu k jednotlivým částem vracet.
"Chtěl bych ukazovat Boží existenci na životě lidí. I když třeba oni sami o ní nevědí. To mě přitahuje."
Josef klade velmi zajímavé, inteligentní otázky a Ladislav na ně nečekaně upřímně a otevřeně odpovídá. Chápu, že ho Dominik „moc nemusí“.
Pro mě má příběh tohoto neortodoxního kněze ještě jeden půvab. Opět mě zavedl do rodné Ostravy a připomenul mi krajinu dětství a mládí. I když jsme prožívali naprosto rozdílné osudy, v rozdílných prostředích, jako vrstevníci jsme žili ve stejné době. A já mohla vzpomínat a srovnávat.
Moc příjemný rozhovor s inspirativním člověkem, Kterým Ladislav Heryán bezesporu je. Velmi se mi líbily jeho názory na víru a vnímání Boha, postoje k lidem a jeho laskavý a neodsuzující nadhled.