U Hitlerova stolu
Rosella Postorino
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419617/bmid_u-hitlerova-stolu-1Ye-419617.jpg
3
49
49
Teprve ve svých devadesáti letech přiznala poslední z Hitlerových ochutnávaček, Margot Woelková, co během války dělala. Jejím příběhem se Rosella Postorino inspirovala při napsání strhujícího románu, který v Itálii obdržel řadu cen a byl přeložen do mnoha jazyků. Německo, rok 1943. Mladá Rosa odjede po smrti rodičů z rozbombardovaného Berlína na venkov, k rodičům manžela Gregora, který bojuje na ruské frontě. Tam ji spolu s dalšími devíti ženami najmou na práci ochutnávačky pro Adolfa Hitlera. Dvakrát denně musejí dívky hrát smrtící ruletu a ochutnávat pokrmy, které míří na vůdcův stůl. V neustálém strachu ze smrti vznikají mezi ženami pevná, i když ne vždy harmonická pouta. Nejednoznačný je i Rosin vztah k nadporučíku Zieglerovi, který v mladé dívce začne vzbuzovat kromě strachu i touhu. Rosella Postorino odvážně proniká do nejednoznačnosti lidských vztahů a potřeb a klade si otázku, co znamená být a zůstat člověkem. Vypráví neuvěřitelný osud ženy v pasti, bezbranné vůči násilí v okolním světě, a přesto plné mládí, vášně a touhy po přežití.... celý text
Literatura světová Válečné Historie
Vydáno: 2019 , Mladá frontaOriginální název:
La Goûteuse d'Hitler, 2018
více info...
Přidat komentář
Pro mě docela zklamání. Příběh mě příliš nenadchl, závěr mi přišel hodně uspěchaný a bez dotažení některých dějových linek. Ohledně tématu Hitlerových ochutnávaček doporučuji raději sáhnout po knize Ochutnávačka od V. S. Alexandera, ta byla opravdu skvělá.
Zase další silný příběh, ale z jiného úhlu pohledu. Vypráví o tom, že se i k ochutnavačkám chovali nacisté hodně špatně. Tyto ženy se v tak těžké době měly na rozdíl od ostatních velmi dobře, ale stejně na některé mohla čekat smrt v jídle, které museli ochutnat, aby se Vůdci neco nestalo.
Příběh Rosy a dalších žen zaměstnaných jako ochutnavačky Vůdce.
Mně se kniha moc líbila !
Po dvou knihách, co se opravdu nepovedly, jsem ráda za tuto volbu.
Kniha mne trochu zklamala. Nebyl to úplně ztracený čas, ale očekávání bylo jiné. Byl to víc zmatený román, než historie.
Když jsem se pouštěla do čtení této knihy, očekávala jsem, že se dozvím nějaké zajímavosti i z pohledu Němců.
Námět byl výborný, ovšem jsem měla s knížkou šílený problém - nemohla jsem se začíst, některé pasáže pro mě byly natáhnuté, vleklé a častokrát jsem se přistihla, že kolikrát v hluchých místech mám co dělat, abych udržela pozornost u knihy.
Příběh je se zajímavým námětem, nicméně jsem se v něm chvílemi ztrácela.
Přečtena za tři dny, opravdu se mi líbila, mírně nostalgická, jen ty skoky v čase prostě nemám ráda.
Námět je určitě zajímavý, ale zpracování hodně zdlouhavé a byla jsem ráda, že jsem už na konci.
Čtu tady všechny ty komentáře a nemohu souhlasit s nikým. Mně se kniha moc líbila, dobře se četla, měla zajímavý děj a byla napínavá, člověk nevěděl, jak vše dopadne. Je to určitě zase příběh z té “druhé” strany. Četla jsem tolik knih o holokaustu, takže tato kniha je zase pohled z té strany druhé. Takže za mě skvělá knížka.
Z knížky mám trochu smíšené pocity. K hlavnímu tématu práce ochutnávačky tam toho moc nebylo. Spíše to bylo o pocitech a spolupráci žen v těžké době. Ale líbil se mi přístup autorky k řešení težkých témat např. potratu. Čekala jsem od toho něco naprosto jiného, ale i tak jsem ve výsledku spokojená.
Čekala jsem asi něco jiného. Příběh nemá vůbec žádný spád, chvilkami jsem se ztrácela... Číst se to dá, ale celkový dojem nic moc.
Četla jsem už spoustu knih z války a období holocaustu. Tohle téma bylo ale jiné, z úplně jiné oblasti. S chutí jsem se pustila do čtení, ale ve finále bych řekla, že jsem čekala něco víc, možná víc akce, zajímavější a propletenější děj.
Kniha se mi moc nelíbila, čekala jsem, že to, už dle názvu, bude něco jako "Ochutnávačka" ale o ochutnavaní tam bylo příliš málo...
Čekala jsem trošku víc děje a víc napětí. Občas mě knížka nudila. Ale téma je určitě zajímavé.
Tato kniha mne od počátku oslovila nepříliš frekventovaným námětem Hitlerových ochutnavaček, o kterých se po dlouhou dobu ani nevědělo a i dnes je jejich role v dějinách nacismu spíše mytická a sporná - neexistují totiž přesné historické důkazy, že by tyto ženy někdy pracovaly ve službách Hitlera a ochutnávaly pro něj pokrmy. Z jednoho novinového článku údajné Hitlerovy ochutnávačky se však stal příběh, který poměrně zdařile zpracoval americký spisovatel V. S. Alexander ve svém románu Ochutnávačka. Zatímco jeho kniha měla spád a příběh působil reálně, román U Hitlerova stolu na mne působil námětem i zpracováním příliš amatérsky, nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem pocit, jako by ho napsala čerstvá absolventka kurzu tvůrčího psaní. Možná je to pouze můj pocit, ale vadil mi styl i jazyk, který autorka pro svůj příběh zvolila, přičemž v poslední části románu jsem byla naprosto zorientovaná - hlavní hrdinku zachrání před koncem války její nacistický milenec tím, že jí zajistí místo ve vlaku do Berlína a najednou příběh skočí do doby o více než čtyřicet let později, kdy jede Rosa navštívit svého bývalého umírajícího manžela s nímž jí toho zbývá ještě hodně k vyřešení. Kniha byla podle mne velmi slabá, kompozičně chaotická a zápletkou naivně předvídatelná, až na ten zamotaný závěr, a proto jí dávám tři hvězdy.
Rozpačité a rozporuplné pocity: první půle čistě ženský příběh v kulisách vzdálené války a v relativní blízkosti Hitlera; v druhé půli se styl a záběr zásadně změnil, popisoval se atentát na Hitlera a pak hlavně poválečné zážitky hlavní hrdinky, velice na přeskáčku a zmatečně.
Autorka využila "oblíbeného" tématu války a napsala svůj román na základě jediného článku v novinách o ženě, která v devadesáti přiznala, že byla jednou z Hitlerových ochutnávaček (autorka se s ní nesetkala, nezískala víc informací, takže si příběh v podstatě musela vymyslet).
Válka vyjma bombardovaného Berlína na začátku a manžela na frontě v průběhu není vlastně nijak zvlášť přítomna. Hlavní hrdinka žila u manželových rodičů a pracovala jako ochutnávačka, takže celou válku nestrádala a ještě slušně vydělávala. Nezažila žádné ústrky, ani strach, pouze v souvislosti s principem své práce a svým podváděním.
Autorka proto zřejmě usoudila, že musí přidat něco z historie, takže velmi podrobně popisovala atentát na Hitlera v jeho doupěti, což bylo značně rušivé: hrdinka s ním neměla co do činění, jen jí tím skončila práce, podrobnosti nemohla vědět ani dlouho po činu, takže vlastně vyprávění se rázem posunulo ve své perspektivě.
Vůbec byla hlavní hrdinka vylíčena nejednoznačně, především zcela bez emocí (smrt matky při bombardování Berlína, prakticky vedle sebe, zvládla jako studený balvan). V době příběhu věděla jan málo o skutečném dění ve vedlejším doupěti, v Německu i na válečné frontě, ostatně ji to ani nezajímalo. Přesto autorka do jejího myšlení protlačovala nevěrohodně názory, hodnocení a informace, které prostě nemohly pramenit z aktuálně dostupných zpráv (postup na frontě, koncentrační tábory). S Hitlerem se samozřejmě nesetkala a věděla o něm z propagandy stejně jako kdokoliv jiný, vyjma podrobného jídelníčku.
Jako román i jako zdroj informací o době proto nehodnotím víc než 50%.
Mně se líbila. Sice to ochutnávání tam nehrálo úplně prim, spíše to bylo o pocitech, o tom, jak se spolu musely sžívat ženy, které neměly nic společného, ale četla se dobře.
U Hitlerova stolu
Zajímavé téma, dobře zpracované, žádné zbytečně vyhrocené situace.
Působí vcelku realisticky.