U mrtvých na barvě kůže nesejde
Vernon Sullivan (p)
Autor ve svém druhém sullivanovském románu provokujícím způsobem líčí problémy bělocha, který je přesvědčen, že má v žilách část černošské krve. Příběh sám – sex, krev a smrt – je na štíru s morálkou, je však dobře zkonstruovaný a výrazně antiliterární; v doslovu si autor vyřizuje účty s kritiky své první knihy.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , PasekaOriginální název:
Les Morts ont tous la même peau, 1947
více info...
Přidat komentář
V podstate obligátna drsná detektívka zo starej školy, nebyť zaujímavej zápletky a myšlienkových pochodov hlavného (anti)hrdinu. Napriek tomu (či skôr vďaka tomu) sa mi Vernon Sullivan pozdáva ako autor viac, než "klasický" Vian. Tak ako onak to však zrejme nikdy nebude môj šálok kávy, Boris pre mňa vždy ostane predovšetkým talentovaným trumpetistom a spevákom.
¨
Lehce a svižně napsané ve stylu černého románu s úmyslem provokovat, což se povedlo. Vian byl možná nějak fascinován "bílými negry", proč by jinak psal tuto knihu a před ní ještě provokativnější a drsnější Naplivu na vaše hroby. Velmi dobrý je i doslov, v němž se obrací ke kritikům a suše konstatuje: "Kritikové, vy jste krávy."
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
1994 | Pěna dní |
2005 | Naplivu na vaše hroby |
2009 | Srdcerváč |
1994 | Podzim v Pekingu |
2000 | Červená tráva |
Parádní drsná škola, v níž roli osudu představuje rasa - ale krev se vaří, ať je ukrytá pod jakoukoli kůží.