1947
Mike Mignola , Joshua Dysart
Příběh nové souborné knihy těsně navazuje na události devátého svazku s podtitulem 1946. Vše začíná objevem vlaku plného mrtvých nacistů, jimž kdosi z těla vysál veškerou krev. „Agenti Úřadu mají brzy zjistit, že na světě existují mnohem temnější síly, než si dosud dovedli představit. Profesor Bruttenholm shromažďuje již tak zdecimované muže a zahajuje vyšetřování, jež je dost možná od samotného začátku odsouzeno k neúspěchu.“... celý text
Přidat komentář
„Proč musíte
neustále vše
kazit tím,
že mezi nás
berete smrtelníky?“
„Člověk, kterého nezajímá umění, je svým způsobem mrtev.“
Jo, příběhy Mike Mignola prostě umí. Jenže, tím, že má několik osobnostních linií příběhů, mi celkem nadzvedává mandle. Tak že, než se vlastně dostanu ke třetí a závěrečné knize o válce s žábami a ohrožení světa, (Spálená země) musíme se nejdříve „opět“ přesunout do minulosti. Tentokráte do roku 1947. Ten samozřejmě nepřímo přímo navazuje na děj z knihy „1946“. A kniha „1948“ zase bude navazovat na tuto. Ale nepředbíhejme, ať to nevypadá, že se na to těšíme.....
Citát: Má něco do sebe....je mužný, drsný a podle očí to není žádný hlupák.
Vzhledem k tomu, že jsem zase o pěkný kus v minulosti, je jednotka z Ú.P.V.O poněkud jiná. Se scénářem tentokrát pomáhal Joshua Dysart. Mike Mignola si jej přizval spolu s kreslíři Gabrielem Bá a Fábio Moonem. Kresba mi moc neseděla, nevím přesně co mi na ní nesedělo, ale je tak trochu jiná, než v ostatních příbězích. Ovšem scénář, který nás zavedl až o 200 let zpět z daného roku 1947, je bravůrní.
Citát: Všichni jsou mrtvi.
Vše má nádech tajemna, krve a zrození zla. Nemohu se moc rozepisovat o ději, byl by to asi spoiler. Ovšem výlet do tak hluboké minulosti se mi líbil. Vybral jsem několik citátů a vložil je mistrům na jejich profil. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal Českou black metalovou skupinu Sukkhu a jejich album z roku 2021 „Labyrinths“. Vzhledem k lehce podivné kresbě dávám čtyři hvězdy. Na konci příběhu je ještě vložena malá povídka.
Citát: Abych byl upřímný, nejsem si jist, zda jsem kdy věřil, že něco opravdu najdu (Prvotní strach)
Ú.P.V.O. 1947 nám krásně nastiňuje začátky tohoto úřadu, kde Bruttenholma svolá pár vojáků, které pošle na misi. Mise není samozřejmě žádná brnkačka, protože zahrávat si z nadpřirozenem není jen tak. Máme tu akční příběh s vampíry a také s špetkou exorcismu.
Kresby se zhostili Gabriel Bá a Fábio Moon. Je to prostě krása, jejich styl se k hellboyskému vesmíru úžasně hodí, hlavně z toho důvodu, že je velice podobný stylu mistra Mignoly.
Hodnotím 75%
Druhá krátká povídka nám nastiňuje příběh profesora Bruttenholma. Kreslíře tu máme jiného, nicméně úžasného. Kresba krásně vyniká a celek působí velmi atmosféricky.
Perfektních 95%.
"A když se Ti na prahu zjeví ďábel, slabý a s nastaveným hrdlem, měl bys ho podříznout."
Tak jo, tohle se povedlo. Po dlouhé době hodně slušný příběh z Hellboy/Ú.P.V.O. univerza, který není součástí hlavního dějového oblouku. Po zajímavém začátku a poviné seznamovačce s jedněmi z prvních agentů Úřadu, která je fajn, jsme měl lehké obavy, aby se z toho zase nevyklubalo jen další ždímání značky. Trošku to tam zhruba v půlce spěje, ale ta poslední pátá kapitola je skvostná. A to jak scénáristicky, tak po výtvarné stránce. Musím říct, že už mne Mignola dlouho takhle příjemně nepřekvapil. 4,5*
Tak bych řekl, že tahle kniha je jeden z vůbec nejlepších příspěvků do Mignolova univerza. Já vím, že jsem to nejspíš už psal u jiných a možná nejsem úplně objektivní, ale zkrátka vojáci, kteří prošli peklem druhé světové války a teď se pod vedením profesora Bruttenholma pouští do pekla úplně jiného, toho mají hodně do sebe. A zatímco se budoucí Ú.P.V.O. rodí v evropských kulisách stoprocentně hororové upířiny, někde na základně v Novém Mexiku pobíhá absolutně roztomilý maličký Hellboy, otravuje a chce si hrát. Kdybyste si ovšem mysleli, že je Hellboy v příběhu jen jako vábnička pro fanoušky, nemohli byste se plést víc. To by totiž nebyl Mike Mignola, aby to do sebe nakonec všechno zase nezapadlo. A úžasná kresba Gabriela Bá a Fábia Moona? Jsou to nadšení fandové s haldou vlastních nápadů, takže to jinak než pastvou pro oči skončit nemohlo.
Když jsem zjistil, že tuhle knihu kreslila brazilská dvojčata Gabriel Bá a Fábio Moon, tak jsem se začal hodně těšit. Tyhle dva mám rád, ať už kreslí cokoliv. Tuhle knihu by mohlo výtvarně vylepšit jediné, se vší úctou k Dave Stewartovi - kdyby si ji sami i vybavili vodovkami. Ale i Dave odvedl skvělou práci.
Příběh je taková směs všeho možného. Je to mafiánský příběh s upíry, má to špetku z Baltimora, a v neposlední řadě i kousek Vymítače. Hellboy a lívance příbaleny. Dohromady to funguje. Sice tomu chybí kyborgské opice a šílení vědci, ale je to napínavé a já jsem docela spokojený. Kvůli těm těm klukům brazilskejm se kloním k vyššímu hodnocení.