Ďábelská křídla

12.10.2024

„Představa, že naše město
zničí obří potvora,
by mi dřív přišla jako konec světa,
ale teď je to normálka.“
(Rutina)

Obálku k tomuto tří povídkovému svazku vytvořil Ryan Sook. Vypadá opravdu zajímavě. Ale pojďme si něco říci k příběhů. Hned u toho prvního jsem se opět musel zamyslet, proč mám tyto příběhy rád. Ano, Hellboy, ten velký, to on mě zaujal. Jenže pak z Ú.V.P.O. zmizel a přednost dostali jiné, nevýznamné (dle mého) osoby. Hellboy má svojí novou řadu, která zase tak moc nevychází. Pak se objevuje Mladý Hellboy, který mě už moc nebaví a jeho příběhy nekupuju. No, a pak, asi abych byl naštvanej, mi hned tvůrci do Pekla na Zemi strčí Mladého Hellboye. Opět jsem se zamyslel nad tím, proč jsem to začal kupovat? Tak že první povídka v tomto svazku „Ďábelská křídla“ je pro mne vlastně zklamáním.

Citát: Není dne, kdy bych neuvažoval nad tím, co by ta obluda napáchala, kdybych ji nezabil, a co dalšího by přišlo portálem, kdybych ho nezavřel. (Neřešitelná rovnice)

Druhý příněh je velmi průměrný a po dočtení tohoto svazku jsem vlastně skoro celý děj zapomněl. Třetí příběh Rutina je tím nejlepším, co nám tu tvůrci mohli nabídnout. Příběh Arona ze Santo Fé. Líbí se mi, jak si Aron stěžuje, že mu auto rozšlápla nějaká obluda a mít tak auto funkční a mít benzín, byl by už dávno fuč. Ale není, stále chodí pěšky každé ráno do své práce a vše kolem už bere – inu Rutina. Ovšem musel jsem u této povídky ubrat jednu hvězdu. Je to díky arogantnímu chování některých členů Ú.V.P.O.

Citát: Jenom vás zabít mi nebude k ničemu. (Ďábelská křídla)