U pravěkých lovců
Josef Augusta
Z pozůstalosti, povídky z mladšího období starší doby kamenné.
Přidat komentář
Knihy o pravěku Josefa Augusty jsou v kontextu české literatury poněkud unikum: čtivé povídky z pradávného světa, jejichž obsahem jsou - v kontextu dobových znalostí vědy - události tak, jak mohly být a jak se mohly odehrát. Hrdina pravěký lovec? Jak vyrábí oštěp? Jak maluje na stěnu jeskyně? Jak pohřbívá padlého druha? Vlastně naučná literatura kamuflovaná za zábavnou dobrodružnou a to vše v harmonickém celku. + ilustrace Zdeňka Buriana, no neberte to.
Třetí kniha trilogie o pravěku, která tentokrát vypovídá o životě a strastech pravěkých lovců - našich předků.
[030/11] Povídky a romány z prostředí pravěkých lidí, doprovázené kresbami Z. Buriana, snad nikdy člověka neomrzí, a pokud si k nim jedinec nalezne tu prapodivnou lásku už v útlém věku, časem se k nim dozajista zas a znovu navrátí…
(012) ,,A mohlo to být ještě horší. Mohl snadno ztratit i život, protože ovládne-li kohokoli slepá vášeň, zakalí mu rozum, zapomene na opatrnost a to ho často vžene do zkázy."
Josef Augusta měl bezesporu talent a fantazii. Z jediného pozůstatku doby před cca 20 000 lety, dokázal sepsat fiktivní, čistě hypotetický, příběh, o práci šamanů a kouzelníků při připravování zdařilého klamného obřadu před zahájením lovu mamutů, bizonů, jelenů, či stáda koní.
(014) ,,Každý snáší své bolesti a strasti jinak. Jednomu je utiší samota, druhý na ně zapomíná uprostřed svých druhů."
Mám však výtku. A to k něčemu, co autor dozajista se svou pozůstalostí nezamýšlel. Celková kompozice povídek je vyhovující, vzájemně spolu harmonizují, ale: chybí nahuštěnější dialogy, neustále se opakující popisy každodenní rutiny života obyvatel pravěku vyvolávají chorobnou nudu a, i když jednotlivá jména se od sebe liší poměrně výrazně, jednoslabičnost z nich dělá jednotnou osobu bez vytváření větších rozdílů.
(082) Lstivost a potměšilost se potulují světem už od prvních počátků lidstva!
Svazek však skýtá i zajímavé informace. Například o nejstarším doloženém místě na světě (v oblasti Ostravy), kde bylo používáno černé uhlí jako topivo, nebo popis různých způsobů ubytování. I když z názvu vyplívá, že se jedná o soubor povídek zaměřených na lovce, nemůžu se ubránit pocitu, že mi chyběla větší zmínka o soužití mužů s ženami.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
1968 | Ztracený svět |
1971 | Z hlubin pravěku |
1975 | U pravěkých lovců |
1942 | Divy prasvěta |
1956 | Hlubinami pravěku |
Poslední z knih pana Augusty v mé knihovně se příznačně odehrává i v nejmladším časovém období, ve starší době kamenné. Přestože profesor Augusta byl v první řadě vědec, a jak se dozvíme z již klasických dodatků, veškeré povídky se zakládají na známých paleontologických nálezech, přece jen mají blízko k dobrodružné literatuře. Takové, kterou můžeme znát třeba z pera Eduarda Štorcha či z Tomanových Příchodu bohů. Hlavními hrdiny se tak často stávají mladí lovci a moudří starci, pečující o oheň. Naopak poplatný době vzniku zůstává šaman, který svým tmářstvím, upevňováním víry v nadpřirozeno a vypočítavostí brání pokroku a rozumu. Ale nejde o nic, nad čím by nešlo přizavřít oko. Všechny z povídek jsou svou náplní zajímavé a dozvíme se v nich mnohé ze života pravěkých lidí. Absolutorium si již klasicky zaslouží ilustrace Zdeňka Buriana.