Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38194/ucastnici-zajezdu-38194.jpg
4
1460
1460
Mladá průvodkyně cestovní kanceláře, několik manželských párů, dvě studentky, dva homosexuálové, poslanec, spisovatel a přinejmenším čtyři literární kritici — to jsou hlavní postavy románu. Jde o „melancholickou grotesku“ — tentokrát o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.... celý text
Přidat komentář
„Píšu o světě, který znám – a v tomhle světě lidi zas až tolik nepřemýšlej.“
A tak nečekejte žádné dramatické životní zvraty, ani nečekejte žádná zásadní životní rozhodnutí,
nebude se řešit ani být či nebýt, ale každodenní život úplně obyčejných lidí – a jejich zdánlivě nudné a nezajímavé všednodenní starosti, jež řeší nejen během jedné letní dovolené.
Co naopak čekejte je, ve své podstatě jednoduché, vtipné vyprávění – vzájemně se prolínajících mikropříběhů dost bizarně různorodé skupiny účastníků jednoho zájezdu.
Tedy čekejte svěží čtivou oddychovku bez hlubších myšlenek, zato plnou dobře mířené nadsázky a správně nastaveného sarkasmu, jež zábavnou formou s jemným melancholíckým podtextem popisuje pro mnohé účastníky osobně dost nepříjemné životní události, milníky, či hledání. Vlastně, každý z nich něco hledá, jeden lásku, druhý úspěch, další práci, jiný vzpomínky, a ten další sebevědomí, a ještě jiný smysl pro zodpovědnost (pozn.: Ignác u mě teda vede :-),
a kromě výše řečeného, můžete ještě čekat spoustu vtipných narážek – na směšné pózy, stereotypní klišé, a buranské zvyklosti :-).
Takže se připravte na vtipně pravdivé nastavení zrcadla – zmatenému dospívání, zmatenému stáří, dětské i stařecké naivitě, či dospělácké nabubřelosti – určitě se pobavíte, ale můžete se i zamyslet, nad zbytečnostmi, které nás zaměstnávají víc, než by si zasloužily, k životu sice patří, ale proč je brát až příliš vážně? – možná zjistíte, že zbytečně přeceňujete jejich význam :-).
Tohle je pan Viewegh ve své vrcholné formě, spolu s Báječnými lety pod psa osobně vysoko nastavená laťka, kterou už nikdy nepřekonal.
Toto byla druhá knížka od autora, kterou jsem přečetl. Po shlédnutí filmu jsem se těšil na knížku, které, dle informací a zkušeností přátel, měla být lepší než film. Bohužel nebyla. Jsou tam čtivé pasáže, ale chyběla mi tam větší zábavnost. Dočetl jsem ji, ale víckrát bych ji už nečetl a spíše doporučuji film.
Nechutné, zvrhlé a pokleslé, polovina knihy je jen o tom, že ten úchyl Max má s někým sex, druhá o tom, jak nenávidí českou literární kritiku. Po každé stránce tohoto utrpení jsem se musela nutit do čtení víc a víc. Nebýt povinné četby, skončím po prvních sto stranách. Doporučila bych tak maximálně jako příklad toho, jak rozhodně nepsat knihy a čemu se vyvarovat. Opravdu nevím, kdo tohle zařadil do seznamu maturitní četby. To, že Vieweg použil v teorii zajímavý, v praxi akorát otravný a zbytečný narativní postup, neznamená, že je jakkoliv důležitý autor a čímkoliv přispěl české literatuře.
Viewegh je další z českých autorů, kteří mě nezaujali a v tomto případě radši sáhnu po filmu. Přečteno několik knih, ale žádná mě bohužel neoslovila.
Tuto knihu jsem si vybrala i díky tomu, že jsem hodně krát viděla film ... A bohužel pro mě... Je to tedy jen můj názor ... Byl lepší film ... V knize se tedy našlo pár vtipných scén totožných s filmovou adaptací ... Ale celkově mě děj bohužel nenadchl ... Ano přečetla jsem knihu během dvou dní ... Ale moc nadšená z ní nejsem ....
Pohodové čtení na dovolenou. Čte se to až překvapivě lehko a rychle. Mně se knížka líbila, i když to nebylo žádné extra terno.
Viděla jsem film... A to byla asi chyba. Film mě každoročně dovede začátkem léta královsky pobavit, s knížkou jsem úplně nesouzněla. Ale asi mi mělo dojít, že knížka a film jsou úplně jiné žánry.
Oddechvé, milé (občas ponuré). Ovšem pro někoho, kdo jako první viděl film, je to jiné. Člověk musí zapomenout na film a soustředit se jen na knihu.
Velmi dobře se mi kniha četla.
Tuhle knížku jsem četl poprvé před více než 20 lety, teď se ke mně dostala znovu a byl jsem docela zvědavý, jaké bude číst ji s odstupem času, během kterého člověk načerpal různorodé životní skutečnosti - v mém případě mimo jiné vystudoval cestovní ruch a následně se v něm rozhodl nepracovat a cestovat téměř výhradně na vlastní pěst ;) A jak tohle čtení s odstupem dopadlo? Svým způsobem jsem se i tentokrát velmi dobře bavil, protože Viewegh prostě psát umí. Jasně, často řeší povrchní témata, balancuje na hraně trapnosti (a leckdy se dostává pod ni), některým lidem vadí, že je v jeho knihách moc sexu, ale pokud zahodíme masky intelektuálů a puritánů, tak si musíme přiznat, že jeho knihy jsou prostě ze života, ať už toho našeho nebo toho, který vidíme kolem nás. Kniha je zároveň určitou sondou do naší společnosti v polovině 90. let a tenhle aspekt už po čtvrtstoletí od jejího napsání až tak zábavný není, protože při nakouknutí mimo vlastní sociální bublinu bohužel zjistíme, že názorová omezenost některých spoluobčanů se od té doby příliš nezměnila. Možná postav jako je Jarda vyloženě nepřibývá, ale vzhledem k existenci sociálních sítí jsou naneštěstí více slyšet...
Pri čítaní sa nevyhnete spomienkam na vlastné dovolenky, čo je vždy príjemné. Väčšiu časť pozornosti však na seba strhávajú autorove pubické pudy. V rozpore s názvom knihy sa zájazd nekoná, z cesty do letoviska je rozvinutých len niekoľko málo situácii. Väčšinou je to o trapasoch medzi účastníkmi zájazdu v hoteli a na pláži a samozrejme o bradavkách. 65%
K vysoké literatuře to má hodně daleko, ale jako oddechovka to svůj účel splní. On ani ten film není vyloženě pro intelektuály a je třeba u něj vypnout minimálně polovinu mozku, aby si to člověk užil. To samé doporučuji i u knihy. Je to poměrně jednoduché, postavy šablonovité a ne moc důvtipné a děj poměrně předvídatelný. Ale jako oddechovka je to fajn, jenom toho nečekejte moc.
Potřeboval jsem do výzvy knížku od někoho, kdo je o 22 let starší než já. Tak otevřu Google a tam Viewegh.. chjo.
No nic, povídám si, dá se tu stáhnout zadarmo, kdysi jsem to četl, bude to taková jako jednohubka, dám tomu dvě hvězdičky, napíšu nějaký vtipný komentář a bude. Taková hezký ztracená neděle, říkal jsem si. Jenže...
Jenže ono to zase až tak úplně blbý nebylo a já se přistihl, že mě to místy vlastně docela dost baví.
Jasně, není to vysoká literatura, takové čtení na dovolenou anebo na záchod. Hodně postav, hodně stereotypů, ale taky několik originálních nápadů. Z knížky navíc čiší takový ten cynismus českého (tehdy) nejprodávanějšího autora, který si uvědomuje, že mu přijde snad úplně všechno. A tak tu vlastně od začátku sledujeme, jak se vlastně píše takový román o cestě autobusem a následném válení se u moře.
Není to na pět hvězdiček, možná ani na ty 4, místy je to zbytečně ukecané, linka s továrnou na varné sklo je naprosto zbytečná a podezříván autora, že tam měl nějaké osobní zájmy a že si vyřizuje účty. A závěr, ten je taky dost natahovaný, jako by autor už měl hotovo, ale ve smlouvě bylo o 100 stránek víc.
Ke knížce se asi vracet nebudu a nebýt výzvy, nečetl bych jí. Přesto ale nelituji a ve Vieweghově tvorbě jde rozhodně o tu lepší část jeho díla. Jo a taky to kdysi zfilmovali, ale přišlo mi to takové hodně zjednodušené, takový ten film co vznikl jen kvůli Vejdělku....
Dalo se to číst, ale čekal jsem od této knihy víc. Občas tam byla úsměvná pasáž, ale většinou to byl jen popis běžných situací z dovolené. Další minus byly odbočky od děje knihy.
Já jsem se bavila! Líbil se mi i film. Je zajímavé, že před lety se na Viewegha stály fronty, autorská čtení a autogramiády praskaly ve švech a najednou je to synonymum braku. Podle mého jsou horší knížky a Viewegh chtěl prostě jenom být přístupný, bavit a když se to tehdy tak líbilo, i si přitom vydělat na složenky (no, spíš na ten luxusní barák). S tímhle dovolenkovým románem problém nemám, jak jsem podotkla, píšou a stávají se horší věci.
Já mám tuhle knihu prostě moc ráda. Je to sranda, a to je důležité. Sranda to je asi zejména proto, že je všechno, co se tam odehrává, pravdivé, sama jsem podobné věci na hromadném zájezdě zažila několikrát. Je to dobrá kniha.
Je mi to líto, pane Vieweghu, ale toto opravdu ne.
Asi jako většina české populace jsem po knize sáhla, až jsem viděla film. U nás doma Účastníci zájezdu patří na seznam letních filmů, tudíž jsem očekávala, že kniha bude ještě lepší!
Nebyla, byla ještě horší.
Chtěla jsem dát tři hvězdičky, ale pak jsem si vzpomněla na všechny scény, které mě nudily a hlavně na ten pocit zklamání, který jsem měla během čtení.
Jediné postavy, ke kterým si vytvoříte nějaký vztah, jsou Ignác a Oskar (Jolana má také své světlé momenty). Zbytek je charakterová směs a katastrofa.
Denisa s Irmou nic praktického do příběhu nedaly. Pan politik měl zajímavé scény až ke konci knihy. Pamela je katastrofa na druhou. K hlavnímu hrdinovi se nicméně hodí, tak mu ji přejme.
Což se dostáváme k největšímu průseru, bez pardonu. Hlavní hrdina není zpěvák, ale spisovatel. Proč ne. Není to nový Ryan Gosling, ale průměrný Čech, dle popisu žádný Delon. Tak vzhled není všechno, že ano? Problém je v tom, že on si to myslí. A nejen, že nechápe, jak je možné, že prsatá Pamela z něj neomdlívá, nechápe také, jak je možné, že kritici neocení jeho úchvatná díla. Říkáte si: jedna věta, to taková hrůza není (pravděpodobně si sám autor vzdychá nad kritikou a "nenápadně" ji dává do knihy). Jenže ono je to v KAŽDÉ kapitole, kde vypráví Max. A poněvadž je Max hlavním hrdinou, je toho dost.
Humor 0. Akce 0. Pohodová atmosféra 0. Sexuální problematika, která některé čtenáře pohoršila, mi zas tolik nevadí.
Další kniha, která mě utvrdila v tom, že pan Viewegh je mnohem lepší scénárista, než spisovatel.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Mladá sprievodkyňa, niekoľko manželských párov, dve študentky, dvaja homosexuály, poslanec, spisovateľ, Ukrajinec žijúci v Prahe a tridsiatnička s rodičmi - to sú hlavné postavy príbehu v úlohách turistov niekde v Taliansku, kde sa ich osudy tragikomicky poprepletajú.
V tomto prípade skôr zostanem verná filmovému spracovaniu, avšak nie som sklamaná, že som sa pustila aj do literárnej predlohy.
Na začiatok musím povedať, že sa nesmiete nechať odradiť hrúbkou, ktorá aj mňa, priznám sa, zo začiatku vcelku kvalitne vystrašila a už som si v hlave predstavovala, že mi to bude trvať neskutočne dlhú dobu, než ju prečítam a ak ma to nebude baviť, tak snáď ešte dlhšie. Avšak môj strach bol úplne neopodstatnený, pretože každá kapitola má v priemere tak 3 strany. Keď je náhodou dlhšia, tak maximálne 5 a tak sa môže veľmi ľahko stať, že čítate hodinu a ste už niekde pred polovicou. Niečo podobné sa totiž stalo mne.
Postavy sa viac-menej zhodovali s tými, čo poznáme z filmového spracovania. Samozrejme, isté zmeny tu sú, ale ukážte mi jednu jedinú knižku, ktorá sa zhoduje s filmovým spracovaním úplne vo všetkom. Každopádne, veľmi sa mi páči rozdielny pohľad viacerých ľudí na určitý moment, ich myšlienkové pochody a ich špecifické charakteristiky, takže napríklad presne viete, čo si ten či onen v určitom momente myslí, aké sú jeho pocity, reakcie. ALE musím povedať, že kapitoly z pohľadu Jolany mi přišli o čosi lepšie, než tie z pohľadu Maxa, ktorému prakticky nešlo o nič iné, iba napísať svoju knihu a vo voľnom čase zbaliť sprievodkyňu aj napriek tomu, aký názor na ňu má. A teda väčšina pánskych postáv ma iritovala práve preto, že bez ohľadu na vek či vzťahové väzby, sa snažili každej jednej dostať pod sukňu a čítať o tom v takmer každej kapitole je už trošku únavné.
Povedala by som ale, že je to presne taká tá knižka čo neurazí, no ale nenadchne a možno po nej siahnuť, keď chce človek na chvíľku vypnúť a možno sa aj sem-tam trošku zasmiať (čo mne sa zopárkrát veru podarilo). Takže ak chcete, prečítať si ju určite môžete ale nie je to žiadne dychberúce veľdielo.