Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406572/bmid_ucastnici-zajezdu-aSF-406572.jpg
4
1446
1446
5. vydání Mladá průvodkyně cestovní kanceláře, několik manželských párů, dvě studentky, dva homosexuálové, poslanec, spisovatel a přinejmenším čtyři literární kritici — to jsou hlavní postavy úspěšného románu Účastníci zájezdu. Toto dosud nejrozsáhlejší dílo z pera nejpopulárnějšího českého autora je svižně napsanou „melancholickou groteskou“, tentokrát o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.... celý text
Přidat komentář
Touto knihou jsem se docela zklamal. Čekal jsem že se budu dobře bavit, opak je pravdou. Humorné pasáže jsou tu nedostatkové zboží a děj mě připadá docela zmatečný. Tuto knihu určitě už podruhé číst nebudu, hodně slabé a nezáživné čtení.
Nejdřív jsem si rozečetla knihu Román pro muže, jehož filmovou adaptaci.. no.. zrovna nemusim, a jelikož kniha prostě nezaujala, otevřela jsem tuto, protože film Účastníci zájezdu mám vcelku ráda, tak jsem nečekala nějaké zklamání.
Ale ono přišlo. A společně s ním cca 480 (ekniha) stran plných.. asi utrpení? Né, tohle mě opravdu netěšilo číst. Žádná z postav mi nebyla sympatická (asi spíš ne), příběh jako "jedu na dovču busem, napíšu o tom knihu" taky úplně nijaký.. jenom cesta autobusem zabrala polovinu knihy! Jako opravdu?
No, tohle znovu asi číst nebudu, vlastně jsem s tím ztratila už tak spoustu času (naštěstí jsem to četla v mezičase v práci, ale i tak, asi 14 dní!), příště si opravdu vystačím s o mnoho lepším filmem.
Nejdříve jsem viděla film a pak až četla knížku. Když jsem si zvykla na autorův styl psaní (po pár kapitolách), tak se mi kniha četla dobře, líbila se mi, ale film dle mého názoru byl o trošku lepší. Nicméně četbu téhle knihy nepovažuji za ztrátu času.
Zpočátku mi to přišlo dost zmatené, jinak řešené postavy než ve filmu který jsem viděla už dříve.
Film mi přišel v tomto případě ale lepší. Postrádala jsem v knize více humoru.
Navzdory mírné nechuti z četby ve veřejném vystupování velmi otravného člověka musím přiznat, že četba Účastníků zájezdu byla v některých momentem nepromarněným časem. Viewegh to sice nepřiznává, ba se tomu dokonce vysmívá, ale i touto knihou aspiruje do polí prázdného pojmu kvalitní literatura. Zde je tedy nutné zdůraznit, že dovede psát zábavně i zajímavě (shánění kondomů, Ignácova vojna proti papeži, některé postmoderní hříčky jako vypuštění Budějovičáků, snad i příběh Fidelia a vagíny etc. [zde se snažím vzpomenout na další]), což přijde vhod s ohledem na to, že sám ústy hlavní postavy tvrdí, že se snaží čtenáře především pobavit. Jsem si samozřejmě vědom, že by bylo pošetilé spojovat spisovatele Maxe na férovku se spisovatelem Michalem, nicméně si troufám tvrdit, že v mnoha pasážích knihy spisovatel Michal křičí, že je to on, kdo mluví, a kniha obecně působí, jako by empirický autor při jejím psaní soustavně onanoval - a zde nemluvím jen o karikaturních částech s Pamelou, ale mimo jiné o zbožšťování spisovatelské profese (kdy je Max populární myslitel, jehož si zvou do rozhovorů a všichni očekávají jeho další velké dílo) a o uplakaných částech, kde se špatně předstíraným nadhledem kope Viewegh do literární kritiky - především tyto části v knize působí rušivě a jakoby si chtěl spisovatel Michal vyřizovat účty, v čemž mu spisovatel Max servilně pomáhá. Účastníci zájezdu mají tedy velmi zajímavé části a v mnohém jsou též poctivým svědectvím doby, nicméně příjemná četba je narušena zraněným egem empirického autora a snahou o rádoby intelektuální pasáže, což se projevuje v citacích mnohem hodnotnějších autorů, než je sám Viewegh, a v prázdných postmoderních zamýšlení, typicky v podobě "tajemného" páru Košťálová a Petrescu. Pro toto si dovolím být stejně jako Max jízlivý a knize uděluji stejné hodnocení jako jsem dal naposledy Hotýlku od Mornštajnové, protože jsou to v jádru obě velmi prázdná díla, byť každé svým způsobem.
Mé očekávání, že kniha bude jako film, bylo lehce zklamáno.
Kniha je, na rozdíl od milého rodinného filmu, podstatně syrovější.
Některé pasáže mě nudily, ale našla jsem tam i spoustu ikonických hlášek, které byly do filmu vybrány.
Film ráda uvidím znovu, jako takovou nenáročnou oddychovku. Knihu, přestože příběh nebyl špatný, už podruhé číst nebudu.
Vcelku zajímavá a vtipná kniha, kterou známe i v její filmové podobě. Vyloženě odpočinkové čtení na léto má ale v sobě i témata k hlubšímu zamyšlení.
Knihu radim medzi horory, pretoze opisuje jednu z mnou najneoblubenejsich situacii, cestovanie autobusom. Kedze v detstve som takmer pri kazdej ceste zvracal, vypestovalo sa vo mne fobia a odpor, a neuroza z autobusov. Cestovat niekam dalej autobusom radim k zazitkom ako navsteva zubara a kolonoskopia. Pricom je to fakt nervoveho dovodu, lebo ked som bol nuteny takto cestovat casto, upokojil som sa uz som v autobusoch negrcal. Lenze dnes som radsej ochotny objednat si taxika aj na 100 kilometrovu cestu ako sadnut s 60 ludmi do autobusu. (Vlaky naproti tomu zase milujem.) :)
Knihu som si precital uz len pre porovnanie s filmom, ktory som samozrejme videl skor. Ucastnici su este z tych skorsich lepsich Vieweghovych knih, kedy sa este nezaoberal len sam sebou a skusal akesi pribehy a portrety ludi.
Kniha mi byla doporučena několika blízkými a i známými a doporučila bych ji dál. Vypravěč sleduje osudy několika dost postav, které se potkaly v autobuse cestou na dovolenou do Itálie. Dějová linie je tím pádem docela spletitá. Jazyk zajímavý a nejednoduchý. Nenudila jsem se. Explicitní? Nenuceně. Musím se však usmát nad stylem humoru a detailnímu a téměr profesionálnímu popisování například péče o tělo jedné z protagonistek. Dnes již známá rutina všech sockami posedlých pubošek tenkrát popsaná mohla asi působit jako šok pro populaci “umyla se a šla, Stejně jako kousavost a nafoukanost většiny postav a skutečnost, že jeden je překvapivě romanopisec. I proto jsou příběhy poutavé. Je to prostě z té doby :) Mě to bavilo, myslím, že jsem byla svědkem několika dobrých a i originálních nápadů. Milujeme letní komedie, ať už v TV nebo jako hezky namluvené audioknihy, ne?
Místy zábavné a vtipné, místy zdlouhavé a nudné. Děj ale celkem odsýpá, postavy jsou uvěřitelné, dialogy přesné a malost českého turisty neodolatelná. Kdyby autor dokázal vynechat všechny ty vsuvky, poukazující na jeho vzdělanost a sečtělost, zůstal by jednoduchý čtivý román a bylo by to hned o půl hvězdičky lepší.
Trapný pokus, který má jediný účel pobavit, ale ani to se autorovi moc nepovedlo. Je až s podivem, že z toho filmaři dokázali alespoň trochu stravitelný film, i když to také není žádná sláva.
Jedna z těch lepších Vieweghových knížek dobře známá hlavně z úspěšného filmového zpracování. Film byl v tomto případě lepší než román samotný. Ale žádná velká kvalitativní katastrofa to není, číst se to v pohodě dá a jsou tam i některé dobré vtipné momenty. Dle mého názoru takový průměr.
Je mi to opravdu líto, protože ač film naprosto zbožňuju, knížkou jsem byla hrozně zklamaná. Jezdívali jsme dřív k moři každoročně právě autobusem a tento film se pro nás stal doslova hymnou. Řidiči Karel a Karel a i ty jejich nesmrtelné hlášky nás provázeli každou cestu tam i zpět a vždycky jsme se na to strašně moc těšili. Film jsem viděla několikrát, znám ho pomalu nazpaměť a možná právě proto jsem s touto knihou měla takový problém. Film je pro mě fenomén a neustále mě to nutilo porovnávat. Netuším proč, ale knížka mě vyloženě nebavila. Za mě tentokrát film určitě mnohonásobně lepší, ke knížce se už rozhodně vracet nebudu. Jen díky filmu, pro který byla tato kniha předlohou, dávám 3*, jinak tak za 2, škoda.
Mladá sprievodkyňa, niekoľko manželských párov, dve študentky, dvaja homosexuály, poslanec, spisovateľ, Ukrajinec žijúci v Prahe a tridsiatnička s rodičmi - to sú hlavné postavy príbehu v úlohách turistov niekde v Taliansku, kde sa ich osudy tragikomicky poprepletajú.
V tomto prípade skôr zostanem verná filmovému spracovaniu, avšak nie som sklamaná, že som sa pustila aj do literárnej predlohy.
Na začiatok musím povedať, že sa nesmiete nechať odradiť hrúbkou, ktorá aj mňa, priznám sa, zo začiatku vcelku kvalitne vystrašila a už som si v hlave predstavovala, že mi to bude trvať neskutočne dlhú dobu, než ju prečítam a ak ma to nebude baviť, tak snáď ešte dlhšie. Avšak môj strach bol úplne neopodstatnený, pretože každá kapitola má v priemere tak 3 strany. Keď je náhodou dlhšia, tak maximálne 5 a tak sa môže veľmi ľahko stať, že čítate hodinu a ste už niekde pred polovicou. Niečo podobné sa totiž stalo mne.
Postavy sa viac-menej zhodovali s tými, čo poznáme z filmového spracovania. Samozrejme, isté zmeny tu sú, ale ukážte mi jednu jedinú knižku, ktorá sa zhoduje s filmovým spracovaním úplne vo všetkom. Každopádne, veľmi sa mi páči rozdielny pohľad viacerých ľudí na určitý moment, ich myšlienkové pochody a ich špecifické charakteristiky, takže napríklad presne viete, čo si ten či onen v určitom momente myslí, aké sú jeho pocity, reakcie. ALE musím povedať, že kapitoly z pohľadu Jolany mi přišli o čosi lepšie, než tie z pohľadu Maxa, ktorému prakticky nešlo o nič iné, iba napísať svoju knihu a vo voľnom čase zbaliť sprievodkyňu aj napriek tomu, aký názor na ňu má. A teda väčšina pánskych postáv ma iritovala práve preto, že bez ohľadu na vek či vzťahové väzby, sa snažili každej jednej dostať pod sukňu a čítať o tom v takmer každej kapitole je už trošku únavné.
Povedala by som ale, že je to presne taká tá knižka čo neurazí, no ale nenadchne a možno po nej siahnuť, keď chce človek na chvíľku vypnúť a možno sa aj sem-tam trošku zasmiať (čo mne sa zopárkrát veru podarilo). Takže ak chcete, prečítať si ju určite môžete ale nie je to žiadne dychberúce veľdielo.
„Píšu o světě, který znám – a v tomhle světě lidi zas až tolik nepřemýšlej.“
A tak nečekejte žádné dramatické životní zvraty, ani nečekejte žádná zásadní životní rozhodnutí,
nebude se řešit ani být či nebýt, ale každodenní život úplně obyčejných lidí – a jejich zdánlivě nudné a nezajímavé všednodenní starosti, jež řeší nejen během jedné letní dovolené.
Co naopak čekejte je, ve své podstatě jednoduché, vtipné vyprávění – vzájemně se prolínajících mikropříběhů dost bizarně různorodé skupiny účastníků jednoho zájezdu.
Tedy čekejte svěží čtivou oddychovku bez hlubších myšlenek, zato plnou dobře mířené nadsázky a správně nastaveného sarkasmu, jež zábavnou formou s jemným melancholíckým podtextem popisuje pro mnohé účastníky osobně dost nepříjemné životní události, milníky, či hledání. Vlastně, každý z nich něco hledá, jeden lásku, druhý úspěch, další práci, jiný vzpomínky, a ten další sebevědomí, a ještě jiný smysl pro zodpovědnost (pozn.: Ignác u mě teda vede :-),
a kromě výše řečeného, můžete ještě čekat spoustu vtipných narážek – na směšné pózy, stereotypní klišé, a buranské zvyklosti :-).
Takže se připravte na vtipně pravdivé nastavení zrcadla – zmatenému dospívání, zmatenému stáří, dětské i stařecké naivitě, či dospělácké nabubřelosti – určitě se pobavíte, ale můžete se i zamyslet, nad zbytečnostmi, které nás zaměstnávají víc, než by si zasloužily, k životu sice patří, ale proč je brát až příliš vážně? – možná zjistíte, že zbytečně přeceňujete jejich význam :-).
Tohle je pan Viewegh ve své vrcholné formě, spolu s Báječnými lety pod psa osobně vysoko nastavená laťka, kterou už nikdy nepřekonal.
Toto byla druhá knížka od autora, kterou jsem přečetl. Po shlédnutí filmu jsem se těšil na knížku, které, dle informací a zkušeností přátel, měla být lepší než film. Bohužel nebyla. Jsou tam čtivé pasáže, ale chyběla mi tam větší zábavnost. Dočetl jsem ji, ale víckrát bych ji už nečetl a spíše doporučuji film.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
V drtivé většině případů u mě vítězí kniha nad filmovou podobou příběhu. Účastníci zájezdu jsou tou téměř zanedbatelnou výjimkou, kde je to naprosto naopak. Film už jsem viděl skutečně mnohokrát a stavá se pro mě kultovní záležitostí. Knihu jsem přečetl jednou a to jsem měl problém dočkat se konce. Ale když tak o tom uvažuji, není to jen případ tohoto příběhu, ale s čestnou výjimkou Báječných let pod psa se to týká všech Wieweghových knih. Nechci autora soudit a ani mi to nepřísluší, chyba bude zřejmě ve mně - prostě mi jeho literární styl nesedí. Náměty cením, se zpracováním mám problém. Věřím, že i tato kniha stejně jako autorovy ostatní si spoustu příznivců najde. Já se k nim ale neřadím.