Učitel na frontě: Deník legionáře Josefa Dudka
Josef Dudek
Vypuknutí války zastihlo Josefa Dudka na prázdninách po absolvování 3. ročníku učitelského ústavu. Prvním odvodem však kvůli oční vadě neprošel a mohl dostudovat. Ztráty na bojištích ale rostly, takže v létě 1915 nastoupil vojenskou službu i on. Oční vada již nebyla překážkou. Byl poslán do Rakouska k důstojnickému výcviku. Zde se poprvé setkal s protičeským postojem některých nadřízených i kolegů. V lednu 1916 odjel na východní frontu, kde se záhy zranil, načež ho ale podezírali ze simulace. Již v květnu tak byl poslán na frontu do Itálie. V létě se však opět stěhoval na východ, kde bylo potřeba zastavit ruskou ofenzivu. V dubnu 1917 se vrátil na italskou frontu. Všude se ale setkával s nekompetentností a laxností nadřízených důstojníků a jejich rostoucí nedůvěrou ke všemu českému. V květnu 1917 ho zajali Italové. V zajetí se seznámil s myšlenkou boje za čs. samostatnost. Tyto zkušenosti ho – spolu s rostoucím nepřátelstvím německých a maďarských kolegů – nakonec zavedly do řad čs. vojska, s jehož 34. střeleckým plukem prodělal slavný boj na Doss Altu a válku o Slovensko v létě 1919.... celý text
Přidat komentář
Deník jsem přečetla se zájmem, ale občas bylo vyprávění trochu obsáhlé. Dokonce jsem si udělala i čtecí pauzu, což se mi nestává často. Váhala jsem mezi 4 a 5 *, ale vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděla hodně zajímavých informací, dávám plný počet. Kniha je doplněna zajímavými fotkami a dokumenty. Stojí určitě za přečtení.
Výborné. Čtivě vylíčený život vojáka na frontě a taky pohled na vznikající čs. legie v Itálii.
První světová válka je zde popsána očima skutečného účastníka bojů. Nejsou zde popsány boje do podrobna, ale život na frontě i v zázemí tu je pěkný.