Uctivý kolotoč

23.03.2014

― A je pravda, jak se vypráví, žes na Loretě měl přidělenou služební pistoli?
― Měli jsme tam dvě pistole ČZ vzor 70: jednu jsme museli „po dobu služby“ nosit v kapse, druhá, náhradní, byla zamčená v malém trezoru přišroubovaném k podlaze. A povinně jsme se asi tak jednou za rok účastnili cvičných střeleb. Ty se konaly v Praze v Bartolomějské ulici ve sklepě a chodili na ně všichni loretánští hlídači, včetně pana profesora Placáka, jenž marně upozorňoval na to, že by být ozbrojen neměl, neboť je mluvčím Charty 77. Předpis je předpis a platí pro všechny. I stalo se, že jeden den vedli pana profesora do prvního patra k výslechu a druhý den musel na té samé fízlárně střílet ve sklepě.

― To houmlesáctví je v obou sbírkách, jsou velice obrazové, hrabalovské... Všude jsou nějací Voprouzkové a Huhhové...
― To „houmlesáctví“ je mé dávné trauma. Nebylo mi ani čtrnáct, když mě vystrčili z domova, a od té doby se mi houpe země pod nohama. Mátožím se mezi lidmi. Žádná cesta nevede zpátky do dětství. Jsem jak zatoulaný štěně. Přimotal jsem se kdysi i mezi galerku a našel si tam pár přátel. To byli učitelé! Učil jsem se od nich, jak si komplikovat život. Vím taky o několika skvělých fíglech. Dokážeš odemknout zámek igelitovým pytlíkem?
― Ne. Ty ano?
― Já taky ne.

― Myslíš, že se dá říci, že svoboda nás připravila o sny?
― Ne. Kdo nesní, hotoví se k smrti.