Událost
Jaroslav Boček
Poklidný život u Andělské hory naruší zjištění, že rekreační chata Jitřenka je znenadání oddělena od okolního světa neviditelnou bariérou. Když tento podivuhodný stav pomine, ukazuje se, že skupině lidí, kteří tam právě pobývali, cosi vymazalo vzpomínky na poslední dny. Z pozdějších výpovědí se zdá, jako by jejich vědomí testovala nějaká cizí inteligence. Dramatická cesta do jejich podvědomí odkrývá nejtajnější myšlenky, touhy i citová pouta a před čtenářem vyvstává barvitá mozaika lidských osudů.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bavila. Takové trochu sci-fi z českého prostředí. Velice překvapivě vymyšlený děj. Moc mě bavila část na psychiatrii. Přečteno jedním dechem.
Trochu jako Šmídova Vyvolená nebo Lesk a bída Čekání, trochu scifi z USA (taková ta blízká setkání třetího druhu). Ale hlavně psychoBoček. Nádhera. Dolování z náznaků, ze vzpomínek, hypnózy, obrázků. A nakonec vlastně "banální" setkání s mimozemšťany. Čteno po čínské trilogii a člověk si říká, jak jsme tehdy byli naivní, emzáci se s námi bavit nebudou, smetou nás jak smetí ze stolu. A už se těším na další Bočky.
Ze začátku jsem se opravdu bavila. Určitě 5*. Rekreační chata se sedmi obyvateli odříznutá neproniknutelnou stěnou od ostatního světa. Bylo zajímavé číst různé dohady armádních specialistů, co to vlastně způsobilo. Po týdnu stěna zmizí a armáda se vypraví zachránit rekreanty. Těm ale někdo dokonale vyčistil paměť, takže si ani nevšimli, že byli týden mimo. Jsou převezeni na psychiatrii, aby se jim lékaři pokusili dostat z mozku, co se tam vlastně dělo.
A tady příběh ztrácí grády (-1*). Jednotliví rekreanti popisují celé své životy, malují obrázky, hrají psychologické hry a tak nějak z toho vyprchává to napětí.
Finále je otázka jedné dvoustránkové kapitoly, kde se vlastně nic nedozvíme (-1*), takže celý příběh zůstává neuzavřený....
Štítky knihy
české sci-fiAutorovy další knížky
1982 | Případ doktora Karpety |
1989 | Událost |
1987 | Čas korunního prince |
1989 | Polka pro astrální ženu |
1991 | Podivuhodný příběh Viktora Bambase aneb škola optimismu |
Třetí autorův počin, který se ke mně dostal. Díky tématu a náznakům v průběhu vyprávění, jsem v něj hodně vkládala naděje, že mě zaujme nejvíc, ale opak byl pravdou.
Autor má svůj svérázný styl, kdy čtenáři předkládá nejrůznější fakta a domněnky, náznaky a drobnosti, kterými čtenáře svádí k mnoha domněnkám a nechává ho tak díky vlastní fantazii vymýšlet teorie toho, co se stalo. Náznaků je opravdu hodně a často táhnou k určitému místu, dění či situaci, ale nakonec stejně nikdo nedostane konkrétní odpovědi. To je asi základní prvek, který se u jeho knih opakuje.
V této knize tak při čtení získáte dojem jasných faktů, že na horách přistálo ufo a něco tam tajně provádělo. Skupince lidí totiž vypadl z paměti týden událostí. A je teď na lékařích, jestli díky různým vyšetřením a psychickým úkolům, dokážou dostat z jejich mysli pravdu. Jde to dost pomalu a bez větších pokroků. Navíc bylo trošku zvláštní a nezvyklé číst takové téma z naší domoviny, dějící se u nás. Jsem tak zblbá ze všeho toho zahraničního čtení, že je podivné potom pozorovat české postavy :-).
Kniha byla v tomto ohledu dost dlouhá a vytrvalá. Vyšetřování se táhlo a závěr, ostatně jako vždycky, skončil a vyplynul do ztracena. Moje pozornost tak v průběhu často odpadávala. Je jen na každém čtenáři, jak si to nakonec přebere a vysvětlí, čemu chce věřit. Aby uplatnil vlastní představivost...