Údolí lilií

23.04.2024

Ďalšia kniha niektorého z autorov/-iek z antológie "Čas hrdinov" (paradoxne opäť v češtine) a mám z nej zmiešané pocity. Klady i zápory tejto knihy boli spomenuté v komentároch nižšie. Zostava už len osobný dojem z prečítaného. Štýl má autorka skvelý, páči sa mi ako píše, len mi ešte chýba silnejší príbeh, niečo čo by ma pohltilo a len s problémami na konci pustilo. Skúsim ďalšie knihy a uvidím.

23.03.2023

Knihu jsem měla (na náhodně nalezené doporučení) na seznamu velmi dlouho. Líbila se mi obálka a nemám nic proti rámcové povídce spojující různá vyprávění. Bohužel, povídky mě nebavily. Kdybych měla jmenovat jednu, která nad ostatními vynikala, byla by to ta o malířích. Rozuzlení rámcové povídky pro mě nebylo žádným překvapením, takže vlastně jsem knihu dočetla hlavně proto, že než jsem vyhodnotila, že lepší už to nebude, už jsem byla na konci. Nedostatky jednotlivých povídek už dostatečně popsala SBH, takže se mi to nechce opakovat a budu doufat, že už zůstane uživatelem DK navždy a komentář nesmaže.

26.08.2022

Príjemné letné osvieženie (hoci minerálku Slatina som popri čítaní nepil), ktoré v horúcich letných dňoch dávalo človeku vydýchnuť, pretože nosné vodítko knihy sa odohrávalo v búrke, ktorá nakoniec prišla a zdvihla nám vodu v bazéne cca o desať centimetrov. Takže - štýl pani Pavelkovej mne celkom nesedí, lyrika je u mňa upozadená a skôr si potrpím na vecnosť, no ako celok (hoci sú poviedky literárnym útvarom, ktorý neobľubujem) je príbeh rieky (aj keď poviedkový) veľmi dobre vyrozprávaný - najmä jeho eko posolstvo je pomerne úderné. Netuším, ako dlho kniha vznikala, no je cítiť, akoby to bolo aj viac ako jednu dekádu - alebo sa hlboko pletiem.

24.08.2020

Soubor povídek propojený spojujícím příběhem. "Spojující" příběh byl pro mě chvílema dost rušivý a povídky jsou každá na jiném levlu. Spojující příběh místo aby objasnil některé otevřené závěry a nejasnosti z povídek tak do celé knihy vnáší víc a víc otazníku. Nápad dobrý, ale provedení pokulhává. Kdyby autorka knihu vydala jako soubor povídek z mého pohledu by udělala líp.

16.08.2020

Čím víc o knize přemýšlím, tím víc jsem na ni naštvaná. Takže za tři, a v tomto hodnocení je ještě hodně čtenářského optimismu. Jako kdyby kaluže rozlité krve, máchání mečem a nemalá dávka ekoterorismu dávaly ideologické oprávnění páchat literární zločiny.
Jedná se o sbírku povídek spojenou společným příběhem vypravěčů, což je koncept ověřený a dobrý. Poetický jazyk je potěchou oka i duše, navíc autorka dostává palec nahoru za překlad do češtiny, skvělá práce. Vadila mi přehnaná tragičnost pojetí a nezměrný patos. Kdyby byly události odlehčeny špetkou humoru, vůbec bych se nezlobila. Nejvíc se mi líbil příběh o Botticellim a v zásadě mu asi nemám co vytknout.
Ovšem už první povídka nastavila nešťastnou laťku. Hlavní hrdina projde opravdu krušným obdobím, ovšem vůbec nic se pro něj, a vlastně ani uvnitř něj nezmění. Což platí i pro třetí povídku Kámen. Tam sice dojde k určité změně, ovšem skrz prvoplánovou a mnou značně neoblíbenou smrt postavy, takže nikdo nebyl nucen ke změně názorů a postojů.
Absolutním propadem byla povídka Deset. Nejen že autorka nepovažovala za vhodné seznámit čtenáře s důvodem hrdinova počínání. Dozvíme se pouhé náznaky. Hlavním bodem jsou probíhající jatka. Hm, za mě nefalšovaná nuda. Ovšem prošpikovaná sledem logických nesrovnalostí a očividných nesmyslů. Herald má nohu zlomenou v koleni a utíká? Zaklepe na dveře, přičemž nechce, aby se spáč probudil?
Povídka Led mi nedávala smysl vůbec. K nulovému posunu v charakterech postav bylo nutno přičíst ještě nulovou pointu. A Řeka jako kdyby sečetla všechny chyby a zopakovala je včetně nesmyslné a kontraproduktivní smrti.
Měla jsem problémy to dočíst.

30.05.2019

Sbírka povídek, která se sice tváří, že žádnou sbírkou není, ale moc jí to nejde vzhledem k základnímu motivu, kdy se sejde skupinka různorodých hrdinů a vypráví si historky pro ukrácení dlouhé chvíle. Což v praxi znamená, že spisovatelka vytáhla z šuplíku několik starších textů a spojila je s těmi novějšími. Nedá se ovšem říct, že by příběhy byly propojené ústřední linkou Údolí lilií, a už vůbec ne, že by je spojoval jednotný motiv. Přesto se autorce podařilo vybrat povídky tak, že k sobě hezky pasují historicko-baladickým laděním. Pouze Desítka, Barva a Jízda za králem stylisticky i obsahově vybočují, ovšem jde o natolik výrazné texty, že je to spíše k užitku než naopak, protože neúmyslnou tvůrčí jednotvárnost příjemně narušují.
Alexandra Pavelková má zvláštně podmanivý styl psaní, který jsem si už dávno zamiloval. Napůl lyrický, napůl věcný, hodně se opírající o krásu přírody či pomíjivost lidského života a zároveň apelující na důležité morální hodnoty, jimž by si přál dostát každý.

12.11.2018

Som rád, že na Slovensku sa nájdu ľudia, ktorí vedia dobre písať. Štýlom mi kniha miestami pripomínala Jarošovu Tisícročnú včelu tým neidentifikovateľnám prechodom medzi realitou a fantáziou, čo sa týka hlavne spojovacieho príbehu. Príbehy sú pestré, žánrom, jazykom i témou. Akčné príbehy boli akčné, lyrické boli lyrické a tie na zamyslenie sú na zamyslenie, všetko pekne dynamicky vyvážené. Oceňujem ekologické posolstvo, ktoré sa nieslo skoro celou knihou a hlavne posledným príbehom. Najkrajší bol pre mňa príbeh o hudobníčke a jej "telesnej ochranke" a príbeh o Slatine.

23.01.2016

Kniha má skrytú pointu, ktorou je pôsobenie Človeka na Zemi. Pre pochopenie pointy je najdôležitejšia (a najkrajšia) posledná poviedka, rozpráva ju mladá nájomníčka chaty v prvej osobe, a spája povesť o mytologických strážkyniach lesov a riek, vílach, samodivách a klčovaní lesa a výstavbách mostov a priehrad s reálnou situáciou zúčastnených poslucháčov, potopou odseknutých od sveta. Nie všetky príbehy s pointou súvisia, ale zo stavu, v akom sa nachádzajú ich rozprávači a rozprávačky, sála napätie, ale aj blahodarný pokoj prameniaci z toho, že čas a povinnosti vďaka potope zamrzli.