Údolí medvědů

18.12.2019

z knihobudky
!!!SPOILERY možné !!!

takové ty přírodní knížky já můžu...jakmile jsem ji uviděla, bylo to jasné...a je mi taky jasné, že zpátky do knihobudky nepůjde...
nádherný příběh o lidech, horách a zvířatech (zejména medvědech..) . Ukazuje nejen jejich soužití, ale zmiňuje se i o lovech, jak to v minulosti bylo - hojné odstřely vlků, medvědů - ti se ale i tak na Slovensku i tak zvládli přemnožit...
Příběhem nás provází kluk Ondřej, který s nadšením poznává tatranskou divočinu...seznamuje se s rostlinami, ptáky (ořešnici perlavou bych taky jednou ráda viděla naživo, zatím se mi nepovedlo :)) a zkamarádí se i s medvídkem...
Líbily se mi "dětská" jména medvídků - Monk a Kvík..úplně jsem ty roztomilé, ale nebezpečné kuličky viděla...
Autor ukázal krásu, ale i dravost šelem v její reálné podobě...přiblížil a připomenul i práce na salaši, spolupráci lidí a psů - čuvačů - při ochraně stád...
a Ukázal nám počátel nového života, ale i jeho konec...

"Jednoho rána se zima ohlásila prvním mrazíkem. Na trávě se objevila jiskřivá jinovatka, kaluže vody se potáhly stříbrným zrcadlem. Když však nad obzor vystoupilo slunce a trochu se oteplilo, led roztál, po jinovatce nezůstala ani památka. Vzduch brázdilo jedno hejno divokých hus za druhým. Rozrážely svými klíny zlatomodrou oblohu, směřovaly rychlým letem na jih a naplnily svým hlasitým, lítostivým kejháním celý kraj. Když se měsíc Stříbrného světla chýlil ke konci, opustila šedá medvědice svahy pod Ohnivou a dala se s medvíďaty na východ. Putovali celý den a celou noc, sestoupili nakonec do údolí, až se ocitli na břehu neveliké říčky, která na několika místech vytvářela široké a plytké zátočiny."

za sebe - krásných 5* a doporučuji !!!