Údolí osamělých běžců
Lubomír Macháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44333/bmid_udoli-osamelych-bezcu-Z6U-44333.jpg
3
6
6
Povídky, které pojednávají o samotě. Inspirací pro jejich napsání byli lidé, které autor znal.
Přidat komentář
S běháním to nemá pranic společného, ale blíží se cik-cak zmatenému pobíhání od tématu k tématu: nemajíc páru o začátku, začne se odprostředka, a nemajíc páru o pointě, skončí se do ztracena. Co by dnes sotva obstálo jako online rozcvička jazykové techniky, vydávalo se dřív ve vázané podobě. No potěš...!
Od Macháčka schraňuji ještě sbírku jakýchsi minidetektivek, a zvažuji, zdali nepoputuje do nádražní police. 23/20
Pro lepší ubíhání osamělý noční šichty i vlastně dosavadního života v duchovně nevzdělaný společnosti (stěžejní komoušskej odkaz) ideální!:) Byl to doma takovej pozoruhodnej pozůstatek po tátovi a jeho oblíbenejch Pardubicích (ze sousedního kraje, se kterýma su s bráchou taky mysteriozně spjatej, až by to skoro bylo na jednu z povídek), navíc z roku co jsem se narodil... akorát už se prostě moc vyznám v magii, než aby mou čtyřrozměrnou mysl vodpařil psycholog s iluzorně vyhraněnýma osobnostmi převážně dekadentního rázu! Ale fakt nejsu pokrytec, co si snad o samotě rád nedá k slastně vychlazenýmu zrzounu jednu nikotýnovou smradošku, takže dost líbilo.
Část díla
Až na dno
1987
Cesta do Krkonoš
1987
Čisté tóny
1987
Kolumbus
1987
Mají tu dům
1987
Autorovy další knížky
| 1987 | Údolí osamělých běžců |
| 1993 | Písek v zubech |
| 1989 | Fantastický mezičas |
| 1984 | Výlety do snů |
| 1997 | Poklad na Kunětické hoře |
Macháčkovo Údolí osamělých běžců je sbírka pseudo detektivních povídek, psychologických črtů o osamělosti a v neposlední řadě i společenská studie obyčejných lidských životů. Problém, který s tímto souborem povětšinou krátkých próz mám, spočívá ve skutečnosti, že málokterou Macháčkovu povídku dokážu uchopit a vzít si z ní něco pro sebe sama. Ve většině textů jsem tápal a ztrácel se už na samotném jejich začátku. Mátly mě motivy i jednající postavy. Chování některých protagonistů šlo zcela mimo moje chápání. Témata jsou sice zajímavá, ale jejich zpracování mě odrazovalo a s každým dalším přečteným odstavcem, s každou další větou, to bylo horší a horší. S Macháčkem prostě nenacházím společnou řeč. I když žádná ze zde uvedených povídek neklesá pod určitou prahovou hodnotu úplného balastu, čitelné kousky by člověk spočítal na prstech jedné ruky. K těm „lepším“ patří Výlet na Kunětickou horu, Až na dno a Cesta do Krkonoš.