Udolí zrůd
Steve Niles
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490788/bmid_udoli-zrud-MAF-490788.jpg
4
62
62
KDO JE VĚTŠÍ ZRŮDA? Mysteriózní bizarní příběh scenáristy Stevea Nilese s děsivou kresbou Grega Rutha, jaký jste ještě neviděli. Trevor žije s rodiči v zemědělské osadě izolované od civilizace. Rodina ve stodole ukrývá jeho znetvořeného bratra Willa, kterému je teprve šest let, avšak už nyní je velký jako dospělý a vládne neuvěřitelnou silou. Po léta se Trevor o svého bratra stará a snaží se ho chránit, ale to se má již brzy změnit. Společně totiž odhalí dávné tajemství své rodiny a s ním i hrůznou pravdu o celé osadě.... celý text
Literatura světová Horory Komiksy
Vydáno: 2022 , Comics CentrumOriginální název:
Freaks of the Heartland
více info...
Přidat komentář
Gristlewoodské údolí ukrývá jedno z nejděsivějších tajemství. Léta se o něm mlčelo, nikdo z dospělých o něm nechtěl moc přemýšlet, nebo se jím zabývat. Ale nyní nastal čas celé to letité trápení jednou a provždy ukončit a sprovodit ze světa. Comics Centrum se zase jednou předvedlo v tom nejlepším světle. Údolí zrůd Steva Nilese a Grega Rutha je prostě a jednoduše nádhernou knihou se vším všudy, včetně velkého formátu, tuhých listů a kvalitního tisku. Bez ohledu na to, zda jste příznivci podobných mysteriózních příběhů, Údolí zrůd vás zasáhne. Steve Nilesovi se daří mistrně balancovat na rozhraní horroru a drsného dětského survivalu, aniž by sklouzl k tuctovosti. Silné emoční zabarvení přidalo vyprávění na atraktivnosti a dodalo mocnou dávku napětí. Ke kresbě Grega Rutha není mnoho co dodat: je prostě fenomenální, ohromující a parádní. Jediné, co mi zabránilo dát maximální hodnocení, je poněkud primitivní a nepřesvědčivý konec.
To údolí bezpochyby je plné zrůd, nicméně kdo vlastně jsou ty zrůdy? Mám moc rád tyhle příběhy, které v bezútěšných tmách rozsvěcují světýlka naděje a lidství. A když jsou navíc tak nádherně nakreslené, není co řešit.
Kdo je zrůda? Ten, kdo tak na první pohled možná vypadá, nebo ten, kdo se tak chová? Příběh nás zavede do odlehlého kraje, kde je takovýchto "pochybných existencí" nemálo. Ponurá atmosféra údolí se přenáší do nálad a vztahů všech jeho obyvatel, jejichž střet se zdá být nevyhnutelný. Vyprávění je plné emocí a to je jeho hlavní přednost, protože samotný děj je vlastně poměrně jednoduchý a zasloužil by si větší propracování a větší gradaci. Takto to bylo od půlky hodně rychlé a zkratkovité. Konec byl hodně kvapný, ale na druhou stranu jeho vyznění se mi líbilo. Pokud jde o kresbu, tak ta mi k příběhu hodně sedla - dokázala vystihnou emoce lidí i náladu kraje a přispěla tak k celkově kladnému hodnocení knihy.
Údolí zrůd je takou neškodnou hororovou poviedkou. Veľa sa tu toho nenarozpráva, je to skôr taká pocitovka so síce peknou, ale veľmi často použitou myšlienkou o tom, aby sme nesúdili človeka podľa jeho vzhľadu. K tomu pochmúrna farma, záhadné znetvorenie, nenávisť a nepochopenie ľudí, ale aj dobro, ochrana a láska. Mne osobne kresba od Grega Rutha nesedí, ale dokáže občas nakresliť naozaj pôsobivé scény. Kniha ako taká však vypadá veľmi pekne.
„Je jen otázkou času,
kdy se ty zrůdy vrhnou na nás.
Každej omyl
se dá napravit
a právě to teď udělám“.
To je snad poprvé, co jsem hodně dlouho studoval první stranu komiksového příběhu. Musel jsem vstřebat kresbu Grega Rutha. Je na mě nezvyklá – seznámení a pochopení tedy bylo na místě. Tak že jsem si Gristlewoodský údolí prohlížel trochu déle. Zjistil jsem, co mi tu tak trochu chybí. Je to obloha zalitá sluncem. Byť jsem čekal dlouho, slunce nevyšlo a pozadí kreseb je stále skoro stejné, jako pole v údolí.
Citát: Červi bejt brouk. Will nejíst brouk.
Temná kresba a z počátku i temný příběh. Ale pak to rozpálí oheň a zajímavosti vylezou z děr. Ohromují mě celostránkové kresby, jsou fascinující. Tváří se (ne jsou) to obrazy. Jen je zarámovat. Co se týče příběhu...inu, je to dobrý a smutný příběh s podivným koncem. Strašně mě trápí, že to podstatné nebylo vysloveno a čtenář zůstává...ale Terva ví a taky nejíst brouk. :-)
Citát: Rozhodně bych zabití některý z těch zrůd neříkal vražda.
Já tedy nevím, ale minimálně rozsah komiksu mě šíleně zklamal. Na Comicscentrum nezvykle velký formát je hezký a dává vyniknout krásné kresbě, která jen podtrhuje celkovou atmosféru, ale ta ve mně bohužel nic závratného nevyvolala, navíc je komiks opravdu krátký a hned uteče. Finále je v podstatě o ničem a mohlo by se klidně protáhnout a nějak víc vyhrotit. Stěžejní část je asi prostředek, kde se dozvídáme ono hrozivé tajemství osady, které ale šlo dost jasně čekat.
Označení hororový komiks je opravdu docela nemístné, protože komiks má krásnou atmosféru hororu, thrilleru, psychologického i mysteriózního. Sledovat vše pohledem Trevora je pěkné, protože to dává vyniknout dětské nevinnosti, jakési nezaujatosti a hlavně máme vše zprostředkované pohledem někoho, kdo nic neví o situaci v osadě. To, co se nakonec stane není ale nijak velké a ani se neodhaluje příčina nebo následek, je to takový Útěk z vězení bez pilotu a finále, působí neúplně...
Údolí zrůd je zářným příkladem vydavatelského směřování Comics Centra. Steve Niles se místo přízemního strašení zaměřuje na celkovou atmosféru díla, kterou podporuje Greg Ruth svým fantastickým vizuálem. Je to komiks, který má svojí hloubku, svůj přesah a jen těžko ho budete cpát do škatulky horor. Více v recenzích.
Myšlienka „nie je netvor ten, kto tak vyzerá“ je síce pekná, nadčasová a treba si ju neustále pripomínať, zároveň je ale príliš... neobjavná? Okrem toho sa všetko odohrá akosi prirýchlo, v cvale, ako z rýchlika rútiaceho sa krajinou plnou rýchlosťou. Po pomalšom rozjazde príbeh naberie spád a problémy sa vyriešia behom pár panelov. To je škoda, príbeh občas mohol spomaliť, bolo by to fajn minimálne pre lepšie budovanie vzťahov. Ale zas i tá skratkovitosť má niečo do seba. Práve v nej (a v priamočiarosti a ráznej jednoduchosti) sa paradoxne ukrýva čaro. Scenár je neoriginálny, ale zároveň silný, pôsobivý. Mnohé vyhrotené okamihy mrazia a výprava zaspatého amerického poľnohospodárskeho vidieka je geniálna. Osamelé farmy stojace bokom od ostatných (takže sa na nich môžu akékoľvek zverstvá a nikto nič nevie), lúky, oplotené ohrady, stajne, opustené cesty, lesy, polia plné na prudkom slnku dozrievajúcich plodín, stodoly a staré domy. Scenárista Steve Niles (30 dní dlouhá noc) čitateľa nešokuje zásadnými zvratmi. Všetko je odhadnuteľné, jasné, zrejmé, ľahko vypočítateľné. Vadí to? Mne nie. Za absolútneho pekelníka je tu však až božský ilustrátor Greg Ruth (Kolosální Conan). Jeho práca je plná skvostných okamihov a úchvatných momentiek, z ktorých nedokážete odtrhnúť zrak. Izolované Gristlewoodské údolie sa vzpiera časovému zaradeniu. Týči sa nad ním modrá obloha posiata bielymi oblakmi. Bez debaty je luxusné ošatenie, do ktorého Comics Centrum skvelý komiks odelo: veľké rozmery, tvrdá väzba, citrusovo (?!) voňajúci kvalitný papier, lacetka, a skoro dve desiatky bonusov (napr. medailóniky autorov, skicár s poznámkami, či galéria obálok). Pravdupovediac ma zaskočili hlasy tvrdiace, že je to temné, depresívne dielo. Mne v konečnom efekte pripadalo naopak až prekvapivo pozitívne a dojemné, plné odvahy, statočnosti, priateľstva, spravodlivosti, férovosti, satisfakcie a, nuž lásky. Áno, aj lásky. Trocha mi to svojím vidieckym retro nádychom zo starých dobrých čias pripomenulo komiks Letné kúzlo, ktorý v 90. rokoch vychádzal na pokračovanie v slovenskom magazíne Komix Mix.
V této knize nenajdete skoro nic pozitivního, deprese a beznaděj tu jen srší. Ocitáme se údolí, které je taktrošku odříznuté od civilizace. Samotní obyvatelé si ani nepřejí komunikovat a navštěvovat město a mají k tomu pádný důvod. Příběh nám postupně odkrývá tajemství a dozvídáme se více a více.
Kresba od Grega Rutha je naprosto fenomenální. Jeho osobitý styl pro toto vyprávění neskutečně sedne. Obálku, kterou vybralo Comicscentrum bych si klidně pověsil na zeď jako obraz.
Finále mě možná trošku zklamalo, protože by se dalo říci, že bylo na celém příběhu nejpozitivnější.
Hodnotím 80%
Příběh není nijak moc spletitý, ale dokáže oslovit, protože vypráví o lidech se všemi jejich kladnýmí i zápornými vlastnostmi. Navíc Je to moc hezky nakreslené i celkově vypravené (bonusy potěší), ale hrozně rychle přečtené.
Pravdou je, že jsem tak úplně nevěděla, co od knihy očekávat. Dostala mě anotace, ze které bylo jasné, že nepůjde o úplně jednoduchý příběh. A už jenom ta obálka! O kresbu jsem tedy rozhodně neměla obavy.
A o čem je tedy Údolí zrůd? Je to o předsudcích, je to o strachu, je to o nenávisti. Ale především je to o sourozenecké lásce, která je zde hybatelem všeho. A tím nemyslím jenom Willa a Trevora. Jak se totiž začne ukazovat, co se všechno skrývá v údolí a pravda o jeho obyvatelích vyplouvá na povrch, chytla mě zároveň strašná deprese i neskutečně krásný pocit naděje. A jak se cíl cesty začal naplňovat, vážně jsem se o ty úžasný zrůdičky (já to takhle píšu zrůdičky, ale každýmu, kdo je v knize nazval zrůdy, jsem měla chuť přelámat hnáty!) bála a opět tu naději ztrácela.
Co ale musím hodně pochválit, jsou ilustrace. Tohle bylo jako ležet na mráčku a proplouvat pomalu krásou toho všeho kolem mě. Ať už je řeč o barvách nebo konkrétních pohledech na západ slunce nebo krajinu. Bylo to dost intenzivní. A všechny ty celostránkový ilustrace? Nádhera!
Údolí zrůd je silně emoční příběh o tom, že pokud jsme jiný, vůbec nezáleží na tom, že jsme hodný. Jsme pro ostatní zrůdy a něco, co do tohohle světa nepatří. A nebudu lhát, na pár místech se mi udělalo psychicky špatně, a musela jsem si ve čtení dát pauzu. Což byl jediný důvod, proč jsem tenhle intenzivní příběh nepřečetla na jeden zátah.
Moc děkuji, že jsem měla možnost tenhle skvost číst...
PS: pokud někdo příběhu vyčte tu jednu věc, kterou se čtenář nedozví, poznám podle toho, že příběh nepochopil. Protože o tom to vůbec nebylo, to bylo na posledním místě. Takže...já jsem tady a budu pozorovat...
Udolí zrůd
Krasne