Úhlavní přítel

04.03.2024

Dávám plný počet hvězd za to, jak se autorovi podařilo napsat knihu, která mne stále nutí přemýšlet a uvažovat o ní. Zároveň s tím tak trochu závidím lidem, kteří zde ve velkém množství píší hromadné chvály na komerční sr..ky. Tito lidé by tuto knihu asi vůbec nedočetli, praštili by s ní po maximálně několika desítkách stran a dost nepříjemného přemýšlení o této knize by byli ušetřeni. Zjistili by totiž, že kniha začíná jako dobrodružný příběh z jakéhosi neurčitého středověku, ale postupně stále více líčí běžný život a starosti obyčejných lidí (autor se zde z největší pravděpodobností inspiroval valašským regionem), čímž dobrodružná kniha postupně přechází skoro v jakýsi národopis. Tím pochopitelně kniha ztrácí na atraktivitě pro výše zmíněné čtenáře. Jenže četní protagonisté této knihy (není zde možno mluvit o hlavním hrdinovi) se dostanou do situace, kdy musí čelit zlu, a to velkému zlu. Musí se rozhodnout, zda se tomuto zlu postaví, nebo se mu podřídí. Nepříjemné a při tom velmi aktuální myšlenky, které si člověk většinou zatlačí do podvědomí tato kniha z podvědomí vyrve a člověk si je uvědomuje. Co je hodnotnější? Podřídit se a v potupě žít, nebo se pustit do nejistého jen minimálně nadějného boje?
Kniha je velmi zvláštní a ojedinělá tím, že autor ji psal celý život a nakonec se rozhodl, že na ní nechá všechny stopy svého stylu psaní tak, jak se vyvíjely během pokračujícího věku nakonec ji nepřepsal kvůli jakémusi "sjednocení". Zachycením všech fází způsobů jeho psaní během života vzniklo skutečně originální dílo, neuvědomuji si, že bych někdy četl něco podobného.
Více prozrazovat nebudu.