Ukaž mi cestu
Miloš Svoboda , Rostislav Honus
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363962/bmid_ukaz-mi-cestu-65802462569a3.jpg
5
4
4
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Smělost a jak se nebát rozhodnout
Někdy máte před sebou více možností a cest a nevíte, kterou se vydat, nebo víte, ale bojíte se. Ještě horší je, když Vám radí odborník v oboru a vy nejste o jeho názoru přesvědčeni. Máte strach, že uděláte chybu – raději neděláte nic. Nebo se podvolíte autoritě.
Čím déle stojíte na místě, tím hůře se cítíte. Jak z toho ven? Pokud se cítíme jako oběť okolností, bere nám to sílu. Začínáme pochybovat a odpověď na své otázky hledáme zoufale kolem sebe. Určitá část nás samých ale odpověď ví. Nedávejme nikdy přednost strachu.
Často upřednostňujeme jednodušší, pohodlnější a zbabělejší rozhodnutí. Vlastně víme, co je správné, ale protože nechceme někomu ublížit, rozhodnutí odkládáme. Nebo si nevěříme. Nebo volíme menší zlo. Pro mě je naprosto nepřijatelné, abych se rozhodoval na základě strachu.
Člověk, který miluje, naopak nikdy nevycouvá z něčeho jen proto, že je to pro něj těžké, ale dokáže být věrný a oddaný své misi, i když by bylo pohodlnější již dávno odejít. Říkejme NE dobrým věcem, abychom mohli říci ANO skvělým věcem Tato myšlenka Jacka Canfielda nás nabádá jít vždy tou nejvyšší cestou.
Falešná pokora je nepatřičná stejně jako pýcha. Nemůžeme být na deseti místech zároveň. Musíme volit. Musíme se rozhodovat. Žádné rozhodnutí je také rozhodnutí. Často to nejhorší. Proč si vybírat průměrné, když můžeme volit skvělé? Je to často opět jenom náš strach a pocity méněcennosti, na základě nichž se raději spokojíme s jistotou, než bychom převzali zodpovědnost na sebe.
To nejlepší dostávají od života ti, kteří předtím měli odvahu něčeho průměrného se vzdát. Naše rozhodnutí nebude tím nejlepším, bude-li založeno na vině, strachu, nebo nedostatku informací.
Knihu jsem si koupila pár let zpět, za účelem přispět alespoň malou částku těm, kdo ji potřebují, nicméně jsem nenašla odvahu si ji přečíst. Ta přišla až po několikaměsíční péči o osobu blízkou. V téhle fázi mě kniha utvrdila v tom, co už jsem věděla - že to má smysl.
Osobně bych knihu doporučila každému, kdo začíná s péčí o osobu blízkou s handicapem (v jakémkoliv věku). V té době by mi určitě dala víc a byla by vhodnou berličkou.