Ukolébavka
Sarah Dessen
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211185/bmid_ukolebavka-211185.jpg
4
149
149
„O lásce už jsem neměla žádné iluze. Přicházela a odcházela, ranila, a někdy taky ne. Lidé nemají být spolu navěky, bez ohledu na to, co se zpívá v písních.“ Remy nevěří v lásku, a ostatně proč by měla? Její matka se se popáté vdává a její otec, kterého nikdy nepoznala, ji zanechal jen jednu ubohou píseň – Ukolébavku, kterou si lidé tak často a tak absurdně nechávají hrát na svatbách. Remy ale věří na zábavu, a tak o kluky nemá nouzi, s kamarádkami chodí pařit a vůbec si užívá života. Přesně podle plánu, s cynismem, nadhledem a jistou dávkou blahosklonnosti nad city ostatních. Pak se ale v jejím životě objeví Dexter a snaží se jí převrátit život vzhůru nohama. Otázkou je, zda o to ledová královna Remy vůbec stojí…... celý text
Přidat komentář
Podle mě jen další román pro náctileté, který není ovšem nějak zvlášť originální, prostě taková "tuctovka".
Kniha sa dobre čítala, veľmi jednoduchý nenáročný žáner, ale pútavý. Ideálna kniha na odreagovanie po zložitejšom, náročnejšom čítaní alebo na dovolenku. Inak je to priemer čo sa týka deja.
Četla jsem již několikrát a ani jednou mě příběh neomrzel. A Dexter je super :)
Projít si tím stejným jako Remy, také bych nevěřila na lásku. Jen představa, že mi po otci zůstane jako památka pouze píseň - Ukolébavka a že se mi bude matka po čtvrté, či popáté vdávat a já bych jí měla plánovat svatbu, protože ona sama toho není schopná? No uff, to bych v tom případě také potřebovala svého Dextera! :)
Ze začátku se mi to doopravdy líbilo. Resp. tak prvních pár stránek, protože mi opravdu vyhovoval styl psaní.
Jenže ta hlavní hrdinka mi neskutečně pila krev. A celkově to bylo takové o ničem. Rozhodně by to nemuselo být tak dlouhé...
2,5/5
Ze začátku jsem se hodně začetla - měla jsem takový rozečítací den a žádná knížka mi nebyla moc dobrá, Ukolébavka mě zaujala.
Remy mi byla sympatická, nevidím totiž na cynismu nic špatného. A vzhledem k tomu, jak vyrůstala, spíše s kým, tak je její názor na vztahy a lásku pochopitelný.
Čtení mě bavilo, ale ten konec. Chjo, myslím, že hlavním problémem byl fakt, že jsem si udělala týden pauzu ve čtení - nechtěla jsem se s knížkou tahat domů na Vánoce. Konec mi přišel rozvleklý. A i neuvěřitelný. A bylo zcela jasné, jak to celé skončí - to víte už od začátku. Jen jsem těm činům nevěřila, škoda.
Každopádně to byla prima kniha. Možná by si ty tři hvězdičky zasloužila, ale jsem zlá (a teď už i ospalá).
Teda četla jsem mnohem lepší knihy než je tahle. Abych řekla pravdu, čekala jsem od ní něco víc. Je to odpočinková kniha, taková, že u ní nemusíte ani moc přemýšlet; docela poučná, za což dávám velké plus... Přesto je to pro mě průměrná kniha. Vypráví o rodinných vztazích a rozchodech. V jednu chvíli mě kniha natolik přestala bavit, že už jsem si říkala, jestli by nevadilo, kdybych přeskočila o pár stránek dál, což se teda u dobré knihy dít nemá! Nic moc se tam nedělo... První polovina ještě tak nějak ušla, to bylo takové to seznamování s jednotlivými postavami atd., ale druhá polovina byla o dost horší - přestávalo mě to bavit, bylo tam moc zbytečných dialogů a svým způsobem to celé bylo o ničem... Ke konci se řešily jen rozchody, o nichž celá kniha vlastně byla.
Hlavní hrdinka Remy mi připadala dost nesympatická, divná a bezcitná, čímž si mě teda nezískala a někdy mě tím svým chováním taky lezla na nervy... Nelíbila se mi její povaha a její střídání kluků jednoho za druhým - je to přesně ten typ holky, z níž by si ostatní neměly brát příklad. Ale chápu její názor ohledně lásky, že na ní nevěří, když se její máma už pětkrát vdala. Ze všech postav jsem si nejvíc oblíbila Dextera - on a jeho kapela vlastně celou knihu oživovali.
Konec nebyl nějak zvlášť nečekaný, přesto mě to dojalo. V knize bylo dost vtipných hlášek, díky nimž jsem se i smála nahlas. Je to má první kniha od autorky a podle mě se teda moc nepovedla... Cítím nehorázné zklamání...
Po tom, co jsem přečetla Poslouchej!, jsem se těšila na další knihu autorky. Bohužel jsem slyšela, že Ukolébavka je o dost horší a tak jsem se toho bála. Já ale musím říct, že za mě se zklamání nekonalo (možná mi Ukolébavka sedla i více). Líbil se mi příběh i postavy. Dexter byl takové pako, které jste prostě museli milovat. Ale ani Remy mi nebyla nepříjemná, naopak se podle mě chovala naprosto lidsky a tak jak bych se možná chovala i já. Líbí se mi, že autorka do svých knih dává kromě romantiky i těžké životní chvíle a zkušenosti. Zatímco ale v Poslouchej! mě nudilo vracení se do minulosti a řešení anorexie, tady se mi líbilo, jak Remy řešila časté rozvody matky a jak se sama obávala lásky atd.
Nenadchne ale ani neurazí. Přečte se to snadno, ale upřímně jsem čekala víc. Je to lehké čtení občas i pobaví ale jednou si to pro radost přečíst stačí :) :) :)
po přečtení Poslouchej! jsem se těšila i na další knihu autorky a byla jsem...no, když ne vyloženě zklamaná, tak vyvedená z míry určitě. Spousta čtenářek píše, že Remy je nesympatická a jsou nadšené z Dextra. Což o to, já jsem z něj nadšená taky, je skvělé vědět, že někde přece jen existuje zástupce mužského pokolení, který vidí pod povrch řečeného, zná řeč těla a taky se nenechá odbýt vysvětlením, že se nic neděje...Ale abych nesnášela Remy? Ne, to ne. Jen mi přišla kapku nedořešená. Na to, kolik měla kniha stran, mi přišlo, že spousta věcí zůstala jen tak "nakousnutá", nedotažená...škoda. Velká škoda.
Nebyla jsem z knihy nijak nadšená, ale líbil se mi její styl. Třeba to, že přestože byla jasně a zřetelně jen v ich formě, díky odposlechnutým rozhovorům (ať už kdekoli) se dozvíme spoustu toho, co by v jiné knize psané ve stejné formě zůstalo čtenářům skryto. To je pro mě nový poznatek. Ještě jsem na to nenarazila a musím říct, že to nejen nepůsobí rušivě, ale je to osvěžující. Doplňující. Bez opuštění ich formy a hlavní hrdinky se dostaneme nenápadně do rozhovorů dalších postav.
A taky se kniha moc dobře čte. Přestože má tolik "prázdných stránek".
Kniha mě zaujala tím o čem měla být a obálkou. Ale hlavní hrdinka mě zklamala... Možná chápu proč byla taková, ale když jsem četla knihu stále jsem si říkala že bude jiná a že se změnila během 4-6 stran na mě bylo trochu moc rychlé...
Knize dávám jen 3* taky kvůli tomu že mi tam v některých částech chyběl Dexter... Jinak je to taková kniha kterou vezmete když nemáte co dělat :). Takže jediný + na tom je že děj je sice zdlouhavější než by mohl být ale odpočinkový :).
Obrovské zklamání. Stejně jako Anne Leyyd jsem čekala spoustu vtipu a romantiku, místo toho jsem dostala nepříjemnou hlavní hrdinku a utahaný příběh. Nebýt Dextera, který všechny situace zachraňoval a trochu příběh oživoval, umřela bych nudou. Neskutečně protahované scény, především když Remy mluvila se svými kamarádkami. Občas se přihodilo něco vtipného, třeba když zákaznici začali hořet vlasy. A nebo 1. kapitola mě fakt bavila. Remy mi nebyla příliš sympatická. V něčem jsem s ní souhlasila, ale většinou ne. Proč se řídí podle pravidel, kterým sama, třebaže si to nechce připusit, vůbec nevěří? Chápu, že se na ní podepsaly neustálé rozvody její matky, ale stejně jsem to moc nechápala. Občas měla zajímavé myšlenky, ale ten zbytek? Raději nemluvit... Konec byl tak nějak předvídatelný, jsem ráda, že to tak dopadlo. A musím přiznat, že jsem si oblíbila kluky z kapely - Johna Millera, Teda a Lucase. Takoví normální, trochu praštění kluci :)
Bohužel jsem si od Sarah Dessen přečetla nejdříve Poslouchej! a teprve poté Ukolébavku, takže jsem byla trochu zklamaná. Čekala jsem, že to bude knížka, na kterou nezapomenu, stejně jako tomu bylo u Poslouchej!, knížka, ve které se bude hlavní hrdinka pomalu měnit a poznávat své pravé já, čekala jsem, že Dexter Remy opravdu převrátí život vzůru nohama... ALE...
Za prvé jsem se u některých pasáží neskutečně nudila. Většinou se mi v knížkách líbí popisování pocitů hlavní hrdinky, její přemítání a úvahy, ale tady jsem se přes to prostě nemohla prokousat a musím se přiznat, že jsem mockrát přeskočila třeba i půl stránky, protože mě úvahy Remy prostě nebavily.
Remy mi upřímně řečeno nebyla ani moc sympatická - celou dobu říkala, jak se změnila, ale vůbec se podle toho nechovala. Na druhou stranu mě samozřejmě dostal Dexter - prostě sympaťák, jedině u rozhovorů s ním jsem se fakt smála.
Taky to téma mi už připadalo trochu ohrané. Nechápu, proč v tolika knížkách hlavní hrdinka dělá něco, co vlastně vůbec dělat nechce, a to, co by doopravdy chtěla, si vůbec nechce připustit a ještě dělá všechno pro to, aby to nedostala. Prostě se pořád drží svých minulých názorů a i když se spousta věcí změní, nehledě na okolnosti, ona se prostě zatvrzele změnit odmítá. Poslední dobou mě už takové knížky přestávají bavit, protože vždycky předem vím, jak to asi bude dál...
Co se mi vůbec nelíbilo, byl vztah Remy ke své matce. Jednu chvíli se s ní objímala a říkala, jak ji má ráda a jak ji chápe, druhou chvíli ji popisovala jako strašnou ženskou, co jenom uhání chlapy a není schopná se o nic postarat a u ničeho vydržet. Podle toho mi taky někdy byla hrozně nesympatická, ale pak mě to totálně zmátlo, protože najednou ji Remy popisovala jako "svou skvělou mámu", která prostě "neměla štěstí", ale stejně je "skvělé, že ji mám". No a po chvíli se to zase otočilo, takže jsem už byla úplně vedle a doteď nevím, co si mám o postavě mámy Remy myslet.
Taky se mi nelíbil samotný text Ukolébavky, ale to už je jen moje věc a můj názor, tohle není vina autorky...
Co mě naopak hrozně zaujalo, je obálka knihy. která se mi hrozně líbí a je to asi hlavní důvod, proč jsem si knížku přečetla.
Hrozně mě mrzí, že jsem si nepřečetla nejdříve Ukolébavku a pak teprve Poslouchej!, protože v tom případě by se mi Ukolébavka tak normálně líbila a z Poslouchej! bych byla nadšená. Bohužel jsem po perfektním Poslouchej! čekala mnohem více, a tak jsem teď trochu zklamaná. Pokud se někdo chystáte číst knížky Sarah Dessen, určitě začněte Ukolébavkou a teprve potom si vychutnejte Poslouchej!. ;-)
Hrozně jsem se na tuhle knížku těšila. Čekala jsem horu vtipu, pořádnou romantiku, postupné dobývání a tak dále. Byla jsem však hrozně zklamaná. Vtipu minimum, romantiky ještě méně a pomalé dobývání hlavní hrdinky? (hmm, jak naivní byla má představa).
Jediný, kvůli komu jsem to dočetla až do konce, byla Dextrova postava. Nebýt jeho, tak snad nudou umřu. Ve scénách, ve kterých byl, jsem se opravdu bavila. Byla to originální postava a vždycky jsem se těšila, co zase „vyvede.“ Bohužel dostal hrozně málo prostoru!
Čeho naopak v knize byla přemíra, tak absolutně nudných pasáží: rozhovorů Remy s kamarádkami a dokola pořád omílané, že měla xy kluků. Její postava se dala pochopit, ale byla mi nesympatická. Někdy mi doslova lezla na nervy.
Co přímo nesnáším (a bylo to naneštěstí i tady) když se jedna ze zápletek nebo zlomů v knize postaví na tom, že dojde k nedorozumění a to se řeší jen proto, že NĚKDO odešel a nenechal druhou stranu, aby to vysvětlila. Jak v telenovele.
Pár dobrých vět, které stály za úvahu, ale to bylo tak všechno. Ne, opravdu jsem čekala o hrozně moc víc. Kdyby se kniha zkrátila na polovinu, ne-li přímo na čtvrtinu, velice by jí to prospělo. Škoda :-(
Hodně nudná knížka, skoro nic se tam neděje, ale na oddechnutí od složitějších knížek je dobrá.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslouchej! |
| 2011 | Ukolébavka |
| 2022 | Jedeme v tom spolu |
| 2013 |  Pravda o večnosti |
Po autorčině knize Poslouchej!, je toto opravdu velké zklamání.
Autorka má skvělý styl psaní a ráda popisuje i náročnější témata, ale tato kniha je obrovský nevyužitý potenciál. Hrozné postavy, děj o ničem a spoustu zbytečných vět a odstavců. Tohle nebyla dobrá kniha.
Mohl to být super příběh o prázdninách před nástupem na vysokou školu, hledání sama sebe a nakouknutí do vnímání vztahů někým jiným... Mohl...
Pokud bych měla nominovat nejhorší knižní postavu, určitě by to byl Dexter. Holky, hlavně se nezaplétejte s někým kdo vás osloví, vy ho několikrát odmítnete ale on vám i přesto násilně napíše své tel. č. na ruku. Také není v pořádku, že vám kluk, kterého pětkrát odmítnete a skoro ho neznáte, vleze v noci oknem do pokoje a to bez dovolení.