Ukradené dětství
Lisa Brönnimann , Ulrike Renk
Do svých pěti let jsem žila relativně normálním životem. Sice u cizích lidí, ale byli na mě docela hodní. Pak se všechno změnilo a já poznala pravé peklo na zemi. Málokdo si umí představit, jaké to je, když vás někdo bije, týrá hlady, nutí dřít jako koně a dokonce sexuálně zneužívá. Někdy jsem už nechtěla ani být. Mohla jsem buď něco udělat, nebo zemřít. Tento krutý pravdivý příběh se odvíjí v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století ve vyspělém Švýcarsku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , AlpressOriginální název:
Niemandskinder: Verdingt und Verachtet. Meine Kindheit in der Schweiz, 2017
více info...
Přidat komentář
Děsný příběh holčičky z Itálie předané do Švýcarska na práci. Příliš štěstí neměla a užila si všeho, co si u primitivů může kdo zažít. Jsou zde i další osudy v dalších letech a je to také místy hodně napjaté. Rochnit si v tomto příběhu asi moc nebudete, ale jako poučení o tom, jak se většinově máme tak moc dobře, to doporučuji.
Strašné. Místy jsem si říkala, ze je neuvěřitelné, kolik krutosti a týrání dokáže přežít tak malé dítě. Když jsem četla o tom jak malá Lisa touží jen po projevu lasky, nebo si chtěla hrát s ostatními, ale děcka ji šikanovali, opravdu mě to bolelo.
Někdo tu psal, že ten konec je takový zrychlený-ano, taky mám ten názor. Přišlo mi, že autorka chtěla popsat především svoje dětství.
A otázka za milion. Jak dopadla Anna?
... tak tohle bylo ještě horší než Děti na zabití. S hrůzou jsem zjistila, že dětští otroci byli ještě pár let před mým narozením. Dětství o strachu, bezmocnosti, krutosti, nesvobodě. Lisa byla jako ten horký brambor, co si ho jedni předávají druhým. To si nikdo neumí představit
Hodně čtivě napsáno, ale příběh je hodně smutný, bolestivý a až neuvěřitelný, že se toto mohlo dít před půl stoletím a že ta Lisa měla takovou smůlu na lidi kolem sebe
(SPOILER)
Kniha je opravdu hodně krutá! Ale paradoxně nejhůř jsem snášela ty její pocity, když se dostala do slušné rodiny, kde neustále čekala, kdy jí někdo zbije nebo někam zavře.
Nicméně jako trochu starší měla Lisa skvělou sebereflexi, že si uvědomovala, že se tak chová kvůli "výchově".
(SPOILER) Lisa, jenž je hlavní hrdinkou, je dána k adopci a pendluje mezi pěstouny, kteří ji zpravidla zneužívají k dětské práci a jak bych řekla, zacházejí s ní hůř než s kusem hadru. Vůbec se jí nedivím, že utíkala a pokusila se o sebevraždu. Na konci knihy jsem brečela radostí, že i přes to všechno, zvládne žít normální život
(SPOILER) Lisa, která od útlého mládí pendluje mezi pěstouny, zažívá fyzické, psychické i sexuální násilí. Kniha je místy opravdu drsná a chvílemi jsem měla chuť jí ani nedočítat. Zvědavost však vyhrála a jsem za to ráda. Oceňuji dokonalé popisy. První část knihy jde hodně do detailů, zatímco ke konci knihy jsem měla pocit, že je až příliš rychlá a trošku jsem se ztrácela v ději. V každém případě mě děj hodně zasáhl a o to víc si vážím toho, že jsem měla normální dětství. Rozhodně doporučuji.
Tvrdý a surový příběh bez příkras o Lise, která byla odebrána své matce a tak “tráví” dětství po pěstounských a adoptivních rodinách, kde se stává otrokem, dře od rána do večera a ještě je týrána, je jí fyzicky ubližováno a ve finále je i zneužívána. Je to silný příběh a klobouk dolů, že to Lisa přežila a nakonec vede ten správný život. U téhle knihy se smát rozhodně nebudete, ale i tak stojí za přečtení. Neumím se ani představit, že se něco takového mohlo dít a už vůbec ne, že bych to zažila osobně.
Tak to byl docela drsný příběh, který mnou otřásl a během čtení mi šly do očí i slzy. Obdivuji autorku, že to celé dokázala sepsat a snad se jí už v dospělosti celkem daří.
Tak tohle byla opravdu síla. Nad příběhem malé dětské nevolnice jsem měla několikrát slzy v očích. Nejhorší je, že příběh je napsaný podle skutečnosti - Lisa všechny ty hrůzy prožila. Kolikrát jsem si musela připomínat, že se nejedná příběh sirotka z Lowoodu či Olivera Twista z viktoriánské Anglie, ale o život dívenky narozené jako já v 60. letech 20. století , na rozdíl ode mne ale ve Švýcarsku a ne komunistickém Československu. I když o švýcarské demokracii pochybuji už od chvíle, kdy jsem zjistila, že ženy tam získaly volební právo až v roce 1971.
Tento silný příběh je něčím, co se mnou opravdu otřáslo a doslova mne bolelo číst, jak se s dětmi zacházelo. Rozhodně tuto temnou kapitolu švýcarských dějin doporučuji každému, koho alespoň trochu zaujala.
Byla jsem se šokovaná, že v demokratickém Švýcarsku bylo legální až do roku 1978 využívat děti k námezdní práci. O nucené adopci a sterilizaci nemluvě. Bylo šílené, co všechno malá Lisa musela vytrpět a nikdo ji nepomohl.
Smutný životní příběh Lisy od malého děvčátka po dospělost, který čtenářem otřese. To, co si v životě musela prožít za týrání, odstrkování, zneužívání a další je hrozné a o to horší, že se jedná o příběh skutečný.
strašně silný a smutný příběh, který sama autorka prožila od malého dítěte po dospělost... Je to až místy neuvěřitelný, ačkoliv je podle skutečné události... Kniha se čte sama a vtáhne do děje, že jsem se nemohla odtrhnout a musela číst dál a dál...
Príbeh, ktorý Vám zlomí srdce...
Zaujímavý veľmi smutný príbeh o dievčatku, ktoré hneď po narodení odoberú matke a ono končí v sirotinci..neskôr u pestúnov...celý život putuje po rôznych detských domovoch, či pestúnskych rodinách...všade s nim kruto zachádzajú, bijú ho a zneužívajú...najviac jeho nevlastná matka Anna, ktorá ho týra krutými spôsobmi od výmyslu sveta...človeku sa až mozog zastavuje akej krutosti sme ľudia schopní...
Príbeh sa číta veľmi ťažko, nakoľko je veľmi citlivý a chytajúci za srdce...
Celý život dieťaťu hovoria o jeho matke, že bola zlá, zhýralá ženská, ktorá sa ho vzdala, opak je však pravdou...rozuzlenie prichádza v závere knihy...
Zaujíma VÁS ako to celé v skutočnosti bolo? Tak siahnite po tejto knihe, ktorá práve vychádza v cz jazyku.
ODPORÚČAM :-)
Ďalšie moje recenzie na knihy istagram: majusikboxxy ♡
Štítky knihy
sexuální násilí zneužívání dětství Švýcarsko psychologické romány domácí násilí psychická traumata adoptované děti podle skutečných událostí
Kniha Ukradené dětství je emotívna autobiografia o ťažkom detstve dieťaťa prideleného do pestúnskej starostlivosti vo Švajčiarsku. Autorka opisuje, ako bola v detstve poslaná na vidiecku farmu, kde musela pracovať v krutých podmienkach namiesto toho, aby zažívala normálne detstvo. Príbeh odhaľuje temnú kapitolu švajčiarskych dejín, kedy boli deti z chudobných rodín zneužívané ako lacná pracovná sila. Kniha je napísaná jednoduchým, no silným a autentickým jazykom, ktorý čitateľa vtiahne do surovej reality života týchto detí. Lisa Brönnimann rozpráva o svojom boji o prežitie, o zneužívaní a o strate detstva. Kniha je silné svedectvo o vytrvalosti a hľadaní spravodlivosti pre generáciu detí, na ktorú sa často zabúdalo.